Réžia:
Sergio MartinoHudba:
Nora OrlandiHrajú:
George Hilton, Edwige Fenech, Ivan Rassimov, Alberto de Mendoza, Conchita Airoldi, Bruno Corazzari, Brizio Montinaro, Carolyn De Fonseca, Manuel Gil (viac)Obsahy(1)
Julie se se svým manželem Neilem vrací z New Yorku do Vídně. Zrovna v tu dobu řádí ve Vídni sériový vrah, který si za oběti vybírá mladé ženy. Na jedné párty Julie potkává svého dřívějšího sadistického milence Jeana a dostává podezření, že právě on by mohl mít s tajemnými vraždami něco společného. (Chatterer)
Recenzie (65)
První půle filmu je malinko kousačka nehtů,ale od půky rejža zapne plnej kvalt a jede to jak švýcarský hodinky.Čtvrtý kousek od Martino.Rukopis by zde byl,ono u gialla co chceš.Pravda je,že ty občasný kraťasy do minulosti či spíše špatný sen navozovalo ten mysteriozní tón,který mně ale vůbec nesedl.Jinak je zde už rukopis znatelný a už jsem si rychle zvykl.Co doopravdy pořád nechápu,jak teďka neumí točit hororové sekvence,kterým stačí jen zvuk a kamera.To přesně u těhle italských filmů byl vždycky nadstandartní počin.Příběh je zamotaný a vlastně se nedá uhádnout,ikdyž je to ten vždy nejméně pravděpodobný,přesto vůbec ba naopak závěrečný rychlý bodyček nevadil a filmu tak trochu dal kriminální aspekt,který nemusí sednout každému,protože je to možná až moc přes hranu,ale o tom právě byla ta síla,že už čekáte jen...no popravdě jsem čekal,že tam stejně zahučí s autem:) ()
Opět jsem se k filmu dostal, pomocí soundtracku, který jsem slyšel první a pak jsem si musel pustit film. No a nejsem zklamaný, uznávám, že první pulka mě až tak nebrala, ale pak se to svižně rozjelo a já jsem byl napjatý jak struna na piánu. Takže dost slušné giallo! Možná bych byl ale radši, kdyby to skončilo o 2 minuty dříve... ()
Výtečný thriller se skvěle vystavěnou zápletkou. Kdo se umí naladit na vlnu gialla, popřípadě se přes ní přenést, užije si pěknou porci napětí a nápaditých šarád. ()
Jestliže pro mě dosud žánr giallo představoval slabší detektivku postrádající nějaké povšimnutí hodné prvky napětí, pak si zásluhou Lo Strano vizio della Signora Wardh musím, ovšem s potěšením, posypat hlavu popelem. Díky pochroumané mysli signory W., z níž vyvěrají nesmírně obrazově podmanivé vzpomínky a představy, se nám násilí před očima mění v manifest estetiky a tak jako odhalenou kůži paní Wardhové skrápí déšť zářících střepů, skrápí i mysl divákovu záplava příjemného mrazení dokreslená geniální hudbou Nory Orlandi. Škoda jen trochu natahovaného konce, který by se dle mého vkusu dal o mnohé zkrátit. 80% ()