Réžia:
Julio MedemKamera:
Carles GusiHudba:
Alberto IglesiasHrajú:
Emma Suárez, Ana Torrent, Carmelo Gómez, Karra Elejalde, Pilar Bardem, Kandido Uranga, Ramón Barea, Aitor Mazo, Carlos Zabala, Miguel Ángel García (viac)Obsahy(1)
Film zachycuje tři generace dvou sousedících rodin, žíjících v malé baskické vesnici a ukazuje nám tak obrovskou rivalitu mezi rodinami Iriguíbel a Mendiluze. V první části se ocitáme na zákopech v období třetí karlistické války v roce 1875. Mladý muž Manuel Iriguíbel, zastrašen hrůzami bojů a nechutí bezdůvodně střílet lidi, je zraněn a v domnění, že je již mrtev, je ostatními vojáky naložen na vůz s mrtvými. Při strastiplné cestě, se probere z bezvědomí, jeho jediným svědkem „obživnutí“ a následného opuštění vozu, se stává kráva. Příběh se přesouvá do roku 1905, kdy stejný muž tráví čas malováním krávy, pozorujíc své tři vnučky. Synové obou rodin (Juan a Ignacio) jsou vyprovokováni k souboji v přetínání kmenů, a proto se rivalita prohlubuje ještě více. Na oba soupeře se uzavírají sázky a lítý boj může začít. V příběhu se objevují i záchvěvy lásky, které Juanova sestra Catalina nezvládá uchovávat v tajnosti a tiše Ignacia pozoruje v lese při tréningu na souboj. Tím také začíná milostá aféra mezi nimi, která nakonec vyvrcholí početím Perua. Na scénu nastupuje rok 1915 a s ním nastává i stěhování Perua do USA. Poslední zachycení života baskické rodiny je z roku 1936, kdy se Peru vrací do místa rodiště jako válečný fotograf. Režisér snímku byl v roce 1993 oceněn Goyovou cenou. (_Berunka_)
(viac)Recenzie (44)
Tentokrát mě Medemův film zklamal. Velice slabý "příběh". Umělecké zobrazení nudného života na španělské samotě mě nedokázalo vtáhnout ani zaujmout. Nudil jsem se celou dobu a nebýt odpoledne, snad bych i usnul... Medemův nejslabší snímek, protože ty jeho čtyři nadcházející mě naopak velice zaujaly... ()
60 let španělského venkova: dřevo a krávy. Sekery mají muži, zástěry ženy, psychické problémy všichni. Idylické jsou pouze momenty zachycené na obrazech a fotografiích. Krev, sex a šílenství zůstává v nepříjemných vzpomínkách, které se během občanské války projeví ještě méně příjemnými činy. V podstatě španělská obdoba Hanekeho Bílé stuhy, akorát natočená hravějším režisérem (Medem holt není psycholog, byť nějakou dobu studoval psychiatrii). Hravost, projevující se mj. do sebe zahleděnými záběry skrze kravské ucho a zpod kravského řitního otvoru, ale moc neladí s námětem. Kdyby Medem udržel své exhibicionistické choutky na uzdě, mohlo by jít o vyrovnanější film a silnější filmový zážitek. 65% Zajímavé komentáře: Radko, Pafl ()
Uhrančivá procházka jak moderními baskickými krajinami tak osobitou krajinou přetékající zelení, tajupně šeptajícími lesy, údolími, kde ozvěna ruší jakoukoliv vzdálenost a zvuk kravských zvonců neustále doléhá k lidským uším. Medem ve své prvotině hned ukázal v čem tkví jeho síla - v naprosto přirozeném přecházení mezi skutečností a irreálnými prvky, tklivé a nenápadné magii, která je na hony vzdálená samoúčelnosti a vyrůstá stejně jako on z hlubokých kořenů baskické citlivosti a výlučnosti. Tento národ a kultura si stěží mohli přát tak hlubokou poctu, kde ožívají dávné zvyky, vášně a bolesti a jedinečně promlouvají k současnému člověku, který musí být "vyšší" či "hlubší" rovinou vnímání stržen. Jde spíše o jakési rozpomenutí na to, co nejen Baskové ale moderní člověk obecně již ztratil ve zběsilém reji dvacátého století. Nadpozemsky čistý zážitek a jeden z nejpozoruhodnějších debutů světové kinematografie. ()
Vojnové besnenie lemuje úvod i koniec príbehu dvoch súperiacich rodov baskického vidieka. Vášne, city, prirodzene sa rodiace lásky obkolesené lesom ukrývajúcim taje, vytvorené raz prírodou (bútľavý peň obklopujúci dieru), raz ľuďmi (pasce na zvieratá a strašiaci podivných tvarov) pozorujú kravy obrovskými, čiernymi, muchami oblepenými očami. Sila obrazu nie je len v kamere, snímajúcej zábery prírodnej idylky a nestlmiteľných vášní ľudí žijúcich v objatí prírody, ale aj v obrazoch kráv, maľovaných starým otcom, do ktorých fantazijne symbolicky ukrýva to, čo sa medzi príslušníkmi rodov deje navonok. Priliehavá hudba a účelné využitie zvukov patria k ďalším pozitívam tejto úsporne výstižnej ságy (96 min. zachytáva 60 rokov života). ()
Horké španělské slunce, statní muži, ženy s havraními vlasy... Jeden z nejzajímavějších španělských režisérů současnosti nám podává vskutku mistrně napsanou a zrežírovanou generační výpověď z oblasti natolik specifické a neuchopitelné, jakou jen Baskicko může být. Přerod tradičního venkova do frankistické éry vykreslený v postavě Perua (který se coby dospělý vrací do rodné vesnice) je výstižným epilogem celého mnohovrstevnatého příběhu. Film je plný metaforických obrazů a symbolů, díky nimž jej prostupuje již od první scény právě ona zvláštní atmosféra. Atmosféra, kterou mi tak učaroval... ()
Galéria (4)
Fotka © Colifilms Distribution
Reklama