Vacas
Cows
Réžia:
Julio MedemKamera:
Carles GusiHudba:
Alberto IglesiasHrajú:
Emma Suárez, Ana Torrent, Carmelo Gómez, Karra Elejalde, Pilar Bardem, Kandido Uranga, Ramón Barea, Aitor Mazo, Carlos Zabala, Miguel Ángel García (viac)Obsahy(1)
Film zachycuje tři generace dvou sousedících rodin, žíjících v malé baskické vesnici a ukazuje nám tak obrovskou rivalitu mezi rodinami Iriguíbel a Mendiluze. V první části se ocitáme na zákopech v období třetí karlistické války v roce 1875. Mladý muž Manuel Iriguíbel, zastrašen hrůzami bojů a nechutí bezdůvodně střílet lidi, je zraněn a v domnění, že je již mrtev, je ostatními vojáky naložen na vůz s mrtvými. Při strastiplné cestě, se probere z bezvědomí, jeho jediným svědkem „obživnutí“ a následného opuštění vozu, se stává kráva. Příběh se přesouvá do roku 1905, kdy stejný muž tráví čas malováním krávy, pozorujíc své tři vnučky. Synové obou rodin (Juan a Ignacio) jsou vyprovokováni k souboji v přetínání kmenů, a proto se rivalita prohlubuje ještě více. Na oba soupeře se uzavírají sázky a lítý boj může začít. V příběhu se objevují i záchvěvy lásky, které Juanova sestra Catalina nezvládá uchovávat v tajnosti a tiše Ignacia pozoruje v lese při tréningu na souboj. Tím také začíná milostá aféra mezi nimi, která nakonec vyvrcholí početím Perua. Na scénu nastupuje rok 1915 a s ním nastává i stěhování Perua do USA. Poslední zachycení života baskické rodiny je z roku 1936, kdy se Peru vrací do místa rodiště jako válečný fotograf. Režisér snímku byl v roce 1993 oceněn Goyovou cenou. (_Berunka_)
(viac)Recenzie (44)
Vojnové besnenie lemuje úvod i koniec príbehu dvoch súperiacich rodov baskického vidieka. Vášne, city, prirodzene sa rodiace lásky obkolesené lesom ukrývajúcim taje, vytvorené raz prírodou (bútľavý peň obklopujúci dieru), raz ľuďmi (pasce na zvieratá a strašiaci podivných tvarov) pozorujú kravy obrovskými, čiernymi, muchami oblepenými očami. Sila obrazu nie je len v kamere, snímajúcej zábery prírodnej idylky a nestlmiteľných vášní ľudí žijúcich v objatí prírody, ale aj v obrazoch kráv, maľovaných starým otcom, do ktorých fantazijne symbolicky ukrýva to, čo sa medzi príslušníkmi rodov deje navonok. Priliehavá hudba a účelné využitie zvukov patria k ďalším pozitívam tejto úsporne výstižnej ságy (96 min. zachytáva 60 rokov života). ()
Dvě rodiny, které se z neznámých příčin zrovna nemusí, dva domy v kopcovité krajině a odvěká rivalita. Medem klade důraz na sepětí s rodnou půdou a vytváří vlastní "malou" verzi "velkých" historických fresek, jež na příbězích obyčejných lidí, často rodinných klanů, ukazují dějiny, proměny světa a myšlení. KRÁVY jsou jasným důkazem k toho, že velký příběh lze natočit intimně, jednoduše a s potřebnou dávkou magicko-realistického nadhledu, který těmto příběhům - jak ukazuje Juraj Jakubisko v Tisícročné včele - dokonale svědčí. ()
Krávy, krávy, jakou máte řeč...Jako film jistě zajímavej pro fajnšmejkry, který maj rádi filmy od zesnulého Menzela. Leč já jeho filmy rád nemám a tudíž mi ani tenhl nepřirost k srdci. Ale na druhou stranu sem to dal celý bez větších scén :o). Zajímavý na tom je, že je to příběh 3 generací a že kadou generaci hraje stejnej týpek, což mi přišlo docela fajn. Ale divný móresy dědky u kořenu stromu a pořád pohledy kravám do vočí, to mi přišlo ujetý. KOnec celkem přísnej. Ale vidět to u nemusím... ()
Opravdu originální rodová sága ze španělské vesnice. Spousta nových filmařských i scénaristických, kamerových nápadů. I technicky mě to připadá velice nadčasové. Zaujme úloha kreténa a úchyla, který se stává významný až občanskou válkou, kde paradoxně splní svoji úlohu zachránce. Jak historicky pravdivé! Přes všechny tragedie, potkávající hlavní protagonisty, story nekončí tak pesimisticky. "Kde je Francie? Tudy?" ()
Horké španělské slunce, statní muži, ženy s havraními vlasy... Jeden z nejzajímavějších španělských režisérů současnosti nám podává vskutku mistrně napsanou a zrežírovanou generační výpověď z oblasti natolik specifické a neuchopitelné, jakou jen Baskicko může být. Přerod tradičního venkova do frankistické éry vykreslený v postavě Perua (který se coby dospělý vrací do rodné vesnice) je výstižným epilogem celého mnohovrstevnatého příběhu. Film je plný metaforických obrazů a symbolů, díky nimž jej prostupuje již od první scény právě ona zvláštní atmosféra. Atmosféra, kterou mi tak učaroval... ()
Reklama