Fallové

Originální sci-fi námět o Náhodném násilném javu (NNJ), jehož vlivem začínají vybraní lidé v různém stupni mutovat na ptáky, zpracoval Peter Greenaway rovněž ojedinělou formou 92 fiktivních dokumentárních glos ze života zasažených lidí. Celým filmem se přes onu hru na dokument táhne zároveň typický britský suchý a černý humor, což činí Fally neskonale zábavnými, určitě bych potreboval minimálně jednu další projekci na to, abych dokázal sepsat všechny ty vtipné hlášky. Přičemž nejvtipnější místa během sledování čekají obzvlášť v těch částech, které z různých důvodů (překlep, falešná identita, ztracený či nepoužitelný materiál, politická cenzura a pod.) nemohou být promítnuty a vypravěč to zároveň s informací o dané osobě krásně ironickým způsobem podtrhne. Samotné mini-dokumenty o zasažených lidech s příjmením začínajícím na FALL... na mě působily porůznými dojmy a vedle těch skutečně vtipných či minimálně pozoruhodných v rámci tvůrčího rozvíjení sci-fi tématu se zde objevují i méně povedené příběhy, zbytečně zdlouhavé glosy se záběry, které působily na mě jako nutná výplňovaná vata, lehce trapné výstřelky (výstřední zpívání názvů ptáků) nebo rovněž sekvence, které zpracovávají už několikrát před tím zpracovaný motiv (neustálý experiment s vyjmenováváním ptáků na dané písmeno za půl vteřiny) a nudí. Velká škoda, že Greenaway neměl vedle sebe i nějakého ráznějšího dramaturga nebo producenta, který by si před nevyzpytatelným tvůrcem dokázal dupnout nohou a přinutit Greenawaya z tříhodinového díla vybrat jen to skutečně nejlepší, zmenšit počet glos (resp. osob, o kterých film vypráví) na přijatelné minimum a minimálně hodinu stopáže sestříhat. S takovou dramaturgií by výsledek dle mého názoru neměl daleko k skutečně nabitému geniálnímu počinu, takhle vznikl nesnesitelně dlouhý kus, který se mi sice podařilo na 4 části postupně za 4 dny poměrně ztrávit, ale u jeho sledování jsem se vedle občasné zábavy a fascinace i nejednou (zvláště poslední půlhodinu) trápil. Ačkoliv mnozí prohlašují, že Fallové nejsou filmem na jedno zhlédnutí, nedokážu si představit, že bych se rozhodl ty tři hodiny ztrávit dobrovolně ještě jednou. [65%] (04.10.2021)

Smršť vůbec nemusí být uragánem, nemusí dout ani s intenzitou vánku. Nepřekrývá se ani s lavinou, ani s požárem, a přece jakoby tento Greenwayův film měl něco z toho všeho a ještě trochu navíc. Příměr k Pythonům bych se nebál obohatit ani o odkaz na na Rowana Atkinsona a tím i na druh zvláštního humoru, který vzniká nebo se utváří zhruba na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století spolu s hnutím evropského kulturního dědictví ve společnosti, která dosud nebyla zcela prosta vzpomínek na druhou světovou válku, současně se však z nich začala vymaňovat a postupně si zvykat na "zlatý věk" končící třetí čtvrtiny minulého století a objevovat a reflektovat světla i stíny této nové a současně již také odcházející doby. Kdybychom promluvili o zárodcích postmoderny a prvních projevech neoliberalismu a jeho paradigmatu i vznikajícím a vývojově sílícím pocitu odcizení, vymezili bychom tyto proměny z jiného výchozího zorného úhlu. Buďjakbuď bezdějová mystifikace navozuje klasický Hrabalův výrok, že milý mu je každý čtenář, který po přečtení jeho próz nezůstane lhostejný i za tu cenu, že by mu měl přijít nafackovat. Je to patrno i v Godardova SYMPATHY FOR THE DEVIL a zřejmě v mnoha dalších blízkých i příbuzných či souvisejících nebo navazujících dílech a trendech nebo proudech této doby. Silný zážitek pro zvlášť odolného a vytrvalého diváka je zaslouženou odměnou pro každého, kdo se prokouše třemi hodinami mozaik, prokládaných pochoutkovou kamerou širokého stylového záběru, spíše policejních charakteristik než psychologických portétů, v nichž chybí snad jen jediné jméno - Jára da Cimrman. (18.07.2009)

Řekl bych, že jde o nejoriginálnější film Petera Greenawaye, který připomíná některé skeče skupiny Monty Python's Flying Circus. Za tu nápaditost a hravost dávám čtyři hvězdičky, i když je pravda, že jde o svého druhu experiment, kterému chybí příběh a který je lepší sledovat po etapách. Každý z mystifikačních portrétů je natáčený jiným stylem a v podstatě pro diváka představuje jakousi školu režijních stylů. Je to vtipné, ujeté, originální. Celkový dojem: 75 %. (31.05.2009)

Moc se to nepodobá Greenawayovi, jak ho znám. Koncept na každý pád zajímavý, víc než zajímavý, ale ne na 180 minut. Peter měl zřejmě pocit, že po dvaceti letech točení kraťasů musí skočit rovnou do tříhodinovky. Byl to špatný nápad. Sám si tak zabil, co mohlo výt jedním z jeho nejzajímavějších počinů a nejzajímavějších mockumentárních experimentů. Ještě že pochopil, že tudy cesta nevede a znovu se k takové stopáži ani nepřiblížil. Fallové zůstávají filmem, jehož jednotlivé segmenty jsou zajímavé, ale celek, už jen kvůli zřídka střídanému monotónnímu vypravěči, nesnesitelný na jeden zátah. (03.09.2013)

Nesmírně náročná podívaná i pro fanouška Monty Pythonů - první půl hodinu jsem se bavil, druhou čekal, na další dvě už jsem neměl. Obdivuju všechny, kterým soustředění vydrží až do konce - já bych to bral spíše na tři čtyři části jako minisérii... Nemohu hodnotit, oceňuju hravost a představivost autorů... [LFŠ 2012] (30.07.2012)