T2 Trainspotting

Trainspotting je kultovní záležitost a proto jsem šel na pokračování s velkejma obavama. Malou útěchou mi bylo, že se kormidla opět ujal Danny Boyle a že na natáčení kejvli všichni stáří známí. Potěší i mikroštěk Renton(ovi) i Spud(ovi) bejvlky, ale hlavně mikroštěk autora knižní předlohy Irvina Welsh(e) v roli Majkýho Forestra. Je jasný, že T2 s kultovní jedničkou prohrává ( což je pochopitelný a očekávaný ), ale i tak se s tím D. Boyle popasoval mistrovsky a jsem rád, že jsem se s touhle Renton(ovou) partičkou mohl zase setkat. Zub času je na hercích samozdřejmě znát, ale to nic nemění na tom, že opět řádí jako zamlada. T2 je po audiovizuální stránce na špičkové úrovni, samotnej příběh ani dialogy nenudí a tak tohle druhý ( a nejspíš i poslední ) setkání s touhle partou uteče jako voda. Mě opět osobně nejvíc odvařil Spud a za nejvydařenější scénu považuju tu na hajzlu. To jsem málem uchcával smíchy. Za sebe musím říct, že už jsem dlouho neodcházel z kina takhle spokojenej. Spokojenej jsem o to víc, že se jedná o pokračování mýho oblíbenýho filmu. A jak je známo tak pokračování většinou stojí za vyliž prdel. Naštěstí je T2 vyjímkou. Nemůžu v sobě prostě skrývat nečekaný nadšení a tak T2 hodnotím 5 hvězdama ikdyž samozdřejmě nejsou tak plnohodnotný jako u jedničky. (17.02.2017)

Choose life. Choose Facebook, Twitter, Instagram and hope that someone, somewhere cares. Choose looking up old flames, wishing you'd done it all differently. And choose watching history repeat itself. Choose your future. Choose reality TV, slut shaming, revenge porn. Choose a zero-hour contract, a two hour journey to work. And choose the same for your kids, only worse, and smother the pain with an unknown dose of an unknown drug made in somebody's kitchen. And then... take a deep breath. You're an addict. So be addicted, just be addicted to something else. Choose the ones you love. Choose your future. Choose life. Postmodern Boyle cinema at its best. Existenciálne úplne iným štýlom ako prvý diel (asi ako keď vojdete do zbúraniska obľúbeného diskoklubu z mladosti a v hlave vám hrá obľúbená skladba, ktorú už nikdy nikto v tom klube nezahrá(aj preto počuť z Born Slippy len útržky)) a hlavne, obávam sa, že to bude rezonovať len u tých čo majú okolo štyridsať a podobnú dobu si v mladosti užili. Nečakajte Trainspotting 96 v 2017 ale Transmelancholy 2017. Lebo skôr než nostalgické je to melancholické a dosť sociálne. Ale stále kurwa nadupané. 10/10 (02.03.2017)

Není to vysloveně propadák, ale taky už nic přelomového, dokonce ani jízda to není...spíš jen taková nostalgická projížďka v čase... Nový Trainspotting ztratil ten svůj sociálně kritický podtext, ono plivnutí do tváře kapitalismu a zbytnělého materialismu, tu facku maloměšťáctví, ten odvěký mladický vzdor proti systému...už to z něj nezavání podvratností ani mladým duchem... Pokračování nejslavnějšího Boyleova filmu je bohužel nejslabší Boyleův film... (31.05.2017)

Filmové pokračování po velmi dlouhé pauze, v podobě více než čtvrt století, většinou nevěstí nic dobrého. Parta čtyř starých mládenců, kteří své první kroky v dospělosti propůjčili drogám se ale rozhodně nesnaží napodobovat události prvního dílu a tvoří vlastní nostalgickou strukturu. Celý film se zaměřuje na jeden velmi podstatný prvek, se kterým pracuje téměř v každé minutě a ocení jej primárně fanoušci kultovní jedničky, tím důležitým prvkem jsou vzpomínky. Dialogy, záběry, hudba či celé scény jsou protkány vzpomínkami a odkazy na již zmíněné období před čtvrt stoletím, avšak nostalgická nálada není vytvářena nátlakově či uměle, ale s pomocí úžasné režie Dannyho Boyla se trefuje do těch správných míst, které vyvolají nejeden uspokojivý úsměv či emocionální ránu. Může se zdát, že bude druhý Trainspotting narážet na absenci originality či přemíru jednotvárnosti. Není tomu tak, a to hned ze dvou důvodů, za a) Dannyho Boyle a za b) Anthony Dod Mantle. Práce, jenž se skrývá za přípravou mizanscény, komponováním záběrů či využívání nakloněné roviny a spousty dalších prvků, je naprosto neuvěřitelná. Každý záběr je něčím ozvláštňující, každý vyloženě baví a z každého srší dávka nadšení a letitých zkušeností, což tento snímek velmi výrazně vyzdvihuje. Trainspotting 2 lze zhodnotit jako velmi důstojné pokračování, které je mířeno převážně na fanoušky adaptací Irvina Welshe, přičemž svou svižností a energičností uspokojí i běžného diváka. Pro lepší zážitek doporučuji před projekcí zhlédnout první díl, hlavně v rámci variací záběrů, ovšem není to podstatné, jelikož je snímek velmi komunikativní a nenechá diváka zmateně přemítat o tom, co zrovna viděl. [80%] | Kino (17.02.2017)

"Můžu ti říct, že došlo ke konsensuálnímu na citech založenému neziskovému pohlavnímu styku." Chápu to, Simone - tvoje holka tě miluje, protože jsi její pasák. Jenže po příležitosti zase přišla zrada a já se musím přiznat, že toho vzpomínání na staré dobré feťácké časy bylo na můj vkus příliš. Já se zkrátka nikdy nesjíždím heroinem, v Edinburgu jsem nikdy nebyl a dokonce jsem ani neblogoval o svém prvním vyhonění, takže si troufnu napsat, že Trainspotting není nic pro mne. Na druhou stranu jsem zaznamenal pár vtipných scén, které za podpory letitých, přesto stále svěžích, vypalovaček měly něco do sebe. A Veronika s umělým pinďourem nakonec taky nebyla špatná, což rozhodně neznamená, že bych cítil potřebu nechat si prošťournout potrubí. (01.09.2017)