Ten chlap je magor!

Takeši Kitano ve své první režii představuje špatného poldu jménem Azuma, který běžně kašle na svoje povinnosti, pujčuje si od ostatních peníze a nevrací je, hraje hazardní hry a neposlouchá rozkazy. Když ale dojde na chytání zločinců, tak se nebojí podezřelé zmlátit tak, aby se sami šli přiznat nebo zločince rovnou přejet při jeho zatýkání. Násilná povaha Azumy se projevuje prakticky ve všech činnostech, které provádí, což z první poloviny filmu dělá docela komickou parodii na dirty harryovské poldy, protože Azuma se slušně chová jen ke své sestře a k lidem od kterých chce peníze. Od začátku vyšetřování nového případu spojení drog a vražd se ale příběh pohybuje spirálou stupňujícího se násilí až k velmi brutální variaci na příběhy o pomstě a druhá polovina filmu už neobsahuje prakticky žádný humor. První kitanův film se nezaobírá zrovna nějakou velkou životní pravdou krom té, že dva se perou se stupňující se intenzitou zatímco třetí se na konci dost cynicky zasměje, ale i přes očividné začátečnictví v režírování filmu je to dost zdařilý a zábavný snímek, který navíc dokáže překvapit jak hlavní postavou tak samotným vývojem příběhu. Už v prvním filmu ale člověk může vidět ty klasicky kitanovské absurdní vtípky a s příběhem nesouvisející komické záběry a scénky jako v tomto filmu třeba prvňáci házející plechovky z mostu na loď a nebo Azumovo setkání prakticky s jakoukoli vedlejší postavou. Takže určitě za to violent cop stojí. (04.12.2010)

Výskyt chlpatého mikrofónu v obraze či jeden desne neprofesionálny strih (pohovor u šéfa) sa dá ospustiť, Kitano sa tu učil režírovať :-) Pohodové tempo fimu, ktoré hlavná postava symbolizuje chodením po meste, je adekvátne k prehladnosti zápletky a orientácii medzi postavami. Violent Cop je jednoduchá krimi s tradičnou žánrovou story, ale netradičnou hlavnou postavou. Tá je jej alfou a omegou, vytvára 80% divákovho pôžitku z filmu, robí ho osobitým. Kitano vytvára postavu, ktorá v tvári neprejavuje žiadne emócie a jej reakciou na okolie je buď ignorácia, alebo útok. Postavu, ktorá úspešne uživí tucet ďalších filmov s ním a zadefinuje nový kult osobnosti. Ak vám tento kult nič nehovorí, na štyri hviezdy tu zabudnite. (22.01.2012)

Kitano, ještě nepoznamenaný autohavárií z roku 1994, vstoupil mezi asijskou režisérskou smétanku více než skvěle. Violent Cop v lecčem připomíná jeho pozdější snímek Ohňostroj. V obou snímcích je Beat Takeshi policista, v obou se tvrdě a krvavě vypořádává s yakuzou a v obou ukáže i starostlivou tvář (ať už o manželku, nebo o sestru). Nevím čím to je, že mi většina Kitanových filmů vyvolává skoro pořád úsměv na tváři, a to i v případě, kdy na scéně stříká krev. Závěr je brutálně nádherný a pokud si myslíte, že některý jeho film skončí happyendem, tak se šeredně mýlíte a Kitano pokaždé překvapí, třeba zabitím hlavních postav filmu a to bez jakéhokoliv předchozího varování. Nezbývá než konstatovat, že jeho debut není tak geniální, jako jeho pozdější filmy, ale je to vynikající předehra právě k nim. První a pro dnešní dobu už typický Kitano. (17.07.2004)

Takový chodecký film. Skutečně mě časem spíše zajímalo, kam si zase pěšky ten polda ve městě zajde, než děj, který je takový tarantinovský, ale bez dialogů, s podivným střihem a s depresivním závěrem ve stylu "po mně přijde lepší, ten se nezakecá". Trochu jsem doufal, že to pojede spíše v linii bronsonovských Přání smrti, nebo aspoň Francouzské spojky, ale ono je tady podobných evropských a amerických krimi a thrillerů spojeno dohromady povícero (včetně Manna), takže jsem v každém záběru jeden z těch filmů viděl, a ne že by mi to přišlo povedené. Popravdě, jestli tohle vzniklo v roce 1989, tak to nemohlo zaujmout ani brutalitou. Btw, přišlo mi nelogické, že knírače nestřelil taky. (05.05.2023)

„Kdo to přežil, nakonec? Udivený Japonec.“ Tajemství japonské dlouhověkosti odhaleno! Zdravý životní styl i strava, klidná mysl a za třetí (a to hlavně), vyhýbat se castingům pro Kitanovy filmy! V nich totiž koupí kulku mezi oči leckdo. Nejen gangsteři, policajti a většina komparzistů, ale i na chodníku postávající Kitanova fanynka, která si na natáčení jen přišla pro autogram, chudinka. A to se prý ta scéna rvačky mezi Kiyohiro a Azumou točila mnohokrát, než byl pan učitel z Battle Royale konečně spokojený. R.I.P. patnáct náhodných kolemjdoucích. KRIMI OKÉNKO: [][] Specifika práce kriminalisty pod Fudžijamou. A) Šéf chodí krokem kachny a mlátí podezřelé na potkání, ovšem flegmaticky. I na WC,  při fackování dealera, drží tzv. poker facek. B) Elév kmitá a musí se horlivě uklánět, imrvére. Uklání se dokonce i při běhu k autu, kde čeká šéf. C) Pro detektivy i pro zabijáky je jejich práce současně i koníčkem. Závidím. D) Šikovnost při rvačkách. Plechové skříňky i celá šatna vymalována krví, ale bílá košile bez poskvrnky. Dtto Kiyohirův bílý svetr při párání chlapa nožem v docích. E) Empatie. Rána z milosti coby projev lásky. [][] Zaujala i záhadná, momentálně zaostalá sestra, při hromadném znásilňování podobně „odpojená“ jako architektova dcera Carol (Robin Sherwood) v Death Wish II. Čtyři rány bejsbolkou, do Kitanovy hlavy. A zhasněte někdo v tom skladišti... (04.05.2023)