Fair Play

Fair Play je nadprůměrný sportovní film se silným příběhem, který se může plně spolehnout na ústřední téma, tedy dilema v různých podobách (brát? riskovat? překládat? podepsat? emigrovat?) a také herectví především představitelek matky a dcery (docela by mě zajímalo, jestli se mi někdy podaří uslyšet Bárdos nepředabovanou…snad jednou). Na druhou stranu, otázka viny a svědomí je právě ženským hrdinkám docela ulehčována. A další postavy působí zas poněkud jednoduše, v určitých případech skoro až černobíle (včetně Barešovy svině…jenže on je umí hrát s takovým přehledem, že mu to člověk stejně „žere“). I některé dialogy vyznívají lehce naivně, klišoidně. Nicméně, kladné dojmy z filmu převládají, a přestože by tam těch běžeckých scén mohlo být víc, kvituju, že se i v našich končinách někdo pokouší natočit kvalitní sportovní drama, a režisérce za něj posílám slabší 4*. (22.08.2014)

Dlouho jsem v kině nezažil tak intenzivní, ale zároveň strašidelný zážitek. Fair Play se na první pohled tváří jako klasické sportovní drama. Do té doby jsem si ale uvědomil, že klasické sportovní drama je pojem, který mě naučil vnímat až Hollywood. Takže najede se původní kostra, někdo si klade nějaký cíl, nejde mu to, pak mu to jde, ke konci se stane průser, ale vše se vlastně zvrátí v happy-end. Tady je to jinak. Fair Play je sice o sportu, ale zároveň je i o tehdejší době. A řekl bych, že je hlavně o té době. Judith Bardós zahrála naprosto božsky. Civilně, lidsky, přirozeně. S její maminkou, kterou hraje Aňa Geislerová, jsem si říkal, že kdyby se nejednalo o film, dokázal bych jejím pocitům hodně snadno uvěřit a věřil bych i tomu, že se jedná o sousedky ze stejného patra bytovky, ve které bydlím i já. I díky tomu jsem s nimi prožíval všecko. Dokonce i celou tu řadu nezodpovězených otázek. Třeba situace s jejím tátou podle mě mohla být trošku lépe vyřešitelná. Já si třeba nedokážu představit, že bych opustil rodinu a emigroval kvůli režimu do ciziny. Stejně tak si ale nedokážu představit, že by STB byla na lidi, kteří je "zlobí", milá v tom smyslu, že jim nechají třeba měsíc čas na rozmyšlení, jestli s nimi budou spolupracovat, nebo ne. I tak se ale musím uklonit, protože tak výrazný, depresivní a smutný film z tehdejší doby jsem asi ještě neviděl. K tomu natočen opravdu poctivě. Fair Play je rozhodně filmem, který stojí za zamyšlení pro celý náš národ. (13.03.2014)

Velmi dobrý film se dvěma pro mě docela zásadními "ale", která popíšu až v lehce spoilerujícím P.S. Fair Play je natočeno s lehkostí, dobová atmosféra se povedla a Judit Bárdos v hlavní roli je naprosto skvělá. Kupodivu se mi tentokrát líbila také Aňa Geislerová, jež podává velice civilní výkon. Je to působivý smutný příběh, který chce diváky dovést k zamyšlení, a já doufám, že jich k němu dovede co nejvíce.____Lehce spoilerující P.S.: Nelíbilo se mi, že matka s trenérem do svého plánu podávat dceři tajně strombu nezasvětili také doktora, protože pak by nehrozilo, že jí "to vykecá" (což se stalo). A potom jsem už taky docela přejedený StB zápletek, které vždy začínají, probíhají i končí stejně. (12.10.2014)

Doping ve sportu před rokem 1990 je u nás pořád tabu. Stále čekám na to, až Kratochvílová chlapsky (ženské rysy jsem u ní totiž nikdy nepozoroval) přizná, že anabolika byly tou dobou cool, každý sportovec je do sebe házel jak lentilky a ona by bez nich nedokázala zaběhnout ten dosud nepokořený světový rekord. Ale toho se asi nedočkám, stejně jako jiných odpovědí. A už vůbec ne v tomhle filmu, i když nám dává alespoň nahlédnout pod pokličku rychlého vzestupu našeho vrcholového sportu v osmdesátých letech. Ale Fair Play není jen o čistotě v atletice, vidím ho zároveň jako metaforu oné doby, kdy místo steroidů byl národ očkován sérem ve formě zastrašování či vyhrůžek a jen ti nejodvážnější dokázali vzdorovat a svou dávku, i za cenu represí nebo rovnou přísného trestu, odmítli .. (17.11.2014)

Myslím si, že Andrea může být na svůj film právem hrdá. Je to jeden z těch filmů, který se mě poměrně velmi obtížně komentuje, protože jsem byl tak zažranej do pocitů hlavních hrdinů a čekal jak se v další scéně zachovaj, že jsem moc nevnímal pihy na kráse a jediný který jsem si všiml, byl vztah hlavní hrdinky se svým přítelem, ten mě přišel s ohledem na všechno ostatní jakoby naroubovaný na poslední chvíli, ano svůj smysl s ohledem na chování a motiaci hlavní hrdinky měl, ale když si vezmu, že každá postava ve filmu byla napsaná naprosto fantasticky, dramatický prvky maj užasnou gradaci, herecký výkony skvělý, zdá se po Evě Vicie se česká kinematografie dočká další talentovaný slovenský maďarský ve službách koruny, tak ten vztah bych zařadil do kolonky "nehodící se, škrtněte". Tu výtku píšu ovšem jen proto abych odůvodnil svůj počet hvězd, protože tenhel film si nějaký peskovaní fakt nezaslouží, protože i když mě je prostředí vrcholvých sportovců naprosto cizí, tak atmosférou filmu jsem se vrátil zpátky do 80.let a tenhle příběh jsem si prožil do morků kostí a takovýhle prožitky umí dopřávat jen kvalitní bijáky. (10.03.2014)