Bež, chlapče, bež

Ačkoli k tématu holocaustu nepřináší film nic nového, jde o další podařenou záležitost reflektující tuto neblahou kapitolu z dějin lidstva. Problémem bude asi její zaměnitelnost, protože Danquart jede víceméně v zajetých kolejích a v podstatě nepřináší nic, díky čemu by si měl divák po delší době film pamatovat. Jinak je ale výsledek výborný a lze mu vytknout jen velmi málo věcí. Jednou z nich je snad jen pomalejší tempo a přehnaná stopáž, v níž se bohužel tvůrce dostává k tomu, že některé věci zcela zbytečně opakuje, čímž vše jen protahuje. Také občasné prolínání snů s realitou není úplně odlišeno, takže se může stát, že divák bude pár vteřin tápat, kam se děj posunul. Malinkou výtkou budiž i klišovité vyobrazení nacistických důstojníků jako tlustých, chlípných a upocených mužů, to se ale dá snadno přejít. Krom toho už ale vlastně musím jen chválit. Kamera je moc krásná a některé scenérie zabírá hodně zajímavě a až opojně, režisér se nebojí ani občasného použití ruční kamery, která vše oživí. Hudba je potřebně tklivá, nikoli ale vnucující. Oba bratři Tkaczové, kteří se v roli hlavního hrdiny střídají, jsou naprosto výborní a drží krok s podobně výbornými herci dospělými. Je taky moc dobře, že Danquart příliš netlačí na emoce a nesnaží se prvoplánově dojímat a všechny silné scény točí s citem a příliš je neprodlužuje. Run Boy Run sice není moc originální, ale jako zástupce filmů o holocaustu funguje báječně, a i když brzy splyne s jinými, nelze říct, že by nebyl zajímavý. 80% (17.06.2014)

Silný příběh, jehož filmovému zpracování nelze příliš co vytknout. Snad ta scéna se zastřeleným pejskem a jeho pohřbíváním byla pro mě na hranici citového vydírání. Ovšem, pokud se Marhoulovi podaří v zamýšlené adaptaci Kosinského Nabarveného ptáčete udržet románový tón vyprávění neuvěřitelně syrových událostí, bude Běž, chlapče, běž považováno rázem za selanku z polského válečného venkova. (01.11.2014)

Naprosto emočně sterilní film o útrapách malého Žida za války schytal ránu pod pás příšerným slovenským dabingem. Ta paní, která otřesně mluví Srulika (to se skutečně na Slovensku nenajde ani jeden chlapec, který by mohl dabovat? ), je využita i při Srulikově utěku z nemocnice na namluvení starce. To už je opravdu příliš velká vychytávka i pro nás, kteří nemáme rádi stereotyp. (28.03.2020)

Není moc filmů, kdy bychom viděli hrůzy druhé světové války dětskýma očima. Takže každý takový z nich uvítám. Chvilkami mi tenhle příběh přišel nepravděpodobný a těžko uvěřitelný. Chvilkami taky strašně plochý. Ale není černobílý. Jako bych se houpala na houpačce. Měla jsem prostě při sledování zvláštní směsici pocitů a myšlenky se mi honily hlavou jedna za druhou. Po shlédnutí jsem ještě tiše půl hoďky seděla a snažila se to v hlavě srovnat. Téma druhé světové války je nevyčerpatelné. Jen s ním dobře naložit. (10.05.2017)

Film mě, bohužel, dost zklamal. Snaha o násilně vyvolaný soucit, citové vydírání a stokrát ohraný příběh. Proč se pořád vracet do minulosti, když nám dnes hrozí stejné, ne-li horší nebezpečí. Už mě to zkrátka nebaví. Chtěla bych filmy o Evropankách znásilněných muslimskými migranty. O jejich obětech, kterých se nikdo nezastane. O kterých se dokonce ani nepíše a nevysílá, abychom nevybočili z politické korektnosti. Ne, mě už filmy z války nedojímají ani nebaví. Chci filmy o tragédiích dnešní doby. (24.02.2018)