Kikudžiro

Pro diváka, který zná Kitanovy filmy, může být představa jeho filmu, kde jednu z hlavních rolí hraje malý chlapec, docela úsměvná. Přesto Kitano dokazuje, že takový filmu umí natočit a to velmi citlivě. Avšak i drama o hledání Masaových rodičů je okořeněno typickým Kitanovským němým, ale škodolibým humorem. Snímek sám o sobě připomíná film-cestu, kdy se dva věkově rozdílní lidé vydávají na letní pouť Japonskem, jenže zde máme cíl, při pohledu na opuštěného chlapce, neustále na očích. Jak jejich putováni pokračuje, postava Kikudžira se jakoby proměňuje - z nezodpovědného muže se v očích Masaa stává otcem, z pohledu diváka dítětem. (14.01.2006)

Road-movie mísíci "laskavou" lyriku s infantilně groteskním humorem by stylem každý zařadil spíš například do Francie, než do Japonska - země samurajů, úchyláků, milovníků mangy a gangsterů. Přesto právě díky takto nezvyklému prostředí získává Kikudžiro punc neobvyklého dílka které chytrého diváka nechce jen dojmout, pobavit a pokud možno neurazit, ale zaujmout ho trochu víc, unést ho mimo reálný svět do fantasie a hravě anarchistického blbnutí. Ve většině komentářů se tu zmiňuje Kolja... to je těmi stopovými prvky děje snad i pravda, ale mě napadá spíš srovnání s Michelem Gondrym, kterému je tento styl nepomněrně bližší. A o děj tu opravdu vůbec nejde, respektive se tu takřka nevyskytuje - a to je nejspíš i největší vada filmu, který přestává být filmem a stává se pouhým slepencem scének bez nějaké vnitřní provázanosti, což rozmělňuje i jinak vcelku zajímavou závěrečnou pointu. 8/10 (03.08.2009)

Tohle byla láska na první pohled. Takeshi Kitano je umělecký génius. Představte si ho jako Taika Waititiho, který není magor, má soudnost a je o třídu lepší. No a do toho umí natočit i drsnou gangsterku nebo sanurajský epický opus, kde lítají hlavy.  Tady si natočil před 30 lety milou buddy road movie se strasnym nepristupnym idiotem a bezelstnym malým klukem. Ano, toto jsme tu měli stokrát a stejně mne to v japonském podání dostalo. Je to své, dojemné, vtipné a stejně do mělo momenty, kde jsem kroutil hlavou nebo odvracel zrak. Hodně tomu pomáhá podmanivá hudba Dzoa Hisaisiho, což je dvorní skladatel právě Kitana nebo studia Ghibli a jeho hudbu znáte i když to nevíte a je mi obří záhadou, proč nemá Oscara... 10/10 Nabízí se srovnání Kitana s Woody Allenem, Wesem Andersonem a podobnými autorskými samorosty, ale ať se nikdo neurazí, on je mnohem komplexnější a ja se moc těším na jeho filmy co jsem ještě neviděl. (25.10.2023)

100% - Nádherná, úsměvná, a přesvědčivá podívaná plná lidskosti. Někomu se může zdát, že se film trochu vleče, ale kdo je zvyklý na Kitanův rukopis, rozhodně bude spokojen. Nejlepší road movie, co jsem kdy viděl. Z Kikujira jsem si pro život vyvodil cenné motto, které mi vydrží na věky: V životě není důležité, co člověku dělá starosti, a co ho trápí. Důležité je pouze to, z čeho se kdy těšil, a z čeho má radost. (17.09.2005)

První den letních prázdnin, malý Masao žije s babičkou a kamarádi mu odjeli na prázdniny a tak si nemá s kým hrát. Vyřeší to útěkem za svojí maminkou, kterou ještě nikdy neviděl a na cestě mu bude dělat společnost "příjemný" strýček Takeshi Kitano :) První polovina je opravdu výborná, skvěle jsem se bavil, ono to snad ani jinak nejde při pohledu na to, co Takeshi na obrazovce vyvádí. Vyzdvihl bych scénu s tipováním čísel na cyklistických závodech, prostě super :) Druhá polovina je opravdu o něco slabší, méně vtipnější, ale stále výborná, někdy mi přišlo, že tempo vyprávění je snad až moc pomalé. Posledních 15 minut je ale opravdu výborných... "- Ten tlustej se pohnul! - Kdo že se pohnul? - Ty jedinej si tady tlustej! :)"... Celkově tak 90%, ale musím se přiklonit nahoru, protože Hisaishiho hudba je opravdu nádherná, hlavně ústřední melodie celého filmu, která se hraje možná trošku na škodu hlavně v první polovině filmu je naprosto úžasná :) No a road-movie já rád, tahle sice není úplně klasická, ale je skvělá, musím prostě dát pět hvězdiček. (24.01.2005)