Bez kormidla

Na režijní a scénáristickou prvotinu Williama H.Macho to rozhodně nebylo špatné, dokonce se tam sám objeví. Já mám tuhle muziku ráda, tak nevidím důvod, proč bych to měla potopit jen kvůli některým prkotinám a příliš bombóznímu konci, ale vzápětí to Sam vyrovnal posledním songem. (22.05.2015)

CITÁT - Já tu školu platím, tak se ulej.......... Celkem se to táhne a po půl hodina, nějaké, hudby a litrech chlastu jsem se celkem nudil. CITÁT - Dobrou noc.......... Moc zase nad smrtí svého syna netruchlí, prostě jen chlastá a využívá jeho hudbu, aby se mohl zase opít. CITÁT - Je to nechutný.......... (07.06.2015)

V poslední době začínám mít pocit, že u hudebních filmů nabývám prožitků, jaké mi žádný jiný žánr ani z poloviny nenabízí... Bez kormidla je film, který Vás vtáhne do života jednoho zlomeného člověka, který objevil v hudbě novou životní sílu. Parádní snímek, kterému vévodí naprosto parádní Billy Crudup, který zde toho typického sarkasmu nerozdává tolik, ale i tak jasně táhne (z mně nepochopitelného důvodu je v obsazení uveden až na zahanbující třetí pozici). Spokojený život jednoho kravaťáka skončí se sesype činem třetí osoby, kdy navíc scénář si dost dává záležet, aby divák hned od začátku nebyl úplně zorientovaný, co že se vlastně stalo.. Není to velkej film, není to ani typicky šablonovitej hudební příběh, naopak vymyká se prvkem ostřílenýho kravaťáka, kterej si seskupí boyband. Mimořádně potěší pár takovým milých datailů, který jakoby někdo schválně přidal, abych se nad nimi usmál (pšeničné pivo nebo Paparazzi). Hudebně jde o parádní práci, kterou podporuje překvapivě výborně zpívající Billy Crudup. Naprosto vyhovující good-feel zážitek, kde jsem za pár babek dostal super film, ke kterému bych se rád ještě někdy vrátil. 80% (16.11.2022)

Tohle je kousek, který stojí za to. Stojí za vidění, je skvělý k poslechu a co Vám doporučuji s ním udělat: prociťte ho. Naprosto, splyňte s ním. Občas je to to jediné co nám ukazuje, že žijeme, že jsme živí, že stojíme na svých vlastních nohách. Překvapí nás to, najednou víme, proč dýcháme, je to ono. Je to pro mě tak skvělé, že nebýt naprostého uhranutí z hudby, nechala bych se unést až k slzám. (16.12.2015)

Další z filmů, v kterém jsem se málem utopil. Nevím, zda-li jsem sledoval jiný film než ostatní, nebo jestli se ostatní recenzenti bojí napsat "natvrdo" o čem vlastně je, nebo zda pouze já cítím z tohoto filmu něco jiného než většina. Ten film dle mého názoru není pouze o hudbě, hudba je zde jako lék tišící bolest, kterou způsobil Joshův těžko pochopitelný a neomluvitelný čin. Ten čin dolehl samozřejmě nejvíce na jeho nejbližší , kteří se z jeho následky musí vyrovnat ( matka si najde novou lásku a naplní si svůj život životem novým,  přítelkyně z jeho činu obviní rodiče a jejich špatnou výchovu a otec začne pít a ignorovat   okolí ). Teprve hudba však ukáže otci, jaký jeho syn ve skutečnosti byl. Že to nebyl žádný Manson, ale citlivý kluk, který se nedokázal vypořádat z životem a který k tomu zvolil nejhorší možný způsob. Otec v synových věcech našel částečnou odpověď - jeho hudbu. Tu hudbu nabídl, zpočátku anonymně, posluchačům aby nakonec neskrývaně řekl, že jeho od jeho syna, kterého právem může hodně lidí nenávidět. V hlavě mě utkvěl jeden dialog mezi prodavačem hudebnin a Samem :  všichni byli něčí dcery a synové, ale on byl můj syn" . Závěrečnou písní, kde přiznal kdo ji napsal, již nechal na rozhodnutí ostatních jak se postaví k tomuto smutnému činu. Odvrhnout něco krásného pro jeden neuvážený čin , nemusí být vždy nejlepším řešením . (23.07.2023)