Miele
Miele
Réžia:
Valeria GolinoKamera:
Gergely PohárnokHudba:
Christian RainerHrajú:
Jasmine Trinca, Carlo Cecchi, Libero De Rienzo, Vinicio Marchioni, Roberto De Francesco, Fabrizio Guido, Valeria Bilello, Barbara Ronchi (viac)Obsahy(1)
Miele rozpráva príbeh tridsaťročnej Irene, ktorá je súčasťou nelegálnej siete ľudí pomáhajúcich nevyliečiteľne chorým ľuďom s asistovanou samovraždou. Jej otec, ktorého navštevuje, verí, že jeho dcéra študuje. Irene asistuje s úprimnou snahou pomôcť, a veľmi profesionálne, ako po lekárskej, tak aj po psychologickej stránke. Nepripúšťa si, že robí niečo zlé v krajinách, kde sú asistovaná samovražda a eutanázia nelegálne. Jedného dňa ju o pomoc požiada starý muž, ktorý je fyzicky zdravý, len je už unavený životom. Irene sa dostane do konfliktu nielen s ním, ale i so svojím ja. Muž, s ktorým sa Irene zblíži, je skúškou jej životnej sily. Komorný, intenzívny a suverénne nakrútený film je pomenovaný podľa konšpiračného pseudonymu hlavnej hrdinky. Miele (po taliansky med) je faktograficky podloženou exkurziou do fascinujúceho polosveta asistovaných samovrážd. „Napriek tomu, že mám vo filmoch rada výmýšľanie a imagináciu, tu som musela mať istotu, že všetky rituály okolo pomoci v umieraní budú podľa pravdy", hovorí Valeria Golino. Do filmu, ktorý získal Zvláštne uznanie Ekumenickej poroty v Cannes, investovala herečka vlastné peniaze. (IFF Bratislava)
(viac)Videá (2)
Recenzie (10)
Zdary Vary! Moc pěkný film, který se motá kolem velmi křehkého tématu asistované eutanázie.. Zdařile se vyhýbá moralizování, nebo obhajobě nějakého názoru.. Téma zde slouží spíše jako prostředek ku sondě do mezilidských vztahů, do duše jedné mladé dámy.. Proč ne, je to svěží, lehké, jen škoda, že jsme se nedozvěděli, proč a jak se Miele k takové "brigádě" dostala.. Mějte se filmově! Woo. ()
Asistovaná samovražda ako mediálne prepieraný a preto do filmu vsadený námet. Spracovanie sa v Medíku (Miele) týka výlučne chorôb trápiacich rodiny elít, či jednotlivca patriaceho k elite. Cieľom je vyvolať u filmartového publika súcit s riadiacimi vrstvami, často klátenými smrteľnými chorobami. Nakoľko eutanázia je vo väčšine krajín zakázaná, prichádza do úvahy asistovaná samovražda. To je už ale trestný čin a tak si ho jeho vykonávatelia nechávajú mastne zaplatiť. Boháči si takéto čachre-machre dovoliť môžu. Vo filme sa vraví: takúto pomoc pri odstránení trpiaceho si môžu dovoliť len tí, čo na to naozaj majú. Ja dodávam, že pri prípadnom odhalení by mali aj na to, aby ostali rodiny, čo o takéto čosi požiadali, morálne i trestne čisté ako ľalia. Hlavnej hrdinke takto nadobudnuté poplatky umožňujú bezproblémové samostatné žitie. Ale aj ona má svoje etické ale. Všetko je naservírované sériou ľúbivých obrazov, prezentujúcich vnútorné zamyslenia, pocity, pochody a prechody miest, hraníc aj partnerov hlavnej hrdinky. Nevýrazné, myšlienkovo chudobné, efektné peknou hrdinkou i hudbou a obrázkami ako z reklamného leporela. A čo je dôležité: vytvorené tak, aby vyvolalo dojem silného umeníčka. Pritom je to, v čom súhlasím s užívateľom Enidom, čistá Červená knižnica. ()
Rosemunde Pilcher meets euthanasia. Kontroverzni a tabuizovane tema, zajimava hrdinka, vyborne rezijni zpracovani, silne, emotivni, ale ne prvoplanove slzopudne pojeti...a po cca triceti minutach tenhle nabuseny vlacek vykoleji o KLISE zvici velikosti Mount Everestu a dal musite pokracovat tricet let starou Karosou. Skoda, bylo naslapnuto na mnohem vic. ()
Poetický a nenuceně katarzní závěr vytahuje tento snímek nakonec i na čtvrtou hvězdu. Debut Valerie Golino netematizuje eutanazii přímo, ale vypráví o ní skrz povolání hlavní postavy. Díky tomu se neuchyluje k soudům, moralizování a dokonce neobsahuje ani příliš slzopudné, či vyděračské momenty. Způsob, jakým režisérka vybízí diváky k zamyšlení je tedy subtilní a inteligentní. Na druhou stranu některé události zůstaly trošku nejasné a celkově scénář mohl být nabušenější. 7/10 ()
Povedený debut - Valeria Golino umí dle mého soudu nejen dobře hrát, je z ní ale i dobrá režisérka. O kontroverzním tématu vypráví chytře jen skrze "obrazy z praxe" a divákovi velkoryse ponechává svobodu úsudku. Aby však snímek nepůsobil příliš prázdně, zaplňuje prostor portrétem charakteristické a přesto velmi ztotožnitelné postavy, jejíž optikou na celou záležitost nazíráme. Pohledná Jasmine Trinca v tomto ohledu odvádí úžasný výkon a pečlivě modeluje i ty nejjemnější charakteristiky hlavní protagonistky. Od dokumentu se ale Valeria vzdálí, když rozehraje velmi mělkou a subtilní zápletku se zdravým sebervrahem Carlem Cecchim, kterou kromě zvláštního zajiskření mezi diametrálně odlišnými postavami využije i k naraci filosofické stránky hlavního tématu. Jak podružně a nedůležitě však tento příběh začne, tak i skončí. Tentokrát ovšem s meditativním pozastavením a pozvolným epilogem. Kromě výše zmíněného mě také velmi potěšila kamera, zejména extrémně statické záběry kontrastující se záběry v pohybu. A k "empétrojkovému" soundtracku jen dodám, že Miele má dosti osobitý hudební vkus, který se mi vůbec nepříčí. 8/10 [KVIFF 2013] ()
Reklama