T2 Trainspotting

Prvý Trainspotting bol obstojný film. Návrat po xy rokoch som dopredu tušil, že nebude nijako objavný a nepomýlil som sa. Holt partia zostarla o nejaký ten rok a už to nie je taká jazda, že? Vizuálne a technická stránka ok, to si Danny Boyle vie postrážiť, ale obsahovo slabšie a k filmu sa vracať rozhodne nebudem. Myslím, že tento návrat bol celkom zbytočný a nemal asi ani vzniknúť, pretože prvé diely prekonať len tak nejde a porovnávaniu sa človek neubráni. Posledná tretina filmu dostala pre mňa nepochopiteľný dramatický ráz, ktorý vyznieval pre mňa strašne kŕčovito a sivo. A tá stopáž? Po 60 minútach pozerám na hodinky, natiahnuté ako guma v trenkách. Často krát zbytočné scény. Jediná dobrá scéna bola nevydarená fajka v posteli. Keď pozerám na tie hodnotenia tu, prípadne počúvam reakcie známych, hovorím si, že publiku asi stačí len vidieť staré známe ksichty, a je všetko ok. Keby existovalo ocenenie pre najzbytočnejší film roka, mal by ho dostať T2 Trainspotting. (09.09.2019)

Choose life. Choose Facebook, Twitter, Instagram and hope that someone, somewhere cares. Choose looking up old flames, wishing you'd done it all differently. And choose watching history repeat itself. Choose your future. Choose reality TV, slut shaming, revenge porn. Choose a zero-hour contract, a two hour journey to work. And choose the same for your kids, only worse, and smother the pain with an unknown dose of an unknown drug made in somebody's kitchen. And then... take a deep breath. You're an addict. So be addicted, just be addicted to something else. Choose the ones you love. Choose your future. Choose life. Postmodern Boyle cinema at its best. Existenciálne úplne iným štýlom ako prvý diel (asi ako keď vojdete do zbúraniska obľúbeného diskoklubu z mladosti a v hlave vám hrá obľúbená skladba, ktorú už nikdy nikto v tom klube nezahrá(aj preto počuť z Born Slippy len útržky)) a hlavne, obávam sa, že to bude rezonovať len u tých čo majú okolo štyridsať a podobnú dobu si v mladosti užili. Nečakajte Trainspotting 96 v 2017 ale Transmelancholy 2017. Lebo skôr než nostalgické je to melancholické a dosť sociálne. Ale stále kurwa nadupané. 10/10 (02.03.2017)

Zmínil to tu snad každý, protože to nezmínit jednoduše nejde: Je to pořádná dávka drogové nostalgie. Nic méně, ale ani nic více. Nenajdeme zde tak ikonické scény, ale ani hlušší místo. Spousta drobných flashbackových vzpomínek, jak obrazových tak hudebních, moře narážek a návazností svého předchůdce a až násilná snaha, aby to od něj nikterak moc neodbočilo a nezklamalo. Ústřední čtveřice má stále tunu charismatu na rozdávání a i když hlášky a absurdní situace nemají takový grády, stále to má úroveň. Musím uznat, že začátek byl naprostý top a kdyby ty legrácky vydržely aspoň v trochu konstantním tempu až do konce, užil bych si film víc. Poměrně vážný a ne moc úderný konec drobet nadšení tlumí a tak se T2 stává takový fajn doplněk, který neurazí ale ani zvlášť nevytrhne. (26.02.2017)

„Hele, tohle je jako vzpomínková akce.“ - „Nostalgie. Proto tu jsi. Seš turista po svým vlastním mládí.“ A ke vzpomínání toho je hodně, vždyť uběhlo přes 20 let…Nepatřím k fanatickým fanouškům Trainspottingu, ale ze zvědavosti, jak to Boyle pojme, jsem se přece jen nechal zlákat. A nelituju. Stará parta se sešla a je pořád vcelku ve formě (hodně malý prostor pro Kelly McDonald mě však zklamal). Jen řešená témata (krom někdejšího podrazu) jsou trochu jiná. A Rentonova „aktualizovaná“ generační výpověď je docela trefná, ostatně doba se změnila, avšak (někteří?) lidé ne. Vyrovnávání se s ne úplně vyvedeným životem a současným stavem je hořké (díváme se v podstatě na zkrachovalé, zestárlé páprdy), ale ne zas moc, ačkoliv humor už chybí. A hraje se (pochopitelně) na nostalgickou strunu. A to funguje natolik dobře, že nebudu házet film do průměru, ale zůstanu na slabších 4*. „A měl jsem to. Bez práce, prachů, styku s malým.“ - „A pak ses vrátil k heroinu.“ - „Můj nejlepší kámoš. Vlastně jedinej, co mě nikdy neopustil.“ (31.05.2020)

Dal jsem tomu týden, abych si v sobě pocity nechal uležet a prostě, to není ono. Je mi jasné, že T2 nemělo ambici původní film překonávat, ale současně se také nesnaží být jiný. Nostalgická nota, ať už složená z prakticky přesně okopírovaných scén až po téma vlastního hledání a návratu, mi prostě nestačí. Navíc v sobě T2 nemá moment, který by se mi vracel a působil nezapomenutelně a to bohužel ani po hudební stránce. Danny Boyle se v mnohém vrací na svůj "skutečný" začátek a já mu tleskám za odvahu a za chuť přivést své postavy a příběh o 20 let dopředu. Není to však jeho nejlepší, ani vizuálně nejzajímavější film. Pro mě film bez duše, protože se nerozhodl, zda chce kopírovat svého staršího bratříčka nebo jít novou cestou (přitom tu je tolik moderních trendů, které si tu závislost vytvářejí a kterým je věnován jeden proslov... budiž, ani to porno tam není). Uvidíme za dalších 20 let. PS: nepatřím mezi hardcore fanoušky první dílu;) možná tam je chyba (nebo v tom je možná celý ten problém) (27.02.2017)