Duch štyridsiatehopiateho

V prvej polovici, možno aj dvoch tretinách, sa Loach venuje povojnovej situácii v Británii a jej politickému smerovaniu. Samozrejme zmysel vidí v štátnom znárodňovaní, pričom nie je vysvetlené, odkiaľ štát vlastní toľko peňazí, aby zrazu všetko bez problémov fungovalo. Každopádne v danej dobe išlo o dôležité reformy, ako vidno napríklad na zdravotníctve. Potom však preskočíme tri desaťročia a keď Loach vidí fotku Thatcherky tak vieme, čo to s ním robí. Opäť nemám nič proti právu na vlastný názor a nad faktami typu zatvárania baní kvôli zásahom menovanej pani sa musí krútiť hlava aj najväčším kapitalistom. Avšak takýmto spôsobom sa rozbíja pevne budovaná dramaturgia dokumentu. Zrazu sa dozvieme niečo o privatizácii z roku 2011, potom skočíme späť do 2003 a tak až do konca. Spirit of 45 mal asi zostať dokumentom o povojnových rokoch, i keď je zrejmé, že ten duch má, či skôr už nemá, vplyv aj na súčasné dianie v krajine a o to aj Loachovi išlo. 70% (08.04.2024)

Môj dojem je, že film nie je objektívny, prichádza iba z jedným uhlom pohľadu. Predkladá nám nostalgiu po povojnovom období rozkvetu Veľkej Británie ale aj nespokojnosť so súčasnou politickou a spoločenskou situáciou v krajine. K dokazovaniu vtedajšej jednoty národa a jeho zomknutosti nám dokumentujú aj spravodajské archívne zábery. Najviac je zarážajúci fakt, že Churchill aj napriek obrovskej popularite prehral povojnové voľby a prečo sa v roku 1951 vrátil na výslnie politickej scény? Je obdivuhodné, ako sa Británia poučila z predvojnového obdobia a z obrovskej biedy v krajine. (23.06.2016)

"Má, žert na stranu, / i další názor svoje raison d’etre. / Názor Pražanů, / co nemaj na zimník ani na svetr." - zpívají ve své písničce ze začátku 30. let Voskovec s Werichem. A skutečně těžko by bylo možné pochopit politické naladění obyvatelstva v roce 1945 v ČSR (demonstrované mimo jiné v květnových parlamentních volbách následujícího roku relativně přesvědčivým vítězstvím KSČ), kdybychom si neuvědomili (mimo jiné) dobové trpké vzpomínky na těžkou sociální situaci první republiky. Nejinak je tomu v tomto směru ve Velké Británii. Stačí si přečíst některé Orwellovy eseje z předválečné doby (kupř. "Cesta k Wigan Pier"), aby člověk pochopil strašlivou bídu, v níž musela za velké krize (a nejenom za ní) žít před válkou značná část britské společnosti. Drtivé vítězství Labour Party v parlamentních volbách v roce 1945 (a tedy i pro mnohé překvapivá prohra Churchillových konzervativců) je v tomto ohledu poměrně pochopitelné: Konec války se zdál být ideální příležitostí i ke skoncování se starým světem ostrých třídních rozdílů a nulových sociálních jistot, s vizí moderního světa vědeckého a racionálně naplánovaného (ovšem i demokraticky kontrolovaného) socialismu. - Je zřejmé, že ač "oficiálním" tématem Loachova dokumentu jsou poválečné sociální reformy ve Velké Británii (jimž jsou věnovány zhruba první 2/3 filmu), jeho hlavním poselstvím má být, že tyto reformy jsou 100 % aplikovatelné i na současnost (poslední 1/3 filmu je věnována nářku nad "nepochopitelným" rušením reforem od dob Margaret Thatcher do současnosti). A v tom dle mého názoru tkví hlavní problém, který poněkud kazí dojem z celého filmu, jenž je jinak myslím zdařilým (převážně střihovým) dokumentem, (byť) jasně deklarujícím svoje politické preference - zhruba ve stylu "Neznámých dějin Spojených států" Olivera Stonea. Připadá mi velmi nešťastné nevidět jednak jedinečnost situace roku 1945, která se ve všech svých souvislostech prostě nedá opakovat, a současně opomenout sdělit, co se stalo mezi léty 1945 - 1979, že se najednou (zřejmě "ex machina" - protože "lid" byl dle filmu jednohlasně proti) dostala k moci paní Thatcherová. Tím nemá být vyjádřen souhlas s thatcherismem (reaganismem, klausismem atd.), jenom sdělena pochybnost vůči produktivitě přístupu, který nostalgicky a nekriticky pláče na hrobě starých zlatých časů... (01.02.2014)

Zo zaujímavého dokumentu odkrývajúceho povojnového ducha v britskej spoločnosti plného nádeje, odhodlania a zápalu zmeniť "veci" sa postupom času vykľul snímok divoko propagujúci socializmus a jeho stránky v rôznych podobách s jasným cieľom demontáže princípov kapitalizmu. Aj napriek množstvu unikátnych dobových záberov ide o dosť jednostranný snímok, čo je škoda, lebo mal veľký potenciál. Slabé tri hviezdy. 50 % (17.11.2014)

Od zacatku zivy a inspirativni film, ktery skvele zachycuje zeitgeist i naznacuje to, ze veci, ktere se jevi jako samozrejme, zas tak samozrejme kdysi nebyly. Skoda je jen toho, ze Loach jasne fandi jedne strane, nevidi moc negativa, nebere v potaz souvislosti. Vylozene to taha za oci ale az v poslednich cca 20 minutach. Takze to stoji za to videt. (02.04.2014)