Milenci ze severního pólu

všechno tu bylo napsáno, tak se nechci opakovat. Mně se to líbilo - život a láska jako koloběh je dobrý nápad a ještě když je na to skvělý režisér. Španělská kinematografie mě málokdy zklame a teďka se to potvrdilo znovu. Nezbývá mi nic jiného než to doporučit. Sice k dokonalosti ještě kousek chyběl, ale po dlouhé době si nějaký film 5* zaslouží. (18.01.2012)

Medem tady příběh vypráví netradičním a opravdu hrozně zajímavým způsobem, kdy střídá pohledy na situace, potažmo životní období dvou hlavních postav v podobě nevlastních sourozenců, jednou ukáže pohled Otta a podruhý Any, ale nedělá to a nestřídá to nějakým robotickým způsobem, ale vytváří z toho skoro až umělecký dílo, působí to dokonale a režijně geniálně, nicméně tohle mu vydrží zhruba do poloviny filmu, pak mu hlavní postavy dospějou, oddělí se a jemu nezbyde nic jinýho než už jen vyprávět dva oddělený na sobě moc nezávsilý příběhy, už to nepůsobí tak geniálně a prostě to celý uvadá, z čehož nevytrhne ani konec, kterej se snaží tohle celý uzavřít jako geniální příběh, kterej v sobě schovává daleko víc než se zdá, což se mu daří, ale tak nějak to pocitově vyzní doprázdna. (12.07.2009)

Spôsob, akým je celý príbeh zaľúbenej dvojice prerozprávaný, ma zo začiatku iba silno zaujal, neskôr však priam až magicky očaril. Možno tu je trocha veľa náhod, ale prečo nie? V živote je možné takmer všetko, aj takýto prapodivný sled udalostí. To je ako vyhrať na športke, človek s tým moc nepočíta, ale raz za čas sa to jednému z mnohých miliónov podarí. Samotný príbeh tu pekne dotvára perfektná hudba, môžem len odporúčať. 80/100 (11.10.2015)

Bohužel, Milenci se mi definitivně potvrdilo, že Medemovy filmy mají sestupnou tendenci - magické Krávy mě uhranuly právě schopnosti naprosto přirozeně a tematicky účelně proniknout lidské dějiny věčnou sférou imaginárna, Zrzavá veverka svými průniky do iracionálna a záměrným zatajováním důležitých informací dokázala stále udržovat provokativní tajemství a přispívat svěží metafoře děje, Země se snažila už o ambicióznější postižení metafyzické otázky kosmu a i když nakonec řešila spíše existenciální otázku jednoho muže, prolínání světů už nepůsobilo tak přirozeně a spíše mu vypomáhalo ohromující vizuální ztvárnění. Milenci definitivně přecházejí k myšlenkové vyprazdněnosti, která slouží silně ornamentální formě a umělému výkladu světa. Ten je značně svérázný, poetický a ve výsledku se mu daří vytvořit poměrně silný příběh lásky a její věčnosti, avšak zcela pryč je dráždivé tajemství, živočišnost a nepojmenovatelná mystická atmosféra předchozích Medemových snímků. Milenci jsou i přes své téma dosti chladný snímek, který mě příliš nezasáhl a rozvíjel se v jakémsi odstupu. Medem se hold vydal cestou narativního experimentování, básníka vystřídal bystrý vypravěč a stranou zůstala duše a bezprostřední vztah k tématu a situacím, v nichž se předtím režisér dokázal dotýkat něčeho bytostného. (19.01.2013)

Tento film je tak nadčasový a "nadprostorový"... Pro mne osobně jeden z nejkrásnějších filmů o lásce společně Kar-wayovým filmem Stvořeni pro lásku... Přestože se jedná o vztah dvou nevlastních sourozenců, stejně máte stále pocit, že se díváte na něco incestně zakázaného... Prostředky, jimiž režisér zachycuje lásku svých protagonistů, jsou voleny s tak jemným citem pro lidské city, že si přejete, aby film nikdy neskončil... a rozhodně ne smutně... právě to si přejete, jelikož smutek se celým filmem line jako taková tenká červená nit... některé divácké tužby se však nevyplní... Tento film je u mě hned na 11. místě v osobním hodnocení. (22.06.2009)