Skrytá tvář nacistického Německa

Nedá se nic dělat – 1:0 pro Leni Riefenstahl... Skupina amerických dokumentaristů získala na konci třicátých let vzrušujícím způsobem záběry z nacistického Německa a po převozu jim pragmatický producent (po právu) oznámil, že jsou slabé. Jak je to možné? Prakticky veškerá síla zachycených záznamů pramení ze zpětného posouzení toho, co je za nimi, jde o naše znalosti pozdějšího vývoje, protože na těch zrnitých záběrech to příliš vidět není. Ideální hra na čtení mezi řádky, čehož si byly vědomi i tvůrci tohoto sestřihu, a proto se rozhodli (opět pragmaticky) zapojit permanentní doplňující komentář. Vypráví a cituje vše možné (deníky dospívajícího JFK či autorsky dospívajícího Samuela Becketta při jejich cestách po Německu), což ve výsledku působí kontraproduktivně. Poznámky osobností jsou zajímavé, ale sráží se s dochovaným materiálem, který je s nimi myšlenkově propojen pouze místy. Krokem vedle podle mě též bylo rozhodnutí použít dobové záběry při popisování fašistických bojůvek v USA, ačkoli jinak považuji osvětlení širšího mezinárodního kontextu za velmi přínosné. Původní materiál se však tímto způsobem ještě více tříští a ztrácí svou exkluzivitu. Dalo by se namítnout, že nejpřínosnější je na dokumentu právě ta neznalost (ani jeden záběr koncentračního tábora – existují vůbec?), s níž se musel potýkat tehdejší divák. Je to částečně pravda a doslova nabízí vznik jiného dokumentu – umím si představit, že odvysílání materiálu a reakce na něj mohly být ještě daleko zajímavější než samotný záznam. Hlavně by to řeklo něco o vztahu k Německu a nikoli zemi samotné, což nepřímo prozrazuje i tento dokument – pořád se mluví o odvaze dokumentaristy, názorech zahraničních osobností. O Německu to při vší vůli není, nýbrž o vztahu světa k němu. Obrazy jsou tímto ovlivněné a ať se nám to líbí či ne, tak podstatně víc nám dnes o nacistickém státě řeknou záběry oficiálních dokumentaristů než tento partyzánský kameraman. Bohužel. (01.04.2013)

Dokument s mnoha zajímavými filmovými záběry běžných Němců i známějších obrázků ze sjezdů NSDAP a podobných přehlídek, avšak v mnoha místech s povrchním nebo velmi manipulativním komentářem o antisemitismu, informacemi typu "slyšel jsem, že...", žvásty nějakého halucinujícího fr. spisovatele, který jel do Německa krást, protože krást ve zločiné zemi není krádež, a tak si vydělával prostitucí, ale to ho nebavilo... Opět se objevuje oblíbený mýtus, že jen v Německu byl antisemitusmus. Zapomíná se na to, že celý svět odmítal přijímat židy (kromě Velké Británie a Švédska), takže zatímco v Německu antisemitismus bujel a rostl, okolní svět zavíral oči a raději i dveře. Američani v tomto období rovněž odmítali příjímat židy a zaštiťovali se uprchlickými kvótami. Jenže ve skutečnosti se blížily volby a Roosevelt chtěl být zvolen prezidentem a dobře věděl o silných protižidovských náladách u američanů, takže židy hodil přes palubu. Stále více mám dojem, že šlo o světový antisemitismus, který nejvíce živil Hitler a jeho fanatici, ale všem se to tak trochu hodilo, že Hitler za ně udělá špinavou práci. Myslím, že alespoň ze začátku nikdo nemohl tušit, kam až Hitler zajde, na druhou stranu podrobné zprávy z Polské Osvětimi, kde už byli židi programově vražděni, přestože ještě ne "průmyslovým způsobem", dostali spojenci prostřednictvím Witoldovy zprávy už na podzim roku 1940 a pravidelně z tohoto tábora až do začátku roku 1943. Takže antisemitismus rozhodně nebyl výhradně německý, jak je s oblibou a zjednodušeně prezentován, ale díky takto manipulativním dokumentům dochází k neustálému utvrzování a prohlubování tohoto mýtu. Třeba si někdy přiznáme pravdu, ale kdy? (28.02.2016)

Ve své době možná nic neříkající ukázka obrody Německa, nicméně z historického hlediska obraz nevědomosti a jistého doufání v rozumnou budoucnost, kterou již v této době držel v rukách jeden fanatik, jenž se díky americké nehospodárnosti, vyúsťující v celosvětovou nezaměstnanost, dostal pohodlně k moci. Formování bojeschopných hochů, precizní vymytí mozků, naprostá absence jakéhokoli veřejného mínění a počátky separace Židů. Zatím stále se usmívající, separovaní školáci, na které čekal tragický osud. Degenerace v minulosti kulturně vyspělého národa právě začíná. (29.01.2014)

Tento dokument prináša presne tie informácie, ktoré mi chýbali v inak takmer bezchybnom a skvelom dokument Hitler - apocalypsa 2/2. Tajný filmový materiál natočený skrytou kamerou pred vojnou v roku 1937 nastavil zrkadlo nemeckej spoločnosti bez príkras i zbytočnej propagandy. Jednoducho tak ako to vtedy bolo. Na jednej strane obrovský pokles nezamestnanosti, prosperujúca ekonomika, extrémne nízka kriminalita a všeobecný poriadok v uliciach. Na druhej strane rozpustené odbory, zfanatizovaná mládež, šíriaca sa protižidovská nálada a podozrivé ticho, kde i voliči komunistov či socialistov iba vyčkávajú...Každopádne zaujímavý dokument, ktorý prináša pohľad i na nacistov v USA (NewYork, Chicago...), ale hlavne na situáciu a život bežných ľudí, ktorí sa od strachu už vtedy naučili prednášať hlášku: "Bez komentára..." V tých časoch bolo lepšie držať zobák. Všetko to napätie v nemeckej spoločnosti iba vyvrcholilo zfanatizovaným Hitlerovým davom, ktorí už dávno pred začatím 2. svet. vojny spievali piesne: "Dnes nám patrí Nemecko, zajtra celý svet..." 80%. (01.03.2014)

Dokument, který zobrazuje (spíš komentuje) jak jsou na tom Židé špatně, jak jsou všichni omezováni, odpůrci oficiálně neexistují (v reálu jsou v koncentračním táboře) a předpovídá velkou válku jak proti demokracii, tak proti komunismu. Záběry jsou od venkovský přes městské život až po velké shromáždění, na kterých měli projevy nacističtí vůdci. (25.03.2013)