The Frame

Do filmu The Frame jsem šel s naprostým nic nevěděním, bez traileru, obsahu a nebo hereckého obsazení. Takže co vlastně očekávat? Vůbec jsem nevěděl a po prvních minutách měl Frame nádech obyčejného krimi - thrilleru, který nejspíš ničím neoslní. Jenže zhruba po dvaceti minutách se začnou dít věci, které divák nečekal a vše dostane skutečně originální nápad (Jaký? Neprozradím). Najednou vše začíná bavit a až do samého závěru si každý musí klást tolik otázek, že není možné vše vysvětlit. Přijde závěr, s ním scény s dobrými efekty a svým stylem zpracování vytřou "zadek" i kdejakým áčkovým snímkům. Nebudu psát nic o ději, jelikož nechci prozradit nic vyloženého, každý si musí utvořit svůj vlastní obrázek, ale tomuto dílu by měl dát šanci každý divák mysteriózních thrillerů. Samozřejmě najdeme nějaké mouchy, jako občas pomalejší tempo nebo přestřelená stopáž, ale i to se dá zvládnout, takže ... 8/10 = 88% (06.01.2015)

Hovoriť o The Frame ako midculte je podľa mňa unáhlené a neoprávnené. Vo svojom najnovšom filme Jamin Winans celkom zámerne chybuje a dramaturgické trhliny v narácii a logike príbehu dokonca vystavuje divákom na obdiv. Jasne a zrozumiteľne vybudovaná metafikcia o mužovi a žene, ktorí sa snažia uniknúť zo svojich umelých svetov, riadených akousi vyššou mocou sa úmyselne podriaďuje melodramatickej vykonštruovanosti televíznych seriálov (ktoré reflektuje v prvom i druhom pláne). Výsledok, balansujúci na hrane neuveriteľnej romance a fantazijného thrilleru je preto dômyselným zrkadlovým postmoderného veku a tak trochu satirou súčasného diváctva, ktorej nemožno veriť ani nos na tvári. Zároveň sa tu Winans začína prejavovať už nielen ako umelec, ale i teoretik, ktorý opäť obracia pozornosť k základným stavebným kameňom filmového rozprávania - nosným naratívnym prvkom sa tu stáva predovšetkým kamera a záber, ktorý znovuzískava významovosť. 100% Soundtrack. Viac som sa rozpísal v The Frame - Každému jeho seriál. Videné 3x a absolútne nadšenie. (14.01.2015)

Musím uznat, že jsem byl trochu skeptický před sledováním tohoto filmu. Ani začátek ve mě zrovna neposilňoval optimistické smýšlení. Ale to, co se dělo poté... Takovýhle styl filmů opravdu miluji a tak trochu se v nich vyžívám. Je to přesně ten typ, kde si musíte všímat detailů a dávat neustále pozor. Tady to šlo opravdu samo, celý děj je i přes utrápený začátek chytlavý a donutí vás dokoukat celé představení až do konce. Jsem rád, že jsem si to pustil i když jsem neznal režiséra, a ani herce. Kvalitou se to klidně může rovnat áčkovým filmů, dalo by se říct, po všech stránkách. Velmi příjemné překvapení. 80% (10.01.2015)

Po Inkovi se jedná o další (a na můj vkus poměrně slušný) nevšední film, který pravděpodobně nebude stravitelný pro každého. Kdo zná Winansovu práci, toho nepřekvapí, že si film zahrává s alternativní realitou a propašovává do našeho všedního světa věci, které obyčejní lidé nejsou schopni vnímat nebo vidět. Zkrátka tohle je typ filmu, který lze šmahem odsoudit stejně tak jako vychválit. Film by mohl být kratší a nemusel by obsahovat některé relativně nedůležité obrazy, na druhou stranu v celkovém vyznění se mi líbil. Jedná se mimo jiné o jeden z mála případů, kdy režisér složil pro film vlastní hudbu, která je mezi soundtrackovými fajnšmekry poptávaná. Winans má svůj specifický hudební styl, který se dokonale hodí právě na tuto realitu alternativní fikce. Pokud se někomu tento film nelíbil, doporučuji shlédnout výše zmiňovaný Ink, který je přece jen stravitelnější než Frame. Mimochodem, k oběma filmům jsem se dostal původně kvůli hudbě a v obou případech jsem byl nadmíru spokojen. (19.01.2016)

S tímhle se nebudu srát a nedám tomu ani tu pitomou hvězdičku, protože tyhle dvě hodiny života už mi fakt nikdo nevrátí. Z počátku tam byla zajímavá myšlenka, asi do půlky filmu .... ale co se dělo potom, to nemělo mnohdy význam, smysl, prostě nic .... ani nápaditost, protože to bylo prostě plácání pátého přes deváté, narážení do neviditelných stěn, nějaká ta strašidýlka , lidi rozpíjející se ve flek čehosi černého, to cosi černé tam stoupalo do nebe a chlapík hrál na housle ... JAKOŽE COŽE .... a to jsem smysl pochopila, ovšem konec musel točit člověk, který si čerstvě zobl nových, silnějších atidepresiv... (24.06.2015)