Podle hvizdu poznáš pinďu

Grandiózní sequel, který emancipační premisu prvního dílu rozvádí do absurdní frašky, kde mluvící genitálie vyhlásí revoluci lidem, kteří je omezují v rozletu a naplňování potřeb. Claude Mulot pak tento motiv převádí až do jakési porno-komorní parodie katastrofických, potažmo epidemických filmů, kde naděje na spásu lidstva leží na bedrech či na jiných partiích (v závislosti na polohách) nezdolného tajného agenta a oddané vědkyně, kteří se spolu pokoušejí přijít na to, jak genitálie získávají svůj hlas a proč se jejich výmluvnost šíří. Film je zaplněný bláznivými gagy (empirický přístup vědkyně k sexu), absurdními detaily (agent za žádných okolností neodkládá pouzdro s pistolí) a především nejrůznějšími prvky zesměšňujícími škrobenost společnosti, která se na povrchu oprostila od tělesnosti, ale při tom je s ní neslučitelně svázaná (sekvence s baronkou a sluhou). Není potom divu, že v závěru se Mulot nepodřizuje žánrovým konvencím diktujícím happy end, ale směřuje k logicky nevyhnutelnému finále, kde se lidé stávají pouhými chodícími přívěsky svých penisů a vagín. V rámci francouzské i světové pornografie jeden z nejzábavnějších i nejpodvratnějších snímků; v rámci filmografie Clauda Mulota další z řady skvostných mistrovských děl. --- K celkové tvorbě režiséra viz text pro A2. (10.09.2014)

[FOD 2016] Pokračování hvizdu pizdy už místy nudí a nemá ten správnej tah na genitál a bránici, ale pořád to je zábavnej katastrofickej snímek s bravurní pointou v závěrečný scéně. (27.03.2016)

Se simultánním dabingem na Festivalu otrlého diváka určitě za 5*, bez něj by to byla 1* za odvahu a ujetost, nic více. (14.03.2016)

Za festival Otrlého diváka a jeho epický simultánní překlad 5*. Bez něj by to bylo něco mezi 3* a 4*. (15.03.2016)