Pianistka

Isabelle Huppert předvádí životní výkon a je v roli rezervované konzervativní paní profesorky, která po nocích navštěvuje pornokina a řeže si pohlaví žiletkou, vážně nedostižně famózní. Celkově se mi líbila hloubka, do jaké se tenhle film ponořil. Když jsem v Cabiriiných nocích psal, že nikdo nenatočil lepší psychologický portrét jedné ženy, bylo to proto, že jsem neviděl Pianistku. Co mě ale zklamalo je obyčejnost (až nuda - i jako milovník klavírů uznávám, že statických pohledů na hrající ruce tu bylo až moc) tohohle filmu. Nejsou tu žádné vychytávky, příběh je nasnímán suše, s odstupem, jako by ho ani nenatočil režisér Funny Games. S hlavními postavami jsem se moc nezžil a ani mi jich nebylo líto, což není problém hlavních představitelů. A co musím uvést jako hlavní mínus je konec. Byl jsem napjatý a těšil se, čím mě Haneke šokuje, ale skončilo to tak nějak.. divně. Jako kdyby vám kamarád vyprávěl vtip a neřekl poslední větu. Škoda, materiál tu byl, ale nějak to nezafungovalo.. (23.12.2008)

Nádherná hudba sprevádzajúca súmrak duší. Presnejšie jednej duše, ktorej tieň sadá na všetkých, ktorí sa snažia dostať do jej blízkosti a záchrana akoby nejestvovala. Táto veľmi sugestívna výpoveď o dôsledkoch možno daných a možno vyžmýkaných z potlačenej túžby mi vzala všetky slová, ktoré by skutočne vystihli podstatu tohoto diela. Chcela som vziať jednu hviezdičku, ale po zvážení nebudem uberať filmu iba pre pocity, ktoré vo mne vyvolal strach z existujúceho a prebývajúceho medzi nami. Napriek tomu sa k nemu už pravdepodobne nevrátim. (12.11.2005)

"Proč mi ubližuješ ??" Bavorský Hitchcock znovu hraje bizarní hru s divákem, znovu zkoumá násilí jako takové, tentokrát trochu z jiné strany prostřednictvím adaptace knižní předlohy nobelové feministky Elfriede Jelinek, jakkoli tu poměrně rozšiřuje a vytváří ty své oblíbené paralely.. Další z Padesáti odstínů Hanekeho šedivé mysli.. Výtečný a snadno jedinečný film.. (13.10.2016)

Môj druhý Michael Haneke a stále viac mám pocit, že "opíja diváka rožkom"!!! Fakt je ten, že veľmi pekne zobrazuje psychológiu hlavnej hrdinky (obdivuhodná Isabelle Huppert, už len tým, že sa na podobnú ťažkú rolu podujala), resp. jej momentálny psychický stav, ktorý vyplýva z rodinného súžitia a svoju neschopnosť prežívať cit kompenzuje zdanlivou vášňou k hudbe. Celkové jej prežívanie mi asociuje úryvok z jednej piesne: "I hurt myself today, to see if I still feel", čo definuje jej úchylku. Ak platí pravda, že koniec príbehu definuje jeho priebeh, tak Haneke pohorí na celej čiare. Síce necháva veľký priestor na divákovi, aby si domyslel koniec a vyústenie, ale akoby on sám tápal. A svoju neistotu kompenzuje kontroverziou, pre ktorú si ho budú ľudia pamätať... Mám ten pocit už pri druhom filme a verím, že tretí mi to potvrdí:) Každopádne Pianistka nie je zlý film, ale subjektívne mi pripadá ako výsek a absentuje katarzia, rozhrešenie, vyústenie, záver, whatever..takto je to celé nemastné- neslané, hoci ľahko zapamätateľné... (26.10.2008)

Jeden z nejlepších filmů (a jistě můj nejoblíbenější) jednadvacátého století. Křišťálově čistá režie, funkční kamera, nepostřehnutelný střih, mnohem více než uvěřitelné výkony, nádherná hudba, otevřenost na svém místě - vrchol perfekcionismu (i přes to, že v jedné scéně ze stropu čouhá zvukařovo nářadí). (15.09.2006)