Milenci ze severního pólu

Séria náhod, snov, osudových míňaní, zviazania minulosti s prítomnosťou a časopriestorových skokov umne skĺbená do tvaru, ktorý neruší ústrednú dejovú líniu romanticko-baladického príbehu lásky. Otto (Otto -el piloto) a Ana sa stretávajú zvláštnou súhrou okolností už ako deti a následná séria náhod ich priblíži tak tesne ako sa len dá - stanú sa nevlastnými súrodencami a načas i milencami. Zdanlivo nerozlučné putá sa ale čoskoro prerušia vplyvom tragickej udalosti. Kruh lásky do ktorého vpisujeme meno milovanej osoby sa nikdy úplne neuzavrie. Film, v ktorom je veľmi dobre prevedený (aj keď sa o žiadnu adaptáciu nejedná) literárny magický realizmus celoživotných lások do plnokrvného príbehu, kde si jednotlivé udalosti dostávajú zmysel až po uchopení celku. Prílišné tlačenie na pílu v podobe nečakaných vysvetlení z minulosti a ich prepojení s prítomným tvorí jedinú slabinu na výnimočnom filme. Inak ide o priezračné osvieženie v prevažne stojatých vodách európskej romantickej milostnej drámy. 90% (20.09.2005)

.. Život je kruh. Nenechte se ale mýlit. Neznamená to, že osud je předem daný. To, jak náš kruh bude velký, jestli bude pravidelný, to si volíme My. Tím jak po své cestě kráčíme .. .. Není začátek, ni konec .. .. Neexistuje náhoda, ale vše se od ní odvyjí .. .. Je tak jednoduché myslet jen na sebe. Tak jednoduché, že to děláme všichni .. .. Je tak jednoduché jednat hloupě. Tak jednoduché, že to děláme všichni .. .. Milovat znamená být zodpovědným i za toho, jemuž lásku dáváme a jehož lásku přijímáme. Proč si váhu té zodpovědnosti tak málo lidí uvědomuje a cení .. .. Na místa svého kruhu a kruhů nám blízkých či osudem spjatých se pravidelně vracíme. To jak probíhala naše předchozí návštěva se odráží v tom, jak probíhá ta přítomná .. .. Je těžké být lidským všemi aspekty. Přináší to až moc chyb do našeho rozhodování .. .. Život je kruh. Cesta po něm je nekonečná, každým krokem povědomější. A bolestnější .. .. Nechce se mi za to děkovat, opravdu ne. (17.08.2010)

Jsem z těch chlapů kteří vrčí, když chce jejich rádobyromantická partnerka místo finále MS v hokeji, sledovat západ slunce, nebo když dává přednost svíčkám před skvěle zářícími LED žárovkami z Ikei. Přesto. Jsem romanticky založený člověk, cíťa v utajení, empatik z planety Mars. Takže můžu kvalifikovaně prohlásit, že tento film, je romantický asi jako tchoř, který si na playback prozpěvuje Everything what i do... od Briana Adamse. Začátek filmu je mile ulítlý, všichni Jiní si příjdou na své, člověk se spíš usmívá a se zájmem sleduje, jak si děti poradí s tím, že jsou tak trochu jeblé. Pak s lehkým porozuměním sledujeme jejich rodiče, jak se popasují s tím, že jeblost jejich ratolestí neustupuje a hold z nich normální průměrní občani nevyrostou. Zbytek příběhu je hraní si s náhodami, kterých je tolik a jsou tak nepravděpodobné, že se distributoři rozhodli přiklepnout k žánrovému označení drama/romantický, ještě i mysteriózní. Pokud jste tedy čekali, že se bude čarovat, nebo odněkud vyjukne Mulder se Scullyovou... . No, ale co už. Neměl jsem problém to dokoukat, protože mě zajímalo, jak nakonec tvůrci naloží s hlavními postavami. Bude hepáč? Píší, že je to romantické. No jo, ale taky je to drama. A navíc je to mysteriózní, takže třeba umřou a pak obživnou... . Tady máte důvod, proč se na to podívat. Ze zvědavosti. Přestože se to tak snaží vypadat, žádný ááárt to není a nepomůže ani to piááááno. Zcela jistě to ale není ani tuctový film. Trojstáár tedy neznamená průměrný, ale spíš ne až tak originální a pro mě přínosný film. (01.02.2017)

Musím s potěšením přiznat, že si mne španělská kinematografie získává na svou palubu… Již dříve jsem dostala příležitost seznámit se s výbornými režiséry. Pány jako kupříkladu Amenábar, Almódovar a právě Medem, díky nimž mohu španělskou tvorbu zařadit do pomyslného žebříčku. Julio Medem opět nezklamal a i nyní potvrzuje své kvality…. Příběh, který vás oněmí a s úžasem zjistíte, jak hluboce se vám vryl pod kůži. Že ne? Ale ano! Nebraňte se, není se čeho bát, jen usedněte, nechte plynout čas a sledujte naplno milostné vyprávění osudové lásky viděný ze dvou rozdílných úhlů pohledu. Děj plný zvratů, vzpomínek na dětství, souhry náhod, očekávání. Čas změn a proměn střídající se se smutnými okamžiky. Křehký příběh lásky v ústřižcích, které mne tak bavilo skládat. Mladí lidé, svobodní a volní jako vlaštovky z papíru, jejichž utajená láska až za hrob hory přenáší, bláhoví milenci dorozumívající se beze slov pouze gesty a letmými pohledy. Láska si umí vytvořit pevné pouto, tudíž nacházejí skulinky a neustále si k sobě hledají cestu… Nastávají nečekané situace, kdy život proběhne před očima doslova v jedné vteřině… Kdo za to může? Osud? To on svedl je? Jen hraje si s nimi jako s loutkami a především na něm závisí, za jakou nitku zatahá. Jednou spojí je, podruhé rozdělí. Ne vždy jsou jim náhody nakloněny. A proto blízký člověk, o kterém si myslí, že je daleko, se ve skutečnosti nachází blíž, než by se dalo očekávat. Dost už slov, těch stačilo by. Jen závěrem přiznám se, že snímek zakotvil se v hlavě a neopustil myšlenky mé, dokud neusnula jsem. (21.03.2008)

Film, který bolel a čím více se blížil závěr, tím více jsem se ho obával. Tak čisté vyobrazení osudové lásky se jen tak nevidí. Podobná tematika byla k vidění i v osamělosti prvočísel, ale tohle bylo, i když to asi může znít dost divně (zejména v souvislosti s "falešným" incestem), přece jen o dost civilnější. V osamělosti prvočísel byli postavy ještě více „mimo“, Ana a Otto mi připadali více opravdoví. Zde byl taky kladen mnohem větší důraz na náhodu, která byla v hlavní roli prakticky po celý film. Herci byli dobří všichni, ale pro mě byla jedničkou Ana v podání Najwy Nimri, dále pak Nancho Novo a Kristel Díaz v roli dospívající Any. Jinak ve španělštině zrovna nevynikám, ale myslím, že název filmu je spíše Milenci z polárního kruhu, než Milenci ze severního pólu. (07.07.2012)