Funny Games

Dekadentní provedení rčení: Nevěřte cizím lidem. Celý film se ptáte "Proč?"... Odpověď zní zřejmě: "Proč ne?". Režisér do jisté míry ukazuje lehkou manipulovatelnost divákem absurdními vložkami nepatřičných scének do filmu, kde hlavní padouch komunikuje s divákem. Kritika násilí prostřednictvím násilí? V německy mluveném filmu to nepřekvapí... (05.09.2015)

Mládí bezcitné, stáří bezmocné a my bez zájmu přihlížíme.. Lidé znechucení fiktivním násilím, odchází ze sálů, vypínají televizi, zavírají oči a přitom reálné násilí kolem sebe v lepším případě velkoryse přehlížejí, v horším pasivně vyhledávají a berou ho jako součást vlastní přirozenosti s danými pravidly. Že však není hra jako hra dokáže Hanekeho film vysvětlit dokonale.. Jelikož jsem jako první viděl režisérovu takřka identickou kopii tohoto snímku (Funny Games USA), nebyl už emotivní účinek natolik devastující, nicméně němčina dodala dvojici mladistvých golfistů z Hitlerjugendu ještě o něco cyničtější rozměr. Znepokojující, kontroverzní, myšlenkově brilantní dílo.. (16.08.2010)

Mějte se na pozoru, až si k vám dva příjemně dotěrní chlápkové oděni v bílém přijdou půjčit několik vajíček. To byste nevěřili, jak snadno vás třeba i s celou rodinou dokážou přinutit hrát hru, ve které jste vmanipulováni do rolí malých myšek, ocitajících se ve spárech hravé kočky lačnící po zábavě a kořisti. Začátek hry vás zastihne v plné síle, kdy nečekanému psychickému a fyzickému násilí budete schopni odolávat. Postupně se z vás ale stane ponížená a bezmocná troska odsouzená spoléhat na kočičí milost... - Hra režiséra Hanekeho s divákem. Povedená. Strhující. (13.01.2009)

Opravdu hnusný film. Dva znudění úchylové terorizují klidné rodiny. V kinematografii nic úplně nového, nové je spíše zakončení, byť od poloviny filmu je vám na beton jasné, jak příběh skončí. Podezírám režiséra (od kterého se mi, narozdíl od řady jiných, líbila velmi Pianistka), že tentokrát chtěl jen šokovat, překročit onu pomyslnou hranici, ukázat: hle, spravedlnost a dobro neexistují! To ví řada lidí i bez tohohle snímku. Bezmocnost diváka je podtržena jeho vtažením do hry, když je oběma sadisty několikrát oslovován. Chápu význam dlouhých záběrů pro celkové vyznění filmu, avšak já si vzpomněl na sovětské filmy, kdě ani dumajut, dumajut, dumajut.... a docela mi to vadilo. Z herců mne zaujala jedna z hlavních hrdinek - S.Lotharová. Její přerod během tyranie byl uvěřitelný, ostatní přicmrndávali a ti dva unuděnci v rukavicích byli těžce amatérští... Psychologický thriller jako studie násilí ve společnosti. Horror ne! Co na tomhle filmu je strašidelného? Napětí přece není strašení... (14.05.2012)

Originální thriller, který vám zasadí nejednou úder do břicha, přidá k tomu říznutí nožem do stehenní tepny a dodělá vás střelou z brokovnice přímo do místa, kterému jste dříve říkali obličej. Michael Haneke, autor později natočené Pianistky, přichází s velmi šíleným filmem, který vám sám ukradne ovladač a vrátí kus svého příběhu, aby jste si ho lépe užili. Realisticky a velmi děsivě natočené "přepadení" rodiny, po kterém se stává rodina rukojmími, v nelidské hře jejich únosců, kteří je baví sadistickými hrami a sázkami o tom, kdo z rodinky se dožije rána... Vše je dokonale padnoucí do schématu, který vás překvapí a pravděpodobně vás uzemní první pohled únosce do kamery, který k vám pronese pár slov. Během několika podobných okamžiků si uvědomíte, o co v tomhle šílené působivém filmu jde a zamrazí vás při každém další dotyku ovladače televizního přijímače. Myslíte, že tohle je opravdu film? Co když je to něco víc? Zkuste a uvidíte, nejde o jednohubku pro každého, ale o experiment, který předčí očekávání. Škoda, že první půlka je natolik geniální, že druhá mohla být (a je ) pouze o něco slabší. (20.08.2007)