Bez kormidla

Další z filmů, v kterém jsem se málem utopil. Nevím, zda-li jsem sledoval jiný film než ostatní, nebo jestli se ostatní recenzenti bojí napsat "natvrdo" o čem vlastně je, nebo zda pouze já cítím z tohoto filmu něco jiného než většina. Ten film dle mého názoru není pouze o hudbě, hudba je zde jako lék tišící bolest, kterou způsobil Joshův těžko pochopitelný a neomluvitelný čin. Ten čin dolehl samozřejmě nejvíce na jeho nejbližší , kteří se z jeho následky musí vyrovnat ( matka si najde novou lásku a naplní si svůj život životem novým,  přítelkyně z jeho činu obviní rodiče a jejich špatnou výchovu a otec začne pít a ignorovat   okolí ). Teprve hudba však ukáže otci, jaký jeho syn ve skutečnosti byl. Že to nebyl žádný Manson, ale citlivý kluk, který se nedokázal vypořádat z životem a který k tomu zvolil nejhorší možný způsob. Otec v synových věcech našel částečnou odpověď - jeho hudbu. Tu hudbu nabídl, zpočátku anonymně, posluchačům aby nakonec neskrývaně řekl, že jeho od jeho syna, kterého právem může hodně lidí nenávidět. V hlavě mě utkvěl jeden dialog mezi prodavačem hudebnin a Samem :  všichni byli něčí dcery a synové, ale on byl můj syn" . Závěrečnou písní, kde přiznal kdo ji napsal, již nechal na rozhodnutí ostatních jak se postaví k tomuto smutnému činu. Odvrhnout něco krásného pro jeden neuvážený čin , nemusí být vždy nejlepším řešením . (23.07.2023)

Ano je to tak, hudba dokáže člověka povznést když je šťastný, ale dokáže také pohladit a povzbudit, když je člověk na dně. Alespoň u mě to tak funguje. A hudba hraje důležitou roli i v tomto filmu. Na začátku je obrovská tragédie, jejíž detaily jsou divákovi servírovány postupně během filmu. Mezi tím hraje hudba a té je tu dost. Mému rockerskému uchu sice nelahodící, ale já jsem tolerantní člověk. Každopádně teď už nebudu mít rád Williama H. Macyho jen za Fargo nebo za nesnesitelného Franka z Shameless, ale i za tento silný a neotřelý příběh. (11.03.2016)

Přes drobné nedostatky a diskutabilní patos (ale proč ne, téma šílené a nejsme stroje) dávám plnou palbu. Chytilo mě to za srdce a jak tady píše dusa77 "navěky jsem se zamiloval". Malý velký křehký silný film, ke kterému jsem se dostala přes Yelchina, jinak by mě asi minul. Kdo mi to tady čte, ví že mě Anton momentálně drží a i tentokrát zajel bomby, čili jsem si opět přišla na svoje. Ovšem co předvedl Billy Crudup, kterého uctívám od Spáčů a Na pokraji slávy, se těžko popisuje. Konečně dostal zasloužený prostor, pořádnou roli v níž to pustil všechno ven, já plakala s ním a i bych s ním to moře vypila. Bezohledného by mělo vidět mnohem více vnímavých diváků. Příběh trhliny měl, některé postavy by zasloužily větší vykreslení, ale odpouštím. Macyho mám ráda a pokud kráčí o jeho režijní debut, ostudu si neuřízl. Vlastně jde o jeden z mála filmů, u nichž bych v klidu useděla celých 120minut, jen abych se dozvěděla víc o některých zúčastněných. Co chlapci zahráli a sami zazpívali si okamžitě tlačím do posluchárny a distributorům posílám jednu za uši stran českého titulu. K hudebnímu dramatu se asi nic nehodí méně a osobně se domnívám, že i kvůli tomu jej řada diváků nevyhledala. Závěrem vyjádřím lítost, že jsem to neviděla v bijáku, chápu všechny, pro které to bylo nečekaně krásné představení. Mě by také to závěrečné crescendo rozsekalo. ;) (30.05.2020)

Na režijní a scénáristickou prvotinu Williama H.Macho to rozhodně nebylo špatné, dokonce se tam sám objeví. Já mám tuhle muziku ráda, tak nevidím důvod, proč bych to měla potopit jen kvůli některým prkotinám a příliš bombóznímu konci, ale vzápětí to Sam vyrovnal posledním songem. (22.05.2015)

V poslední době začínám mít pocit, že u hudebních filmů nabývám prožitků, jaké mi žádný jiný žánr ani z poloviny nenabízí... Bez kormidla je film, který Vás vtáhne do života jednoho zlomeného člověka, který objevil v hudbě novou životní sílu. Parádní snímek, kterému vévodí naprosto parádní Billy Crudup, který zde toho typického sarkasmu nerozdává tolik, ale i tak jasně táhne (z mně nepochopitelného důvodu je v obsazení uveden až na zahanbující třetí pozici). Spokojený život jednoho kravaťáka skončí se sesype činem třetí osoby, kdy navíc scénář si dost dává záležet, aby divák hned od začátku nebyl úplně zorientovaný, co že se vlastně stalo.. Není to velkej film, není to ani typicky šablonovitej hudební příběh, naopak vymyká se prvkem ostřílenýho kravaťáka, kterej si seskupí boyband. Mimořádně potěší pár takovým milých datailů, který jakoby někdo schválně přidal, abych se nad nimi usmál (pšeničné pivo nebo Paparazzi). Hudebně jde o parádní práci, kterou podporuje překvapivě výborně zpívající Billy Crudup. Naprosto vyhovující good-feel zážitek, kde jsem za pár babek dostal super film, ke kterému bych se rád ještě někdy vrátil. 80% (16.11.2022)