Birdman

Neuvěřitelně pohlcující "bez-střihová" forma a meditace nad integritou osobnosti a herectvím fungují na 100%. Pokud nepočítám reklamu na BMW jde o můj první střet s Iñárrituem a totálně mě smetl. I po humorné rovině (přítelkyně se smála, já se smál a zbylých 5 návštěvníků sálu se smálo taky) a bicí orchestrálkou narvanou emocemi. Zahryzávání kritiky, satira na divadlo, film i komiksové bláboly je míchaná s poctou všem právě zmíněným věcem. Obrovský návrat Keatona i Nortona a i Galifianakis umí hrát. Parádní podívaná narvaná drobnostmi, které nutí k dalšímu shlédnutí. (08.02.2015)

(1001) Velmi nepříjemně sugestivní příběh o duševní poruše, šílený zejména z toho hlediska, že nikdo z Birdmanových blízkých si toho, zdá se, není vůbec vědom. V tom vidím hlavní zdroj nevědomosti z filmového podtitulu, ačkoliv ctnostného na ní nevidím moc, respektive skoro nic. Intenzivní šmírování hlavní postavy příliš nedovoluje pracovat na fikčním světě, ve kterém se film odehrává, a také kondenzuje mnoho osobních krizí mnoha různých lidí na jedno místo a jeden čas, což je vždycky trošku podezřelé a autorsky chtěné. Celkové tempo je nicméně tak strhující, že své výtky hned zapomínám a odpouštím a chci vidět víc, víc z toho zběsilého tance. Herci velmi září. Dokonce na mě zapůsobil i Ed Norton, kterého zejména v jeho ranějších rolích opravdu nemám ráda. V komediálních rolích mi ale v poslední době přestává vadit a tady je, jako karikatura sama sebe, dokonce výtečný. Kamera a hudební doprovod mi jdou přímo z duše, respektive možná bych měla říct do duše, kde vše cupují na spoustu malých kousků. A proto je mi líto, že mě velmi zklamal konec. Film ve svém průběhu vyvolává spoustu zdání, z nichž se většina postupně potvrdí, dokonce mám ten dojem, že vše důležité víme přímo od prvních záběrů. Na tajemství nebo falešné naděje se tu nehraje, klíčem k vyprávění je pro mě intenzita. Ta vyvrcholí závěrem na divadelních prknech. A co následuje potom, je v mých očích nedůstojné vyústění všeho toho šílenství, kterého jsem právě byla svědkem. Je to předvídatelné a je to příliš ukecané. Je to spíš nástřel, jak by poslední scéna měla vypadat, ale chtělo by to ještě pečlivě osekat a nechat tam jen opravdu ty důležité záběry a opravdu ta potřebná slova. To mávání novinami mi zkrátka ani oči Emmy Stone nedokážou vynahradit. -"A thing is a thing, not what is said of that thing." (22.06.2017)

Víc těkavý a uhýbavý než komplexní a vrstevnatý, víc rétorický než vnitřně přesvědčivý, víc karikující než bystře reflektující - Birdman je pro mě film plný neúnosných rozporů, neodstíněných tvůrčích gest a narcistního zalíbení v celkem primitivních anamnézách tvůrců / umělců / kritiků. Dojem sofistikovanosti vytváří tím, že ladně klouže od tématu k tématu, od fráze k frázi a jen málokdy se dostane pod slupku (nejen) broadwayské iluze. Tekutou formou bych se nechal do němoty opít tehdy, kdyby přechody mezi světy (realita / divadlo / scéna / zákulisí / vnitřek / vnějšek / subjektivní / objektivní) poskytovaly chytrý komentář, překvapivou změnu perpspektivy, výrazný emocionální dopad. Jenže Birdman od začátku do konce vypadá jako průhledné divadlo - někdy (chvála bohu) vtipné, většinou ale jenom fanfarónsky předvádějící vlastní erekci. Souhlasím s Mattyho postřehem o rozostření dělících linií, které jsou základním principem celé struktury. Ten film je z mého pohledu matný a anachronický. Myšlenkově, ale v důsledku vlastně i formálně. A bohužel nejde o ten druh matnosti, který by člověka vybičoval k větší reakci. Alespoň mě ne. [60%] (27.01.2015)

Woodyallenovská téma a prostredie, unikátnou optikou dlhozáberového Lubezkiho. Bez Woodyho vtipu a nadhľadu, s iritujúcou jazzovou disharmóniou. Občas dobrá scéna (Times Square v trenkách, precitnutie po rannom prebudení sa na chodníku), občas dobrý dialóg (Emma a Norton na streche) a vždy super herci. Ale na povznášajúci "umelecký" zážitok mi takto stvárnená kríza stredného veku a tvorcovského vyhorenia nestačí. (17.02.2015)

Fandím každém opeřenému superhrdinovi, aby se z něj na stará kolena stal uznávaný divadelní herec, ale rozhodně již u toho nikdy nechci být. Kromě scény se ztopořeným malým Mikem jsem se totiž nepobavil a po téhle zmatené nudě zvážím, zda ještě někdy v životě navštívím divadlo, protože se mi nechce finančně podporovat žádný spolek vynervovaných psychopatů. Takže velká gratulace za čtyři Oscary a pokud má tohle být to nejlepší, co z Hollywoodu v roce 2014 vypadlo, tak navrhuji buď zavřít tuto fabriku nebo poslat senilní porotce bez zlatého padáku do důchodu. (01.03.2015)