Dům pro Irene

Přišlo mi to až moc na sílu. Stáří je samozřejmě sviň a nic hezkého, a je fajn, že tady se stařík rozhodne být stále aktivní a postavit nový dům pro sebe a svou milovanou ženu, která začíná trpět stařeckou demencí. Ale geronto sex jsem zrovna vidět nemusel, ten soud taky asi těžko mohl vyhrát, takže se nakonec dívám na pohádku, a tak zaujme jen krajina, kamera a satira na byrokracii a na nesmyslné zákony, kdy musíte obhajovat někomu cizímu, že si na svém vlastním pozemku něco stavíte, a ještě mu za to platit, aby měl bezpracný zisk. Absurdita moderní doby. (02.04.2024)

Je dosti potěšující, když se v každotýdenní zoufalé nabídce (zvláště) sobotního programu podaří objevit nenápadný a dobře obsazený film. A ještě k tomu kanadský! Bylo milé sledovat útrapy staršího páru, který to spolu zvládl v dobrým i zlým až do konce. A vždy se vzájemnou úctou a respektem. Ne každému se tohle v životě poštěstí. Je dobré si to občas připomenout. (17.10.2021)

Dobrý film na víkendové odpoledne. Aktivních důchodců, co už sotva lezou, ale pořád něco kutí, staví a plánují do budoucna v již nesplnitelném časovém horizontu, znám docela dost. Graigovy děti si nakonec uvědomí, že kdyby Graig jenom ležel a čuměl na bednu, moc dlouhou už by si ho asi neužili. Tento film navíc proti sobě hezky staví logiku se zkušenostmi na straně jedné a úřednickou byrokracii na straně druhé. Parádně ztvárněn i vztah mezi ústředním párem. (18.10.2021)

To je film, který nemůžu a ani nechci hodnotit nějak objektivně. Celou dobu jsem měla před očima svého dědečka, který byl truhlářem srdcem a duší a ještě dnes si pamatuji tu vůni dřeva z jeho dílny, to jak jsem sbírala různé odřezky a stavěla si z nich pak domečky pro panenky. Chodila jsem fascinovaně kolem těch obrovských pil a hoblovacích strojů, pomáhala jsem dávat piliny do pytlů, když byl děda večer v hospodě a zařizoval si tam další zakázky. Druhý den jsem pak byla vyslaná babičkou hledat jeho zuby, protože je někde ztratil cestou. Dnes to už jsou jen krásné a úsměvné vzpomínky. Takže jak byl celý film trochu prodchnut sentimentalitou, tak jsem jí z velké části nasála do sebe i já. A díky za neuvěřitelné výkony obou hlavních protagonistů, kteří mně v určitých momentech vehnali slzy do očí. Maurice Chevalier napsal : "Muž s bílými vlasy je jako dům, na jehož střeše leží sníh. To ještě zdaleka nedokazuje, že v krbu není oheň. Já s tím souhlasím. (02.03.2015)

Krásně tu úřední šiml řehtá na plný pecky. Jak vidno nesmyslná byrokracie moudrých vševědů se nevyhýba ani júesej. Teď už ale k samotnému příběhu. Vezmu-li ovšem na zřetel vysoký věk, přeci jenom jsou lidé omezeni jistou fyziologickou realitou, ale to raději ponechám stranou. V podstatě přikrášlování skutečností v tomto případě mě vůbec nevadilo. Protože v konečném vyznění skládá film všem docela obyčejným lidem, a to doslova i obrazně, nádherný hold v jejich stáří. Asi není třeba dodávat, že film pohladil. (30.04.2014)