Funny Games

Hnus, hnus, neskutečný hnus... Nechápu, proč se něco podobného točí, ani proč se někdo na to dívá. Dosud jsem choval režiséra Hanekeho v úctě, na jeho televizní film Die Rebellion (1993) nezapomenu a i jeho slavné snímky jako Pianistka nebo Utajený mi přinesly silný zážitek, byť do jisté míry šokující a hůře ztravitelný, ale tentokrát mě Herr Michael dokonale naštval a znechutil. Už dvakrát jsem v minulosti tento film do půlhodiny s nechutí vypl, ale pokusil jsem se na něj podívat znovu s tím, že možná jsem po pozitivních dojmech z jiných Hanekeho filmů dostatečně připravený na to vidět Funny Games znovu a zpětně ocenit. Ale kdepak... Ano, má to v sobě originální nápad natočit horrorový příběh jako realistické drama, plusem může být i, že nejbrutálnější scény povětšinou nejsou explicitně nasnímané, herecké výkony jsou určitě vynikající, ale ve výsledku nevím, k čemu je to dobré. Jak se snaží Funny Games hrát svou formou na něco hodně intelektuálního a sofistikovaného,  zůstávají stejně primitivním home invasiom hororem včetně spočátku podivného chování obětí. Respektuji ty, co v tom dokážou vidět hluboké myšlenky, ale podle mě jde o dost primitivní film, který nejen hnusně manipuluje s divákem a po celou dobu ho psychicky týrá, ale ještě se mu s pomocí rafinovaného tvůrce snaží vsunout představu, že my diváci máme být stejné zrůdy a psychopati, když se na takový film díváme. Inu dobrá, jsem zrůda, chtěl jsem to vidět do konce, abych si mohl o uznávaném filmu udělat vlastní představu a příště tuhle rafinovanou hru režiséra s divákem (v podobě o 10 let mladšího remaku) dobrovolně vzdávám. Sice jsem se po 24 hodinách z Funny Games už dokázal vzpamatovat, ale za to zhnusení nedokážu tomu dát jiné hodnocení, než odpad. 15% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (15.03.2021)

Asi jsem udělal chybu, když jsem si o filmu předem přečetl několik komentářů, protože nejspíš právě kvůli tomu mě už potom moc nebavil. V sedmadevadesátém možná šokující a originální a převratné, aspoň v Rakousku určitě, dneska už ovšem pro zhýčkaného a nasyceného diváka trochu nuda. Nereálnou zápletku a pitomé chování postav asi nemá smysl scénáři vyčítat, protože "tyhle" filmy jsou takové schválně, navíc tu jde myslím hlavně o vyjádření (a vyvolání) určitých emocí a nastolení určitých otázek, nežli o příběh. Ale jaké emoce ve vás může vyvolat film, jehož aktéři několikrát mrknou do kamery a mluví s obecenstvem jako na divadle? A jehož děj se dá ovládat dálkovým ovladačem? Tahle pseudoartová forma mi vůbec nesedla. Než takovouhle nezáživnou modernu, to si radši příště pustím nějakou oldchoolovou béčkovou vyvražďovačku motorovkou nebo mačetou. (23.01.2016)

Tento rakúsky hororový thriller považujem za akéhosi prechodcu súčasnej vlny drsných európskych hororov. Aj keď priameho zobrazenia násilia sa tu divák vlastne nedočká... Čaro tejto snímky je v niečom inom - v jej drzosti, opovážlivosti a mrazivosti. Aj keď sa vo Funny Games vyskytli isté prvky, ktoré nemám rád, na stredoeurópske filmové pomery ide naozaj o skvost. (27.05.2010)

(1001) Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Chachá, tím se neřídí ani filmoví (anti)hrdinové, ani režisér, který si natočil doslovný remake této pošahané perly (jež jsem viděla dřív než tento originál). Musím říci, že každá verze na mě dýchá jiným způsobem a zatím nemůžu ani říct, která lepším. Je to spíš jako když si "zastara" přečtete knížku, která se vám "zamlada" líbila a najednou zjišťujete, že si ji pamatujete jinak. ♥♥♥ A ještě bych byla ráda, kdyby se mi podařilo napsat tento komentář tak, aby vyzněl trochu méně nadšeně, protože ve skutečnosti je za ním strašná depka. (Ale také okouzlení kinematografií.) Nicméně se jedná o jeden z mála filmů (takhle z hlavy si vybavím jenom americký protějšek a Spoorloos), kde mi nevadí, že je o utrpení nevinných. (22.06.2008)

HEH. Tak tohle byla hodně nevšední explo podívaná. Nejprve začnu tím, co mi ve filmu nejvíce vadilo a to byla jednoznačně délka. 20 minut bych já osobně úplně vystřihnul. Čas mezi 1:05 a 1:25 je naprosto zbytečný a nudný, musel jsem to párkrát posunovat kupředu, abych se přes to překopal. Někdo může namítnout, že ty sáhodlouhé záběry ještě vylepšují atmosféru, ale na mě to působilo spíš opačně. Takže to byl největší a jak tak nad tím přemýšlím asi jediný zápor filmu. Mezi silné stránky filmu patří jednak dobrá atmosféra, film působí do určité chvíle (všichni víme o čem mluvím) velmi realisticky. Ústřední postavy, ať už se jedná o duet v rukavičkách nebo milou německou rodinku, hrají velmi přesvědčivě. Především záporáci jsou skvělí psychoblázni. Přestože se po většinu času jedná o ne zrovna jemnou podívanou, která není vhodná pro slabé povahy, tak ke konci film vyznívá spíše jako thriller s parodickým nádechem. A to se dostávám k tomu, co bych na filmu ocenil asi nejvíce. Spoiler až do konce: Ona scéna s dálkovým ovladačem byla hodně crazy. Nejdřív jsem si myslel, že se mi podělal přehrávač. :-D Kdo by něco podobného čekal. Dost mě to zaskočilo, přišlo mi to divný, ale když se na to podívám zpětně, tak se mi tato krátká cesta do minulosti celkem zamlouvá. Je to něco originálního a nápaditého a film to tímto (+ ještě občasným promlouváním k divákovi) odlišuje od jiných povedených i nepovedených expoitation filmů. No a úplný závěr můžu jedině pochválit. Autoři si s námi velmi chytlavě pohráli. Hned na začátku je nám předhozena věc, která navodí v divákovi velkou dávku předvídatelnosti závěrečného dění. Mluvím o upuštěném noži na lodi. Ještě když týpci táhnou spoutanou ženu na loď, tak si všichni říkají, no jooo, tím nožem se osvobodí a týpkům se pomstí. Klasika. A co následuje? Borec 1: Hele šunko, podívej, o co se to snaží? Borec 2: Ha ha ha (zahodí nůž do vody). 1: Kolik je hodin? 2: Něco po osmé. 1: Ciao bella (zahodí ženskou do vody) 2: Proč? Měla ještě hodinu. 1: Mám hlad. Oba dva: Ha ha ha. Tohle bylo prostě dokonalý. Bravo. Naprostý výsměch všem hororům s trapnými závěrečnými zvraty a happyendy. Následují už jen vajíčka po Xté a finýto, díky čau. 75% (04.02.2011)