Jahari ore no seišun rabukome wa mačigatteiru.

Zdařilý, a celkem ojedinělý námět, který je na to, že jde o anime, výborně zpracován. Bohužel to ale občas skřípe u Hikkiho, hlavního hrdiny, se kterým jsem se částečně ztotožnil. Bohužel, někdy je jeho cynismus natolik velký, že mu nějaký Baudelaire nesahá ani po kotníky! Jeho občasné diskuze s Yukino, které jsou mnohdy až přespříliš filozofické tomu vskutku moc nepomáhají. Jinak jde ale o anime s dobrým, a zajímavým nápadem, Jelikož jsem cílovka, sedlo mi to velmi dobře. (28.04.2014)

Klasické anime zo školského prostredia, kde vlastne žiaci majú svoj klub a v ňom plnia priania iných spolužiakov? Wau to je anime, ktoré skúsilo ísť absolútne inou cestou ako všetky ostatné ...ok nie to bol sarkazmus. V školskom klube musíme zmiešať čo najviac divných postáv tak teda pridáme Hachimana typického "budižkničemu" zo zvláštnymi očami, ktorý je veľmi pesimistický a vo svojej podstate sa s ním ostatní ľudia ťažko zhovárajú, ale vo svojom vnútri je to dobrý človek. Takého hlavného hrdinu má skoro každé anime a teraz POZOR do toho dáme Yukinoshitu, ktorá je knihomoľ a ťažšie vyjadruje svoje city a potom trocha extrovertku Yuigahamu. Takže máme klasické prostredie, klasických hrdinov, klasický príbeh, klasické zasadenie...napriek tomuto všetkému anime Oregairu pôsobí dobre na diváka a je rozhodne zábavné. (30.09.2021)

Plný počet dávám hlavně kvůli tomu, že se mi zalíbilo poněkud originální pojetí naprosto klasického žánru. Hlavní postava s opravdu pesimistickým a "antisociálním" uvažováním, které vzhledem k jeho minulosti dává smysl - během dětství přišel prakticky o všechny ideály a teď už se jen nechce znovu spálit... Pak tu máme svéráznou a velmi zajímavou Yukino a milou a sympatickou Yui. Postavy se zkrátka povedly. Škoda jen toho ne úplně přítomného posunu děje... snad se to zlepší ve druhé sérii. - 95 % (07.05.2017)

My Teen Rom-Com SNAFU predstavuje jeden obrovský vztýčený prostredník do tváre diváka s očakávaniami. Množstvo fanúšikov so seriálom sympatizuje, najmä kvôli osobnej podobnosti k samotárskemu protagonistovi, ktorý nepochybne disponuje nadpriemerným intelektom, ako aj rozhľadom, ohľadom štandardných praktík teenagerov, pre získavanie pozornosti. Problémom je však skutočnosť, že pre zachovanie celkovej konzistentnosti je takýto charakter žalostne málo. Neviem, do akej miery môžem zachádzať do detailov, nakoľko nezvyknem spoilerovať, avšak to, aby ani jeden z predstavených charakterov nepredstavoval pre dej hlbší význam, tak to sa mi ešte pri žiadnom anime nestalo. Motív romancy, milostného trojuholníka, či dokonca (spočiatku sa jemne črtajúci) neštandardný koncept lásky medzi žiakom a učiteľom, sú pohodlne odsunuté stranou a povrchne nahradené filozofickým kontextom, ktorý aj napriek čiastočnej pravdivosti, je v porovnaní s inými seriálmi humorným iba málokedy. Opäť som sa presvedčil, že nie každý prívetivý vizuál skutočne stojí za zhliadnutie. (17.05.2015)

Kdybych se tu snažil nějak obsáhleji popsat Yahari ore no seishun Love Come wa machigatteiru. , nejspíše by čtenář dostal pocit, že se jedná jen o další kopii Boku wa Tomodachi (která je zase pouze zdařilou kopií těch X rabukome, které Japonsko v takových kvantech rok co rok chrlí) a svým způsobem by měl onen čtenář dost možná i pravdu. Základ je zase naprosto stejný - škola a v ní pár archetypálních kreslených děvčátek dychtivě čekajících na to, aby jim nějaký vždy milý a vždy úslužný hlavní protagonista pofoukal bolístky, pořešil traumátka a oni mu pak mohli někde v dešti se slzami v očích a lehkým ruměncem na tváři padnout do náruče ... no jo jenže, on nikde! Místo něj je tu Hachiman, samotářský, zamindrákovaný, odtažitý, dívající se na svět a lidskou společnost pohledem absolutního cynika. A právě tenhle přístup působí v jinak naprosto zatuchlém rabukome settingu jako závan čerstvého vzduchu, přičemž zaručuje kromě povinné dávky komediálních situací a humorného dialogu i fakt, že když už dojde na ono "léčení bolístek", rozhodně se divák nedočká nějakých obvyklých pravdoláskařských keců plných patosu a řešení všemožných problémů je vždy dost neotřelé. No jak tak na to koukám, dost možná bych si vystačil s tím, kdybych napsal, že Hachiman je prostě borec. Zdatně mu sekunduje Yukino, která sama o sobě je poměrně zajímavý charakter (a to nemyslím pouze na oko), ale seriál zatím nedospěl do žádného vyloženě jejího příběhového arcu (snad v případné druhé sezóně), takže zatím slouží spíše jen jako nepostradatelná partnerka při vpravdě výživných slovních přestřelkách s hlavním hrdinou. Zbytek postav příliš originality nepobral, což ale osobně ani neberu jako takový zápor, poněvadž právě při interakci s těmito charakterovými archetypy Hachiman vytahuje spoustu vtipných i trefných narážek a poukazuje tak na to, co už asi při sledování jiných seriálů na takových postavách štvalo každého z nás. Co říci závěrem? Rozhodně jedno z nejvýraznějších rabukome tohoto roku a oživení jinak dost vyčichlého žánru, už to samo o sobě pro mě dělá z Yahari ore no seishun Love Come wa machigatteiru. kandidáta na vysoce nadprůměrné hodnocení. Slabší **** PS: I přes ryze pozitivní tón mého komentáře ale nutno podotknout, že anime se ani zdaleka nevyrovná originální novele, kterou tímto fanouškům seriálu vřele doporučuji.Stejně tak anime dost výrazně poráží i manga adaptace, ze které je zatím bohužel na světě jen pár kapitol. (29.06.2013)