Zlodeji bicyklov

Na jednoduché zápletce o ukradeném kole vybudovali tvůrci dokonale realistický a dojemný příběh o zcela obyčejných lidech poválečné Itálie. Neherci v hlavních i vedlejších rolích jsou úžasní. Příběh podává jasné a výstižné poselství. Zloději kol zcela právem vstoupili do historie jako jedno z nejpřelomovějších děl své doby. (09.02.2012)

Taliansky neorealizmus patril k najsilnejším umeleckým filmovým smerom. Aj keď netrval dlho, filmy nakrútené v tomto období patria ku klenotom svetovej kinematografie. Sú to filmy, ktoré vyhrávali medzinárodné ocenenia Oscarov nerátajúc a ktoré ešte dnes nestrácajú nič so svojej sily a výpovednej hodnoty. Medzi trojicu veľkých neorealistických režisérov patrili Rosselini, Visconti a De Sica. Práve Zlodeji bicyklov Vittoria De Sicu sa radia k vrcholným dielam tohto obdobia. Obsadenie nehercov, otvorený koniec, sociálne problémy, ktoré pozorujú oči dieťaťa sú tradičné motívy De Sicovej tvorby. Zlodeji bicyklov sa rovnako ako ostatné filmy tohto smeru snažia prezentovať realitu bez príkras. Snažia sa zachytiť život obyčajného človeka, bez toho aby sa snažili situácie zdramatizovať. Zlodeji bicyklov je príbeh vybudovaný na vzťahu otca a syna a krádež bicykla je akýmsi light motívom, ktorý je v pozadí celého príbehu. Oveľa väčší dôraz sa kladie na snahu syna pomôcť otcovi nájsť ukradnutý bicykel. Nejeden krát chlapec svojho otca zachráni pred problémom a tento detský pohľad na svet je to, čo je vo filme dominantné a hlavne ku koncu má svoje opodstatnenie. Jedná sa o nestarnúce dielo, ktoré inšpirovalo nejeden film a ktoré dokazuje silu Talianského filmu v povojnových rokoch. (25.10.2011)

"Na tuhle práci musíš být chytrý a rychlý." To není sdělení tajnému agentovi, ale Antoniovi, který právě získal prestižní zaměstnání státního lepiče plakátů. To mě sice rozesmálo, ale jinak patřím mezi individua, jimž nečiní potěchu sledovat film plný beznaděje a dětských slz. A ani "objevná" myšlenka na téma, že zoufalí lidé dělají činy, mi nepřipadá šokující a tento "realistický obraz poválečné Itálie" je pro mne jen dalším z kritikou opěvovaných filmů, které mé oči dobrovolně již nikdy neuzří. (07.01.2016)

95% - Nevím, co pochválit dřív... Zloději kol mě překvapili jak svým výborným scénářem, tak jeho technickým zpracováním. Nejvíce u mě bodovalo výrazové bohatství všech zúčastněných herců, a kamera, jejíž pohyb jsem obdivoval od prvních záběrů. Tento skvost italského neorealismu je sice smutnou, ale oku i duši lahodící podívanou, kterou byste neměli vynechat. (13.09.2006)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $334,293║Tržby Celosvetovo $-║ Z jednoduchého námetu(ukradnutie bicykla) je vyťažené možné maximum, dvojica otec a syn pátrajú po zlodejovi, čo im ukradol bicykel aby nakoniec pre nedostatočné dôkazy pri dolapení zlodeja, zničený otec upadá v mysli a sám v zúfalstve sa pokúsi o krádež... Po hereckej stránke brilantná práca, čo samým záverom vyústi silný emociálny dojem, kde je cítiť zúfalstvo a beznádej. "Niekedy bola aj v jednoduchosti sila!" Práve na takýchto filmoch je vidieť, že aj na prvý pohľad jednoduchý námet pokiaľ je srdcom zahraný, dokáže svojou nosnou témou upútať a priniesť ponaučenie. /80%/ (07.12.2008)