Len 17

Neotřelý pohled na sexualitu sedmnáctileté dívky. Na můj vkus sice dospěla až moc rychle, ale přiznejme si, která z nás nějakým způsobem neexperimentovala, když byla v jejím věku. Dějový zvrat uprostřed příběhu, způsobený náhlým úmrtím Isabellina klienta přî souloži, mě vytrhl z letargie a začala jsem film daleko pozorněji sledovat, což mi vydrželo až do samotného konce. Kvituji s povděkem, že se François Ozon nesnaží moralizovat a nechává čistě na divákovi, jak se nejenom s poněkud frackovitým chováním Isabelle srovná. (24.04.2020)

Jedno se musí přiznat - Marine Vacth je půvabná a vyzařuje z ní " decentně vyzývavá " sexualita, z fleku by mohla být jednou z klasických bond girl minulosti. Na Marine je znát, že pracuje jako fotomodelka, umí dobře pózovat, nabízet se. Na rozdíl od jiných modelek je nesporně schopná podat nějaký herecký výkon, byť limitovaný. Na novou Marion Cotillard to zkrátka nevypadá. Tento typ dívek bývá u filmu hodně využívaný v mládí, v určitém věku obvykle z plátna mizí... Pokud jde o sám film - je zvláštní, že se mi chce opět psát o smyslnosti Marine... Ozon je nesporný profík, ale tenhle film k jeho nejlepším kouskům patřit nebude. Je to nedotažené, povrchní a psychologicky nevěrohodné. Srovnání s tematicky spřízněnou Buňuelovou Kráskou dne se logicky nabízí, Buňuelovi ale šlo evidentně o něco jiného a jeho film byl víc k zamyšlení, Jen 17 svádí možná tak k masturbaci... Ozonovi evidentně šlo o to zaprovokovat námětem nezletilé prostitutky ze spořádané středostavovské rodiny. Ve Francii, stejně jako kdekoliv jinde v západní Evropě je prostituce na nižší úrovni provozovaná obvykle narkomankami a jinou " spodinou", na té vyšší emigrantkami, které nemohou ztratit společenskou prestiž. Holka z lepší rodiny si zatraceně rozmyslí riskovat ztrátu morální integrity, která by mohla mít ničivý dopad na pracovní kariéru a stávající i budoucí rodinu. V Česko to máme jinak a ne náhodou bylo Česko ve své poslední fázi zlaté éry porna před zkázonosným příchodem internetu rájem pornoprůmyslu. Isabelle mě neuráží, ale ani pro ní a její chování nemám omluvu a nehledám složité významy tam, kde s největší pravděpodobností žádné nejsou. Můžete pochopitelně nekonečně dlouho debatovat nad rozervaným dívčím nitrem a hovořit o hluboké sondě do ženské duše, já budu přízemně v Isabelle vidět unuděného eurospratka, skvěle materiálně zabezpečeného, který nikdy díky rodinnému zázemí nepoznal skutečné problémy a tím pádem ani odpovědnost... Vzhedem k tělu Marine zůstávám na třech hvězdičkách, ale bez jakéhokoliv nadšení. Celkový dojem: 50%. (03.12.2013)

Cosi poetického v tomto filmu se mě dotklo, vnitřní rebelie charismatické hrdinky v excelentním podání neznámé Marine Vacth, příjemná atmosféra a snad i drobek humoru. Jen 17 je film skromný na slova a přitom tak výmluvný, nejedná se o žádné epické drama plné psychologie, prostě jen ostré i něžné vyprávění o podivné holce, která přistupuje k sexualitě a dominanci nad muži svým vlastním způsobem... 8/10 (05.07.2013)

Unáhlené závěry musejí stranou. Na první pohled neškodný evropský zástupce, který na půl druhou hodinku hravě zaměstná divákovy smysly. Velkou zásluhu na tom má představitelka hlavní role příliš krásné prostitutky, svůdná a přesvědčivá Marine Vacth. Třiadvacetiletá herečka balancuje na hranici dětství a dospělosti, nudí se a neví, co s právě objevenou sexualitou. Vydá se tak hodně netypickou cestou. Stále zajímavý tvůrce François Ozon svůj melancholický portrét staví tak, že umožňuje pochopení z různých úhlů pohledu. Odsoudit zasněnou dívku nebude snadné. Pochopit také ne. S látkou Ozon pracuje obratně, protože dívčiny pocity a stavy si dokážeme z letmých náznaků domyslet. Samotný francouzský „znalec žen“ nicméně mohl „vysvětlovat“ v některých pasážích víc. Proto se v závěru nelze ubránit pocitu, že se drží v překvapivě mělkých vodách. I tak mi výsledek stačil. (15.01.2014)

S panem režisérem máme takové tiché souznění. Jeho poťouchlý styl vyprávění mě baví, vybírá si témata provokativní, nikoliv však za hranou. Tím se výrazně liší od Larse Tiera, který ve mě vyvolává dojem nemocného člověka, který si vzal diváka jakou rukojmí a háže na něj všechnu vnitřní špínu, s níž se nedokáže vypořádat. Ukazuje zvrácenost nepochopitelnou až nereálnou (Antikrist, Nymfomanka, Prolomit vlny) Oproti tomu Ozon nastolí téma tak přirozeně a lehce, že nastolí otázky, ale nezanechá žádnou pachuť. (11.10.2019)