10 pravidiel ako zbaliť dievča

Chlapče, holku si vynutíš jedině s Donutilem. Za pomoci jeho desatera se definitivně zbavíš ostýchavého postoje k ní. Karel Janák tomu věnoval celý film. Představte si, že ještě někde existuje v tom našem zemském ráji na pohled oplývajícím mlékem, strdím a krásnými dívkami, mimózní mladík Marek, (přestárlý) student astrofyziky, kterému učarovala jedna buchta, myšleno slečna, pro kterou je (zatím) vzduch. I nelenil nám tento slovanský jinoch, a pro něj přesličnou děvu, začal pronásledovat, posléze si vědom, že to není dobrá metoda pro získání její pozornosti. neb by se jevil jako uchyl. I rozhodl se pro rady experta obrátit na odborníka z nejpovolanějších, který o problematice balení žen sepsal několik úspěšných knih. Shodou okolností se jedná o jeho otce, se kterým se moc nestýká, ale jehož knihy mají u čtenářů značnou odezvu. A ačkoliv spolu neudržují nejvřelejší vztahy, i tak expert souhlasí a žádosti vyhoví. Jemu a jeho třem spolubydlícím předestře, jím osobně sepsané desatero pravidel "Jak ulovit ženu". Je vedlejší, že tato pravidla přenesená do praxe mohou fungovat poněkud jinak, než na papíře. Točit v Česku remake je tvůrčí sebevražda. Jedná se o dva roky starý, u nás prakticky neznámý italský romantický film, k němuž se tvůrci v úvodních titulcích přiznali. Ponechme stranou srovnání s ním a zaměřme se raději, jak dopadl z hlediska českého diváka, který se na něj podívá s určitým očekáváním komedie napěchované humorem, potažmo bláznivými gagy. Můžu místopřísežně prohlásit, že film neobsahuje jediný gag(!), který by vyvolal pobavený úsměv. Situace se nezlepší ani s příchodem osvědčeného Miroslava Donutila na scénu. Ten sice v obarvených vlasech budí oprávněné podezření, kam ho vlastně zařadit, ale kupodivu se nesnaží svým typickým ztřeštěným přístupem vytřískat z filmu něco humorného na přilepšenou. O nic lépe na tom nejsou ani ostatní herci. Matouš Ruml, jinak více známý jako extra blb Lexa ze sitcomu "Comeback", je neskutečně nudný (pokud právě nepředvádí dinosaura) a věkově nezařaditelný rádoby student a tahoun filmu v jedné osobě, ale na to, kolik prostoru ve filmu dostal, je hodně bezvýrazný. Jeho spolubydlící by mohli být zajímavá partička okolo něj, ale ani jim scénář nedopřál žádný gag. Jan Dolanský je z celého filmu nejpřesvědčivější figurkou. Hulí, zakládá si na pěstování trávy v bytě, a zase hulí, Petr Buchta hraje svoji studentskou postavu přibližně stejně, jako kdysi "cestovatele" Vojtu z nekonečného seriálu "Ulice", s tím rozdílem, že zde má obrýlenou image, což mu dodává na serioznosti a Tereza Nvotová je top nejšerednější herečka pod česko-slovenským sluncem. Kristína Svarinská coby objekt Markova zájmu s netradičním jménem Stefanie by zřejmě v reálu dostatečně obstála, nerda jako je Marek by asi nechtěla, dokonce je ve filmu zadaná a po jejím boku se objevuje zbohatlický synek, ale pro filmové účely nebyla tou potřebnou kráskou. Mně osobně nepřinutila, abych za celou dobu jedinkrát položil ruku na svůj pyj, a to hovoří za vše. A to musím zdůraznit, že jsem si v minulosti ve slabé chvilce vyhonil i nad bábou Tutovkou. Z předchozích řádků vyplývá, že film nikdo herecky netáhne. On to netáhne režijně ani Karel Janák. Jeho režie nemá příliš řemeslných kvalit a jediné, na čem si opravdu dává záležet, je kamera, v níž vyniká. Jejím vlivem je k mání řada pěkně nasnímaných obrázků, které dokonce navodí pocit, že se nedíváme na český film v jeho typickém architektonickém stylu. Záměr, alespoň v tomhle se přiblížit svému italskému vzoru, v tomhle rozhodně vyšel. Film si stanovil nejasná kritéria, jejichž vlivem tápe, a ve kterých tak nějak zaniká i těch deset proklamovaných pravidel, jejichž využití, vzhledem k absenci gagů s nimi spojených, je celkem nefunkční až zbytečné. Nejvíc slabin má disproporční scénář rovněž sepsaný Karlem Janákem. A nejedná se o drobné nebo menší nedostatky, ale obrovské kiksy k nepřehlédnutí. Proč je hlavní ženská postava Slovenka, proč by z nějakého neznámého popudu měla pustit k vodě perspektivní vztah s bohatým přítelem (Jakub Prachař), proč tolik obstrukcí kvůli jedné "buchtě", proč se tato "buchta" rozhoduje nad výběrem partnerů/soků v lásce takovým způsobem, jež nemá s realitou zhola nic společného a je vyloženě hloupý, až nad ním rozum zůstává stát, proč najednou otec chce pro svého syna to nejlepší, když se předtím tak nějak nezajímal jak žije atd. Zkrátka a dobře, scénář je zcela nefunkční, s postavami nespolupracuje návaznou formou, ani o ni příliš neusiluje, a je víc mimo, než hlavní mužský hrdina. Chápu, Janák chtěl natočit něco dospělejšího, ale současně zariskovat se nevyplácí. Přechod k dospělé a vyzrálejší filmové formě nezvládl a jeho film se utopil v bezradnosti scénáře a slabé, bezkrevné režii s řadou až podivně vzájemně nekoexistujících scén. Janák by si měl sám osvojit desatero, jak natočit dobrý film. Evidentně tu "brožuru" někam založil, že pane Donutile. S vaším dovolením, jsem použil vtipnou narážku z Tankového praporu, abych odboural to nevtipné prázdno, které film Karla Janáka obsahuje. A dost dobře si nedovedu představit, která kategorie diváků by tento film mohla ocenit. 40% (21.11.2014) (menej) (viac)