Mi mefahed mezeev hara

Izraelci překvapují svou žánrovou rozmanitostí na pomezí thrilleru a černočerné komedie. A daří se přímo skvěle! V půli sice trochu dochází dech, ale pak se zjeví taťka s letlampou a je vymalováno. Tvůrci si dokonce utahují i z Arabů a musím říct, že je to fakt prdel! Zajímavé propojení žánrů funguje a nevyznívá trapně, právě naopak. Vše ve jménu poctivé filmařiny, která parádně šlape po všech stránkách. Doufám, že tito tvůrci ještě někdy vystrčí růžky. (28.09.2018)

No teda. Z Izraele jsem snad viděl jenom tenhle jediný film, a pokud bych měl hodnotit národ podle jeho tvorby, tak bych si o Židácích nemohl myslet nic špatného, ale vlastně ani nic dobrého. Tahle mrda je vážně neuvěřitelný mix brutální komedie s ještě brutálnějším dramatem, což se vidí opravdu málokdy. Slabší povahy to nemůžou zvládnout. 90% (02.06.2017)

Mně samotnému mučeníčko uzurpovalo přemýšlecího času, co se do ánusu plejtváka vobrovského vejde, a rád bych se se světem podělil o své magnificentní theorye. A nebo radši nasrat, zpátky k filmu. Dilema, zda ten hovnoksicht, kterého jsme přidrátovali k židli, opravdu zprznil naše potomky svým žilnatým šestipalcovým vercajkem, je téma, které se minimálně další dekádu neopotřebí. Samozřejmě záleží na intenzitě, jakou si s takovým tématem utíráme prdel, ale dle mého skromného soudu je dekáda vskutku střízlivý odhad. Další skutečnost je, že se tohoto makabrózně vděčného tématu chopil Žid a co se mě týče, tak žiďáckých torture filmolínů znám, co by se pod předkožku mrtvýho čokla vešlo (opravdu jsem to použil? La Viva Spider Jerusalem!). K tomu, drazí přátelé filmu, připočtěte naprosto se nehodící přičmoudlý humor a nebývale precizní formální stránku a máte stylovou žánrovku, kterou překvapivě nemůžu označit jako úplnou ztrátu času. Jděte do toho, telátka, já vím, že jste vybíraví, ale tohle je to nejšmakovnější vobilí, na které v příštích pěti minutách narazíte. (01.07.2014)

Výborná černohumorná komedie. Troufnout si být s takovýmto námětem vtipný, to by si hned tak někdo nelajznul (například loni Denis Villeneuve, na jehož Prisoners jsem si během projekce několikrát vzpomněl). Občas z toho člověk opravdu má trochu černé svědomí - takovým věcem se přece nesměje. Ale co se dá dělat, když to režijní duo tak krásně zvládlo natočit. Jinak - Keshales a Papushado evidentně brousí svůj autorský rukopis - Big Bad Wolves se v mnoha ohledech podobají jejich prvotině Rabies. Řetězec různých náhod a zvratů (tu pravděpodobných, tu nepravděpodobných) zavede na jedno místo několik různorodých postav, jež se nakonec pustí do vzájemných, ne zrovna přátelských interakcí, přičemž průběžně dekonstruují tradiční thrillerové postupy a nenaplňují divácká očekávání. Zatímco u Rabies to ale celé působilo dost vycucaně z prstu a nepřesvědčivě, tentokrát jsem s filmem takový problém neměl. Těším se, co přijde dál. (22.01.2014)

Hmmm... po nepodarku Rabies nám židovský židia ponúkli niečo na štýl Guya Ritchieho a mne sa to páčilo. Začiatok to má trošku pomalší, ale keď už sa na scéne objavia všetci magori bez predkožky, dostane to iskru a ide si to perfektne za svojim. Hlavne ma potešilo, že som necítil americký vplyv, ale skôr európsky a bolo to aj pomerne originálne... Som milo prekvapený a nečudujem sa, prečo to Quentin označil za film roka... (29.01.2014)