Boku dake ga inai mači

Většinou si počkám až je seriál celý a až pak jej zhlédnu, tentokrát jsem, ale nevydržel a když vyšel 7. díl, moje vůle byla rozlámána na absolutní kousíčky. Anime je to hodně kvalitní a na to, že se povětšinu času pohybujeme ve školním prostředí základní školy, tak se vyvarovalo typické Japonské infantilnosti a navíc si drží stabilní úroveň po celou dobu. Jenomže i přesto mi u něj chybělo jakési kouzlo, které by si mě obmotalo kolem prstu. Tímto pocitem jsem oplýval pouze u prvního dílu, ale i tak jsem viděl nejlepší anime za posledních pár let. Příběh je super a drží se v thrillerově kriminálním stylu, které mám tak rád, jen je škoda, že pachatelem byl ten o kom jsem byl přesvědčen zhruba od třetího dílu. Charaktery jsou celkem barvité, ale psychologii moc vyšperkovanou nemají. (26.03.2016)

Wow. Prostě wow. Jednak už tady dlouho nebylo nic o skákání v čase, ale tento kousek má navíc ještě náběh na slušné psychologické drama. K zajímavému příběhu přidejte ještě hustou atmosféru, propracované postavy, příjemnou animaci, pěkný soundtrack, opening a ending, a máte bez diskuze nejlepší kousek sezóny. Bohužel u odhalení identity sériového vraha se žádné překvapení nekoná, což na jednu stranu zamrzí, ale naštěstí na celkové kráse zas až tak moc neubírá. 9/10 (08.01.2016)

V anime sezónách vychází leccos, od naprosto nekoukatelných generických odpadů, přes alespoň trochu koukatelné tituly, až po ty doslova dobré. Když tedy začala zimní sezóna letošního roku a s ním taktéž další várka všemožných titulů, jen těžko bych čekal, že se z čista jasna vyrojí něco, jako je právě toto anime. Ale vezmu to popořádku. Máme tu hlavního hrdinu, kterému se v životě moc nedaří, proplouvá životem a jediné, co je v jeho životě zajímavým, je jeho speciální schopnost, díky které se může klidně o pár minut zpět vracet v čase. Nicméně tuto schopnost sám neovládá a tak v případě, že náhle pocítí ten jasný pocit naznačující, že se chystá vrátit v čase, má jen pár sekund na to, aby zjistil, co se asi v jeho blízkosti stane za katastrofu a jak tomu může zabránit. Pokud jste to přečetli až sem a chcete se vyhnout pořádnému překvapení, dál rozhodně nečtěte! V opačném případě budu pokračovat. Abych zhodnocení neprotahoval, jistá událost našeho hrdinu dostane náhle o mnoho dále do minulosti a do časů, kdy ještě jakožto malý kluk navštěvoval základní školu ve svém rodném městě. A zde se rozhodne zachránit dívku, kterou v té době potkával, nicméně s ní nikdy nepromluvil a ona byla později zavražděna záhadným sériovým vrahem unášejícím a vraždícím malé děti. Anime tedy nastoluje takovou tu „druhou“ šanci a musím říct, že i přesto, jak ten popis zní, je to naprostá paráda. Nehledě na to, že cestování v čase přidávám body téměř všude, kde to jde. Hrdinové jsou zde děti, tedy hlavní hrdina, který má mozek 28-letého, ale tělo 13-letého a jeho kamarádi, kteří se ho rozhodnou ve všem, k čemu se chystá, podpořit. Nicméně nejde o žádnou infantilitu, se kterou by se s problémy právě týkající se oné dívky Hinazuki potýkali. Vše jde až do pekelně těžkého dramatu, které podporuje hlavně mnoho věcí okolo samotné Hinazuki a hlavně neustálé nejistoty, kdo je oním vrahem a zda nebude opět usvědčen někdo nevinný, jako se tomu v původní budoucnosti bohužel stalo. Neskutečně napínavá jízda, nenudící ani vteřinu a každým dílem nasazující akorát těžké cliffhangery, které tvořily týdenní čekání na další díl až úmorným. A vyvrbení? Osobně by mi i stačilo, kdyby vše skončilo o trochu dřív a děj nasadil nějaký uspokojivý konec, nicméně takové vyvrbení, to jsem rozhodně nečekal a i když jsem spíš očekával, že se konec tradičně něčím podělá, nebylo tomu tak. Abych to pomalu uzavřel. Beze sporu se jedná o jedno z nejlepších anime, troufnu si říct, za poslední roky. To, co se na obálce tvářilo jako divné, dětské hrdiny obsahující anime, nakonec vyrostlo v něco velkého, něco celkově uznávaného a něco zatraceně dobrého. Ještě teď mám tendence ze zakončení popadat dech. Má víra v to, že mohou ještě vznikat anime tituly ne nadprůměrné, ale téměř bezchybné kvality, tímto opět ožila. Toť mé vůbec první a taktéž patřičně vyčerpávající hodnocení anime na ČSFD. A s touto tradicí hodlám od tohoto okamžiku pokračovat. (24.03.2016)

Brilantná nadprirodzená detektívka, ktorá sa pohráva s diváckou vnímavosťou. Zatiaľ čo finálna úprava pôvodnej predlohy pôsobí značne zjednodušene a prispôsobene, v konečnom dôsledku prináša takmer rovnako úderné finále. Zachováva sa totiž stále nadpriemerne konštruovaný story-telling a jednotlivé postavy naberajú na kontúrach práve vďaka skvelým dabérom a miestami mrazivému soundtracku. Takto prispôsobené pandemónium tak diváka prirodzene zhltne a od prvej až po poslednú dvanástu epizódu ho nenechá odtrhnúť pohľad od diania. Adaptácia samozrejme nie je bezchybná. Čerpanie z predlohy istým spôsobom viacnásobne zviditeľňuje hlavného vinníka. Nakoľko je spracovanie omnoho strohejšie a dynamickejšie, ostatní podozriví dostávajú príliš málo priestoru nato, aby sme o nich vôbec mohli uvažovať ako o vrahoch. Ohľadom samotného adaptovania by som sa rovnako vrátil k úlohe Airi, ktorá sa mala pôvodne postarať o návrat spomienok, ale pre dĺžkové účely bola odsunutá na druhú koľaj. Tu si už nie som celkom vedomý poškodenia zápletky, nakoľko finále autori zvládli bravúrne, len neisto teda porovnávam pôvodné a alternatívne. Napokon predsa len ide o niečo, čo v anime svete nemá obdobu ani ekvivalent. Konzistentné a súčasne autentické pohrávanie sa s diváckou mysľou. (26.03.2016)

Life was Strange. Upřímná smršť pocitů, která vzpomíná na dětství dostatečně nostalgicky a přitom se spoustou všedních vzdělávacích či rodinných odboček (po kterých se nám někdy palčivě stýská nejvíc). V rovině vzpomínek a přátelství je proto seriál takřka bezchybný, čímž bohužel trpí rovina detektivní. K té se děj vrací jen občas, ale zároveň se nechce vyhnout povinné konfrontaci s pachatelem. Taková zákonitost pro mě není přímo mínusem, snad jen nutností, bez které bych se obešel. Přesto je Erased trochu překvapivě počinem pro všechny potenciální diváky. Pro milovníky záhad, pro nostalgiky i pro ty, kteří se jako já chtějí utopit v nekonečných možnostech toho, co mohlo být a možná také bylo. (17.06.2020)