Réžia:
Jamin WinansScenár:
Jamin WinansKamera:
Robert MuratoreHudba:
Jamin WinansHrajú:
David Carranza, Tiffany Mualem, Cal Bartlett, Christopher Soren Kelly, Kristin Keating, Elgin Cahill, Alexander Rhodes-Wilmere, Anthony Nuccio (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Alex (David Carranza) je gangstrom pracujúcim pre drogový kartel, z ktorého hľadá cestu von. Jedného dňa, sledujúc televíziu vo svojom rozľahlom, avšak biednom apartmáne, zistí, že z nej naňho uprene hľadí tvár mladej ženy. Táto žena sa volá Samantha (Tiffany Mualem); je zdravotnou záchranárkou, ktorá chce spasiť svet, utekajúc pred svojou temnou minulosťou. Obaja sa zrazu stanú hrdinami televíznej šou, o ktorej nemali najmenšie tušenie. Alebo sú takí osamelí a úbohí, že si to všetko iba vysnívali? Čo sa to v skutočnosti s nimi deje? Bud' sú blázni, alebo udalosti presahujú medze ich chápania. Avšak aká je skutočná realita a kto vlastne riadi túto šou? (sochoking)
(viac)Recenzie (117)
Winanse zbožňuju od prvních minut jeho předchozího filmu Ink, který je vpravdě geniální pro mou osobu, mnohé věci zde jsou stejně kvalitní (a někdy i lepší), například neskutečně geniální kamera, která je tak dobrá, až jsem si v některých místech přál, ať postavy začnou vypouštět dialogy a nechají mluvit jen záběry, absolutorium si zaslouží i hudba (i když ničeho tak uhrančivého, jako rytmus raz, dva, tři, čtyři se tu nedočkáme). Jenže k tomu by se mnohem víc hodila snová a trochu mysteriozní atmosféra, ta se tu obtěžuje zjevit až na pár minut v závěru, službu medvěda brtníka tu totiž odvádí dost podivné zasazení do současnosti s postavami, které se navzájem neznají jako reálné osoby, nýbrž jako postavy ze seriálů. A to ze seriálů, na které bych nikdy nekoukal a jestliže je děj složen za A) příběhem jedné postavy, za B) příběhem druhé postavy a za C) příběhem společným, je pro film vlastně obrovským uznáním, že je dobrý, když jsou dějové linie A a B tak přihlouplé, špatným způsobem naivní a všeobecně docela nezajímavé (i když třeba kolega Madsbender to považuje za jasný záměr a důkaz tvůrčích kvalit). Je to velmi povedené, ale bohužel se potřebná atmosféra dostaví až v samém závěru dvouhodinové stopáže. Vesmírná vydra s chapadly se bohužel nedostaví vůbec. ()
Po Inkovi se jedná o další (a na můj vkus poměrně slušný) nevšední film, který pravděpodobně nebude stravitelný pro každého. Kdo zná Winansovu práci, toho nepřekvapí, že si film zahrává s alternativní realitou a propašovává do našeho všedního světa věci, které obyčejní lidé nejsou schopni vnímat nebo vidět. Zkrátka tohle je typ filmu, který lze šmahem odsoudit stejně tak jako vychválit. Film by mohl být kratší a nemusel by obsahovat některé relativně nedůležité obrazy, na druhou stranu v celkovém vyznění se mi líbil. Jedná se mimo jiné o jeden z mála případů, kdy režisér složil pro film vlastní hudbu, která je mezi soundtrackovými fajnšmekry poptávaná. Winans má svůj specifický hudební styl, který se dokonale hodí právě na tuto realitu alternativní fikce. Pokud se někomu tento film nelíbil, doporučuji shlédnout výše zmiňovaný Ink, který je přece jen stravitelnější než Frame. Mimochodem, k oběma filmům jsem se dostal původně kvůli hudbě a v obou případech jsem byl nadmíru spokojen. ()
Zajímavý a originální film, který je na jednu stranu pořádný mindfuck a na druhou stranu neokoukaná lovestory, kde ke konci fakt nevíte, která bije. Máte z toho ale kupu pocitů a jste pořád v napětí, jak to celé vlastně dopadne. No a když to celé skončí (je to přece jenom trochu delší), máte příjemný pocit, že jste viděli něco, co se dá vidět málokdy. Mně to rozhodně stačí. ()
Strhující filmařina, brilantní a průlomová ve více směrech, než kolik jste jich před sledováním znali. *** Chápu motivace srovnávat tenhle počin s Inception, v mnoha vedlejších ohledech je to funkční příměr a naprosto namístě, ale setrvat u toho přirovnání by v konečném důsledku znamenalo osudově se minout s myšlenkovou pointou obou těch snímků a promeškat aktivační moment, hybnou energii, nakopnutí za horizont, které Inception skutečně má (jakožto film o lucidní, vyšší, excitované hladině vědomí a dialogické, kooperační povaze za tuto hranici vyspělého, pokročeného života jedinců) - a které The Frame jen opisuje a předstírá (jakožto film o cestě jednotlivce teprve k té bazální hladině vědomí o sobě, předkooperační). Tohle předstírání je ostatně jediná (a dost možná jen chytře předstíraná) slabina tohoto filmu, totiž "slabina" stejné povahy jako průhledná sklenice, které chybí dno - můžete si myslet, že umíráte žízní, a při pohledu na tu sklenici doufat, že je plná čiré vody - pokusíte se napít, zachránit si život tradovaným způsobem, a zjistíte zprvu jen tolik, že se z ní nenapijete - nebo se díky tomu můžete naučit o jevení věcí něco tak hluboce podstatného, že zpětně pochopíte, že sklenice naplněná byla - jenže ne čirou tekutinou pro tělo, ale živou vodou pro vaše vědomí. A žízeň přestane existovat jako hrozba, přestane se tak jevit. *** Mnohem přiléhavěji by se proto The Frame dal přirovnat k Nekonečnému příběhu, kde Alex je Bastien, ďábel je šelma-nicota a jeho Anděl-záchranářka Sam (=Sam-aritánka) je dívenka ze Slonovinové věže, která mu našeptává, co je potřeba udělat - odhodit zábrany, strach, ošklivost, projikované druhými lidmi, odhodit projikované scénáře, a vytvořit celý svět z-novu, jedinečný, obsáhnout ho celý svým vlastním vědomím, přijmout beze zbytku, svýma očima a zápalem ho vyrvat nicotě a pokračovat ho sám... k tomu ovšem patří i odhození poslední zábrany, pochopení, že záchranná síť, spásný hlas, nikdy neexistovaly mimo vlastní mysl, že i Anděl-Královna-záchranářka Sam-našeptávací hlas je jenom vnitřní projekcí na cestě k osvobození svého vědomí... a to je moment, v němž The Frame předstírá, hraje falešnou kartou, jako ďábel nás ještě pokouší - té poslední smířlivé scéně, záběru doteku mezi Alexem a jeho andělskou záchranářkou, se nesmí uvěřit, jinak se zase necháte ukolébat do nevědomí a přesunete odpovědnost mimo svoje ohnisko. Na externí Anděly, kteří vás přijdou probudit a zachránit. Ne. On je tam na konci - na počátku svého světa - sám, ona byla jen jeho vnitřním hlasem, nejpřitažlivější součástí romantického příběhu, který si na sebe vymyslel, aby se odvážil se probudit - ona byla pomyslným límcem, za který sám sebe vytáhl z Močálu zapomnění. Ona neexistuje. Jakmile tuhle lest prohlédnete, odvážíte se ji připustit, jste zralí na Inception, zvládnutí The Frame je úvodním testem, abyste se nominovali mezi tamní architekty-projektanty, a vstupenkou ke kooperační rovině, na úplně jiné hřiště a k úplně jiné hře o něco úplně jiného. Geniální - zajímalo by mě, jestli sám tvůrce Jamin Winans zkouškou svého posledního záběru prošel, jestli prošel frejmem, rámem (bránou mezi Sfingami, kde musíte správně zodpovědět otázku, probodnout papír a potom ještě beze strachu projít skrz), nebo ho finální boj se svojí chimérou, znázorněnou v závěru, teprve čeká - narafičil si to na sebe opravdu důkladně. *** Bonusová poznámka: Nejde to nedělat - nejde při sledování The Frame nemyslet na jiný film na stejné téma, který byl ale natočený tak rafinovaně, že na to tehdy skoro nikdo nepřišel, a tak zůstal tristně podhodnocený jako obyčejná mexická romance, aniž by divákům došlo, že se jedná o manipulaci filmu scénářem, který píše hlavní postava, manipulující se svým vědomím: neptejte se mě, ptejte se prachu: Ask the Dust! Můj dárek pro vás. () (menej) (viac)
Je to hrozně nekoncepční, nejednotný a tím pádem zmatený. Buď to mělo mít ráz první cca poloviny filmu, nebo té druhé, mysteriózní části. Bohužel je to nějak divně naroubovaný a podle mě i zbytečně dlouhý. Kdyby chybělo prvních 30min, vůbec ničemu by to nevadilo. A právě kvůli tomu dávám nižší hodnocení, protože jako celek se mně to nelíbilo, byly tam dobrý a zajímavý nápady, ale pořád jsou to jen fragmenty. ()
Galéria (7)
Fotka © Double Edge Films
Reklama