Siedmy kontinent

Pro mnohé depresivní, pro mě vrcholně popuzující pohled na stereotypní opakování běžných denních činností, ke kterým nás nepřímo nutí styl doby, se záměrem vyhnout se co nejvíc lidskému kontaktu (vzhledem k nesympatickým hercům-nehercům pro mě velké plus), aby si divák nebyl schopen vytvořit jakýkoliv vztah, což je každopádně způsob novátorský, nicméně pro psychologické drama vykalkulovaný a umělý. K samotné zápletce - její společenský význam není v systému, ač ho Haneke zřejmě viní, ale v lidech, všichni máme na výběr, možná by Annu s Georgem udělala šťastnými tuzemská sociální podpora s minimem na osobu, která by jim rozhodně zostřila vnímání a připravila napínavé zážitky, ale jejich hlavní problém spočíval v naprosté neschopnosti prožívání radosti, za což by nebylo od věci spakovat do Austrálie i ty, kteří jim tuto emocionální reakci nedokázali předat a výsledkem byli lidé natolik prázdní a bezcenní, že by mně nestáli ani za nákupní cenu filmového materiálu, zvlášť poté, co ze své cestovní horečky nevyjmuli malou Evi. Mám rozporuplné pocity - umělecká stránka mě neoslnila a memento má neadresný vykřičník, takže "jen" zneklidněná mysl, a ta má cenu 60%. (19.04.2013)

Už dávno ma nejaký film tak vnútorne nerozsekal ako toto majstrovské dielo od Hanekeho. Sociálna dráma o rozklade jednej rodiny, ktorá nemôže nikoho nechať chladným. Bezcieľnosť, bezútešnosť a chladné vytriezvenie... Je natočená veľmi dobre, realisticky, pre diváka nie je žiaden problém dosiahnuť empatické vcítenie do charakterov jednotlivých postáv. Je tu množstvo momentov, ktoré postupne budujú chladnú, mrazivú atmosféru od scénky ku scénke a to až do mrazivého pekla kdesi hlboko pod Siedmim kontinentom (manželkin tichý plač v aute, dcéra v škole...). Čo Haneke ubral na racionalite a istej mindfuckovosti snímku (tak ako to je u jeho neskoršej tvorby), to pridal k emotívnej stránke a celkovej dusivej a nepríjemnej atmosfére, výsledkom čoho je drvivá priamočiarosť. Záver je šokujúci, strhujúci, depresívny, presne podľa môjho gusta čo sa týka priamočiarej, chladnej a depresívnej drámy s maximálne realistickým účinkom. Film bude vo mne ešte dlho rezonovať. (29.07.2015)

Tušil jsem, o čem a jaké to bude.. a bylo to sice trochu jinak, ale vlastně zcela nepřekvapivé (což je dost tím, že skoro každá scéna byla pak v následujících dvaceti letech několikrát vykradena, především ve studentských filmech ze všech koutů Evropy). Tenkrát to ale musela být zásadní událost, zjevení, zvlášť v Rakousku, a Ulrich Seidl je tomuto filmu asi hodně dlužen, podobně jako Haneke pravděpodobně Bressonově Penězům. (23.06.2013)

Hanekeho sdělení o rozpadu tradičních rodinných hodnot je silně umocňováno zvolenou formou - život navenek poklidné rodiny je nahlížen vesměs skrze předměty a situace přetechnizovaného světa, ve kterém jsou čtyři členové rodiny zdánlivě spokojeně uvězněni. Toho je dosahováno nezvyklými úhly kamery, jež se v mnoha situacích úspěšně vyhýbají obličejům a stereotyp jejich denodenního počínání sledují jaksi obecně a bez možnosti vytvoření si vztahu k hrdinům (ať už kladného nebo záporného). Demoliční část přináší pro rodiče jistý druh katarze, která je podporována postavou holčičky Evy, která se ve své naivitě a nevědomosti směle účastní. Nicméně mi chybí nějaký výraznější převrat, vše přišlo tak nenápadně, symbolizováno jen průjezdem automyčkou a tedy jakýmsi očištěním. Po závěrečném sdělení, že je film natočen podle skutečné události dostává pro mě Hanekeho výrok o 24 lžích za sekundu úplně jiný význam. (30.03.2008)

Opět Hanekeho hodně silná káva, jejíž hlavní myšlenku tu stručně, jasně výstižně sespal Artran. Snad bych jen zkonkrétnil - komunikační bariéry ( ať už mezi partnery nebo rodiči a dětmi ), materialismus, denní ubíjející stereotyp života ( drtivou většinu filmu nesnímá herecké akce, ať už obličeje nebo gestikulace, ale předměty se kterými přicházíme denně do styku a neustále se opakující stereotypní činnosti - třeba sekvence v obchodě ...Haneke mluví srozumitelně, není potřeba něco složitě dešifrovat a skoro určitě si každou chvíli řeknete "sakra, tohle se mu povedlo, to znám." Takže pro "depresemilovníky" případně ty, co se vezou na vlně "život stojí za hovno" ( čti lepší už to nebude ) nejspíš pětihvězdičková záležitost, která je navíc bohužel utvrdí ve výše napsaném. A naopak pro požitkáře života film, kterému díky svému "přesvědčení" ze srdce těch 5* nejspíš nebudou moci dát a navíc je ještě více utvrdí v tom, že je ze života potřeba vytřískat co nejvíc...dokud to jde a je chuť...takže, takže za 4 :) (28.06.2007)