Špalíček

Velmi povedený, umělecky novátorský a divácky náročný loutkový snímek s animovanými vsuvkami a odbočkami. Film ilustrující dění na českém venkově na přelomu 19. a 20. století podává věrné svědectví o lidových tradicích i duchovních kořenech vesničanů. Během filmu příjde ke slovu drama, expresivita, bukolická idylka, dětské snění, hloubka náboženského prožitku i spousta vtipu a pochopení pro lidské slabosti. Nejoceňovanější část tohoto pásma - Pouť - skutečně vyniká, především svou narací, která je oproti jiným částem filmu snadněji uchopitelná, i když se dostane dokonce na příběh v příběhu - loutkové divadlo předváděné loutkami. (26.09.2006)

Úžasné spojení. Jiří Trnka (s ním vyrostly moje děti) a hudba Václava Trojana s motivy lidových písní zpívaných dětmi z Khünova sboru. Co víc si přát ke zklidnění duše a mysli v tomhle adventním čase? PS: Přečetla jsem si některé komentáře. Čtu o zastaralosti a o tom, že to nemá šanci u dnešních dětí uspět. Nemá, to je pravda. Ale není to škoda? Není škoda, že večerníček, který ovlivňoval svou estetickou a mravní úrovní mnoho generací dětí, přesunuli na "vedlejší" program? Není škoda, že děti raději koukají na různé bojové animáky na Barandově? A teď už si připadám jako hoooodně stará, a hodně staromilná. Ufff. (13.12.2013)

Špalíček je první velký loutkový film pana Trnky. Ikdyž pozdější filmy, jako Staré pověsti české nebo Sen noci svatojánské, byly možná propracovanější, tenhle mezi nimi zůstává "tak nějak" nejčistší. Prostřednictvím ukázky českých lidových zvyklostí během jednoho roku (od masopustu po "tuším" vánoce?) se setkáte s množstvím roztomilých postaviček - hrajících si dětí, rozverných masek a spousty dalších. Snad nejkrásnější je vsuvka v podobě příběhu o sv. Prokopu. Divím se, že nevadil náboženský podtext, který za všemi těmi zvyky leží. Snad to bylo tehdy omluveno tím, že se jedná o ztvárnění zdravích tradic českého národa a prostého lidu. (01.02.2004)

Ač se jedná o jeden z prvních Trnkových filmů, můžeme bez problémů rozpoznat mnoho znaků typických pro jeho další tvorbu jako je například lyrické vyprávění děje výtečně podpořené hudbou Václava Trojana. Ta byla v tomto případě doplněna sborovým zpěvem lidových písní. Špalíček je první Trnkův barevný film a jeden z prvních barevných celovečerních u nás. Proto byl (a je) často srovnáván s Borského Janem Roháček z Dubé. Barva ale rozhodně není podle mě tím, co vyzdvihuje tento snímek nad jiné. Nejvíc mě zaujala již zmiňovaná hudba, která vyniká ještě víc ve spojení s dokonalým rytmem obrazového střihu. 4 a ½ * (08.02.2007)

Špalíček představovall ve své době určitě moderní projekt a mimořádný umělecký počin, jenže po těch mnoha desítkách let musím konstatovat, že k němu sice vzhlížím s úctou, ale bez nějakého emočního pohnutí. Je v tom zkrátka uznání velkého klasika, ale zároveň pocit, že dnešní dětské generaci už tohle nic neřekne. Špalíček zkrátka svým tempem i vizuálním pojetím zastaral. Dnešní generace už žije jinak a tenhle svět folklóru je pro ně stejně vzdálený jako zpěv paní Šulákové nebo muzejní expozice starých lidových zvyků z 19. století. Takže uděluju 3* za loutky a vědomí, že tenhle film přes můj odstup patří do zlatého fondu české kinematografie. Jinak Kühnův dětský sbor, hudba Václava Trojana a přece jen zastaralá animace na mě působí zaprášeným dojmem, který vede jen k průměrným 55 % celkového dojmu. (18.09.2011)