Milenci ze severního pólu

Film se zajímavým, povedeným začátkem se spoustou tvůrčích nápadů a myšlenek (období dětství a dospívání), který se zhruba po hodině a s tím, jak se věk hrdinů přehoupne do dospělosti, stává stále nudnějším a prázdnějším. Je o ničem. Vyšuměl. Autor scénáře se snaží zdůraznit roli náhody v životě - ale kupříkladu postavu starého bývalého německého pilota Otty bych vyškrtl. A dospělá hlavní představitelka (N. Nimri) mi není zrovna nejsympatičtější, což má bohužel taky vliv na mé celkové vnímání tohoto snímku. || Režie: ****, Scénář: ***, Herci: ***, Hudba: **, Výprava/Efekty: ****, Kamera: *****. (18.04.2008)

LFŠ 2008 Medeme, Medeme, kdy už konečně natočíš soběstačný film, ve kterém by sis nezkoušel, co všechno si můžeš ještě dovolit, a neexperimentoval tak s rytmem vyprávění, s žánry či s vyprávěním samotným? "Vyprávíš" o milostných vztazích a lásce, jenže jsou to všechno hrozně chladné konstrukce, formalistické hříčky, které, pokud sje divák prokoukne, záleží na tom, nakolik na ně přistoupí a nechá se vést filmem. Zde bylo těch alibistických náhod a podbízivého humoru na mě až příliš a přestože okázale ironizuješ žánr romance a dramatu, přestože skládáš osudový příběh a měníš optiku vyprávění, nejsi dobrým meta-vypravěčem a ani meta-žánrovým experimentátorem, ale ani dobrým vypravěčem a žánrovým řemeslníkem. Neznáš míru, své filmy natahuješ, snažíš se o obecně platnou výpověď, ale experimentátorství a ani žánrové hájemství Ti to nedovolí, a libuješ si v kýči, přestože se pokoušíš o umění. Nehodlám Ti to dlouho "žrát" a nepodarek SEX A LUCÍA dokazuje, že jsi jednou - konečně! - musel narazit. (02.08.2008)

Vyvěrající střetnutí lásky tak snílkovsky lapené, tak nepřehlédnutelné, tak opětované. Sonda beze slov, nahodile poskládaná. Setkání s únikem od reliktů harlequinských frází. Jednotlivé tahy a kroky hrdinů, které si v reálné až surrealistické magii, projdeme s nimi. Stáváme se součástí jich samotných, pozůstáváme v okamžicích poezie snílků prokřehlých. Gravitace citů a emocí zasazených na stupnici jinakosti, v plachých jinotajích, vzácných dveřích osudovosti, na společné cestě galaxií neměnných náhod. Milenci osvobozeni, diváci okouzleni. Kruh se točí po své ose. Kruh se otevřel, čeká na své vyvrcholení, na pomyslnou tečku k uzavření. Harmonické i tklivé náhody existují, pohrouženy do stavu osudové oddanosti. Příběh, který setrval v očích Aniných, v duši Ottově. Příběh, který má své alternace pohledu. Příběh, který můžeme vidět zepředu i zezadu, ale pokaždé jinak, subjektivním zrakem. Mytologický archetyp příběhu čarovné moci lásky na poličce bájí čistoty osudových křestních jmen, které otevřely oči průrvě zemi dokořán. (28.12.2014)

Julio Medem je španielský Krzysztof Kieslowski. Jeho milenci obývajú svet, kde sa ako deti zaľúbili a nikdy sa neprestali milovať. Fantastická náhoda je tu normou, a preto sa všetko sa zdá byť paradoxne predurčené. Po prvom pozretí hodnotím túto temnú rozprávku ako vydarenejšiu než Gondyho oslavovaný „Večný svit nepoškvrnenej mysle“. (24.06.2013)

Tento film je tak nadčasový a "nadprostorový"... Pro mne osobně jeden z nejkrásnějších filmů o lásce společně Kar-wayovým filmem Stvořeni pro lásku... Přestože se jedná o vztah dvou nevlastních sourozenců, stejně máte stále pocit, že se díváte na něco incestně zakázaného... Prostředky, jimiž režisér zachycuje lásku svých protagonistů, jsou voleny s tak jemným citem pro lidské city, že si přejete, aby film nikdy neskončil... a rozhodně ne smutně... právě to si přejete, jelikož smutek se celým filmem line jako taková tenká červená nit... některé divácké tužby se však nevyplní... Tento film je u mě hned na 11. místě v osobním hodnocení. (22.06.2009)