Dieťa 44

Takto nejako podľa mňa vyzerá, keď sa niekto niečím inšpiruje a potom popustí uzdu svojej fantázii do galaktických rozmerov. Neviem či to bol v tomto prípade autor knihy, alebo tvorcovia filmu, ale v každom prípade to jeden či druhý prehnali. Nerobím to rada, ale nedá mi neporovnávať tento film s filmom Citizen X, ktorý mal síce televízny formát ale tento film v pohode prebíja o dve triedy. A nejde mi o to nakoľko, ktorý čerpá zo skutočnosti, ale skôr o ich hodnovernosť. Pretože, i keď je Citizien X všetko, len nie akciou a prenasledovaním nabitý film, je tá nemožnosť urobiť čokoľvek v záujme vyšetrovania vrážd oveľa uveriteľnejšia a reálnejšia ako tu, pretože samozrejme Sovietsky zväz bol rajom na zemi. Neviem možno len mám zidealizované predstavy o ére stalinizmu pretože občan X sa predsa len odohrával v "sladkých" 70-80 rokoch, kedy už nebol každý buď vyšetrovateľ, udavač alebo zradca. Za naivku, sa ale rozhodne v tomto smere nepovažujem. Nezmyselný strih a nezmyselný ruský prízvuk len dokončili dielo skazy a potom to už nedokázali zachrániť ani herecké výkony a ani pre mňa veľmi sympatický záver. (03.08.2015)

Přes počáteční nezajímavost, jsem se přistihl že bych se na opět skvěle hrajícího Hardyho vydržel koukat asi až do omrzení. Knížka musí být suprová a líbí se mě že film si vlastně od počátku dokáže držet několik dějových linek a ani jednu nějak výrazně nešidí. Takže se nejedná jen o plochou detiktivku, ale vyloženě divák téměř hmatatelně cítí tu hnusotu 50. let v Sovětském svazu. Tehdy člověk opravdu nemohl říkat co si myslel a pokud chtěl přežít musel prostě jen šlapat lajnu a nikomu nevadit. Hrozné a fascinující zároveň. Určitě si Dítě 44 časem moc rád připomenu. 65% (10.08.2015)

Pět ódy mohu jedině na formální stránku a autentické znázornění atmosféry z dob, kdy vládl SSSR jeden z největších dobytků v dějinách lidstva. Veřejné obavy z režimu a neustálý strach z gulagů jsou ztvárněny skvěle, ovšem příběh dosti zaostává a ve většině chvílích mu chybí tah na branku. Režisér u mě zkrátka nespojil tyto dva aspekty tak, aby vznikl hutný příběh doprovázený osudovostí a napětím, jinými slovy nuda bez ambicí. 45% (13.09.2015)

Láká mě literární předloha, abych mohl porovnat, zda-li čtenáře (diváka) nakládá už ona, nebo je film nejvelkolepějším pohřbem přebujelých ambicí amerického velkofilmu za posledních deset let. Pár poznámek: při vší oblibě, Hardy neutáhne hlavní roli, snaha o introverta se rozbíjí o jeho huhlání a značně "omezený herecký rejstřík" [© Lima]; herecky táhnou na minimálních plochách Oldman a Kinnaman, byť hrají omezené (Gary), nebo rovnou zbytečné (Joel) postavy; pokaždé, když se objeví Kinamannův Vasili, film vybombí diváka absolutním wtf momentem, což nejlíp ilustruje celá desetiminutovka, kdy je hlavní dvojice hozena do dobytčáku; z hromady dějových linek netáhne ani jedna a smysluplné rozuzlení taky nemá žádná, takže v tom filmu je hodina navíc a další hodina chybí; samotné pátrání by nepustili ani dramaturgové Schimanského; Woodova kamera to topí ve stínech, není to temné, je to nepřehledné; a hlavně, zhruba v polovině by hlavní hrdinové skončili v gulagu, bez milosti. Dlouho jsem se u nějakého filmu tolik nestyděl. (26.07.2015)

Na filmech hodnotím primárně práci režie, střihu a kamery. Podružnosti jako scénář či herecký výkony dokážu udejchat, když mi první jmenované složky dokáží patřičně vrazit jazyk do ucha. Child 44 natočil vynikající režisér s vynikajícím kameramanem, obsadil ho vynikajícími herci (Hardy udělá scénu jenom tim, že v ní sedí a čumí do zdi) a následně byl zprzněn neustálým přestříháváním až na únosnou mez 137 minut. V druhé polovině jsou na sebe scény naházeny příšernými střihy. Dialogy byly očividně brutálně kráceny (jde to dost poznat na nepatřičných prostřizích na různé detaily rukou či mlčenlivých tváří), dle různých elementů lze poznat, že scény měly často vypadat úplně jinak a věnovat se ničemu jinému, nadpoloviční část scén postrádá prostorovou expozici i uvedení některých vedlejších postav a takhle by se dalo pokračovat. V zásadě film přistupuje ke scénáři jak bulvární plátek k událostem - vybírá jen to nejšťavnatější, vytrhává z kontextu a předlohu využívá jen k tomu, aby to jakž takž drželo pohromadě. Stále však platí, že Espinosa je vynikající tvůrce a Wood šikovný kameraman. Záběrové kompozice a nasvícení je naprosto bravurní a já doufám, že full-cut se jednou dostane ven a já si ten film opravdu, do dna užiju. (15.09.2015)