Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.

Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.

Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (136)

swe 

všetky recenzie používateľa

"Kdo nedá svojí staré alespoň dvakrát týdně pořádnou rychtu, tak u mě není chlap. Ono se sice říká, že nemáš jít přímo na xicht, ale to já neuznávám. I když je fakt, že ji nechám sundat si alespoň brejle..." Snové sekvence, symbolismus, filosofování a opravdu dobrý černo - absurdno- vulgární humor. Jojo, tohle je přesně to, co bych nazval experimentálním filmem. Scéna z fotbalové tribuny u nás na vesnici ze dne na dne totálně zkultovatěla, takže tuhletu pětiminutovou hlášku uslyšíte vyřvávat štamgasty v každé místní hospodě. P.S. Plakát je skutečně povedený. ()

NinadeL 

všetky recenzie používateľa

Česká pornotragédie to vskutku je, konečně autoři si tento slogan zvolili výstižně sami. Ale rozhodně to není útok na Zimní palác. Po formální stránce je to snaživé, ale k čemu je platná láska k černobílému Cinemascopu, když po obsahové stránce je to odpad!, který nezachrání ani přiznání po letech, že z 90 % jde o příběh autobiografický. Osobně tento snímek vnímám kladně jen skrze účast a herecký výkon Sylvy Langové – Williams (kdysi nejroztomilejšího dorostu První republiky, který koncem 40. let emigroval), která má skutečně zajímavé vstupy a kostýmy, nevyjímaje ten italských legionářů. Kdybych byla kritikem typu Tomáš Seidl, zauvažovala bych nad bilancí se Sexmisí, ale jelikož jím nejsem, zůstává mi Postel stejně nedotaženým a nepovedeným filmem jako byl Menzelův Zločin v šantánu, který také usiloval o něco jiného. Ovšem v případě Šantánu, autor svědomí již zpytoval, tady se dodnes autoři plácají po ramenech; ovšem díky této skutečnosti vyšlo alespoň technicky výtečné DVD. Kéž by se s takovou péčí vydal smysluplnější film. Případně, aby se taková píle rozdělila mezi více akceptovatelnějších filmů. ()

Reklama

PollyJean 

všetky recenzie používateľa

Řeknu ti Luboši, to sis teda pomohl. Teď budeš navěky klečet u nohou Liliany (jestlipak se Bůh každému zjeví podle jeho skrytých představ?). Film, ve kterém se proplétá množstvím témat i přístupů. Síť příbuzenstva, obchod použitým zbožím, hřích a vina. Fascinace Ženou, snaha i nemožnost porozumět ženám, soud. A muži? Pouze muž přechodný. Otec jako zkrachovalý Dionýsos. Němý vzor s kopačákem a rádce, buran s nezbytným půllitrem. Útěky všech druhů. Předměty – postel a plivátko, urna a píšťalka. Černobílá poetická kamera a do toho místy skoro až sklepácké dialogy. Film, který se dá vidět spoustukrát. ()

topi 

všetky recenzie používateľa

Absurdní fantaskní bizár, ve kterém se hlavní hrdina Luboš ocitá ve světě žen a kde hledá svoje místo. Nevím, jak to více popsat, jenom bych hýřil samými superlativy. Postel je nejoriginálnějším porevolučním snímkem, jaký u nás byl natočen. Prakticky je neznámý, přitom je tak zručně a chytře vymyšlený, že to bere dech. Produkoval ho Václav Marhoul a je to tam znát. Nic podobného jsem v československé kinematografii nezaznamenal a už ani nezaznamenám, poněvadž v dnešní době by film nemohl projít, ženská emancipace by ho určitě zarazila a přitom o to ani tak nejde, Luboš se jen snaží být pořádným chlapem :D. Třeba scénka s cigánkou, která mu ho vykouří a on ji zadusí svým spermatem a pak je souzen za vraždu, kde ho soudí jen samé ženy. To prostě nevymyslíš, masakr!! Anebo když zjistí, že Bůh je žena :D :D. ORIGINÁL!!! Těch scén je tam snad celá stovka a obrazivosti se meze nekladou! Oskar Reif natočil svůj autorský snímek s takovým umem a potenciálem (námět, scénář, hudební dramaturgie a režie), bohužel Postel je jeho výtvor poslední. Už před ním dal o sobě vědět krátkým filmem Pumelice lesní moudrosti, kde dal prostor divadlu Sklep a to je taky sakra palba! Teď už točí jen dokumenty 13. komnaty a celovečerní snímek je v nedohlednu. Tomuto filmu prospívají i neokoukané tváře a černobílý negativ, nasnímaný širokoúhlým formátem kameramana Igora Luthera. Ze známějších hereček se mě moc líbila Stanislava Jachnická, známá především jako dabérka, hrající Lubošovu ženu a prvorepubliková herečka Sylva Langová, která zahrála jeho babičku (a to naprosto dokonale!) a byl to její první filmový návrat do Česka od roku 1947. Musím pochválit i perfektní zvuk a hudbu, která je vybraná z díla Georgese Bizeta a Antonína Dvořáka. Natáčelo se hodně v Jaroměři a Josefově a každý návštěvník festivalu Brutal Assault to musí určitě hned poznat :). A to jsem na začátku komentáře avizoval, že bych hýřil jen superlativy a je to tady. Musel jsem to všechno napsat, protože něco takového v naší zemi nemá, ale opravdu nemá obdoby. A to logo filmu i filmový plakát je geniální!! Mám už jen na to poslední tři slova a to jsou - KULT JAKO PRASE!!! ()

kinej 

všetky recenzie používateľa

Postel se zcela vymyká ostatní filmové tvorbě 90. let. Je to totiž surrealistický umělecký film, což samo o sobě není až tak vyjímečné, ale Postel je film fungující. Oskar Reif dokázal vytvořit svébytný, uzavřený ale věrohodný a svým způdobem logický svět. I přes veškeré přechody mezi snem a realitou, je-li nějaká, nemá divák problém se ve filmu orientovat chápat jej. Takovou atmosféru v českém filmu nidko jiný vytvořit nedokáže, v zahraničí to umí např. Terry Gilliam nebo David Lynch. A toho si cením. Navíc námět, krize mužství, je aktuální, ne-li nesmrtelný a je zpracován tak, že by sand i Sigmund Freud. Přidám-li k tomu vynikající, nádhernou kameru a stavby, je pro mě Postel jedním z nejzajímavějších filmů české kinematografie. ()

Galéria (21)

Zaujímavosti (8)

  • Herečka Hana Seidlová se ve filmu objevila po 20leté pauze. (M.B)
  • Orchestrální hudba, která v několika částech ve filmu zazní, je skladbou George Bizeta „Farandola z Arlesanky“. (sskrblik)
  • Grafik Michal Cihlář získal ocenění za nejlepší plakát roku 1999 (byl to jeho první a současně poslední filmový plakát). (charlosina)

Reklama

Reklama