Pompeje

Pompeje? Kdeže, Popeye! Meče, sandály, romance a (filmová) katastrofa, v níž Pepek Harington předvádí mrazem u Zdi ztuhlou mimiku, Olív Oylová obdivuje jeho svaly a neřeší, jestli bude mít za pár hodin v ústech magma nebo smegma, poletující popílek plní funkci špenátu a nad tím vším otrávený Bluto Kiefer dumá, jak z celého projektu vycouvat do 24 hodin. Ani se Vesuvu nedivím - já mít pod sebou takovou blamáž taky vybouchnu. Scházel už jen Brosnan, aby vysvětlil vulkánu, že o tom kdy se bude soptit, rozhoduje on.. Když už Anderson viděl Neapol, měl to rčení dotáhnout do konce.. (06.10.2014)

Až se zase jednou rozhodnu zvýšit svou kondici, tak se vydám pěškobusem v řetězech z Londýna do Pompejí, zchladím svými hláškami dvoumetrového černouška, zkrotím koně, taky jednu ušatou urozenost a pak už zbývá jen rozsekat tekoucí lávu na vyvřelé čtverečky. Milo na to asi taky měl, ale ten Vesuv se asi rozzuřil víc než mu scénář předepsal a tak to dopadlo přesně tak, jak to dopadlo. Mně to tedy bylo jedno, protože megalomanský happy end doprovázený standing ovation důrazně vyžaduji pouze u devětadevadesáti filmů ze sta a tady to bouchalo natolik světově, že se mi po vizuálních orgiích kolem hlavy zatočily tři hvězdy. (26.09.2014)

Cha, dobrodružné fantasy a filmy odehrávající se v dobách, kdy ještě místo žárovek vládly louče, nevyhledávám, málokdy mě baví. Pompeje jsem stáhla jen kvůli 3D, ikdyž jsem si říkala, že jak se znám, u vytržení z toho nebudu. Obavy se jen zvýšily, když jsem si v úvodních titulcích přečetla jméno režiséra, kór po nedávném zážitku s paskvilovým maratónem, jenž si troufl zcela neoprávněně pojmenovat podle mojí oblíbené herní série. No, Pavlík překvapil, Pompeje na mě dýchly takovou tou pohádkově akční atmosférou, kterou jsem cítila třeba při hraní perské série. Do toho romantika v klasickém hávu chudák, dáma a slizoun, jehož měšec vládne, to holt táhne, ať už v podání Senátor-princeznička-gladiátor, nebo třeba Vévoda-kurtizána-pisálek, těch variací už tu bylo, ale když se to dobře napíše, bývá to i opakovaně zábava. Konec... to je jako Titanic, v němž vodu vystřídal oheň. Pompeje prostě nejsou vůbec originální, jen si berou od všeho osvědčeného trochu, a já protentokrát uznávám, že to je v tomhle případě dobrý tah, protože mě to mimořádně bavilo. A hlavně, co se musí nechat, to byl zase jednou film, ve kterém akci nestříhal epileptik, a byla přehledná. To je dneska u velkofilmu, v němž se to řeže o sto šest, malý zázrak. A to 3D: *** kvůli němuž jsem to stáhla? Nebylo špatné, sice nebylo výrazné nijak extrémně, ale prostorovost byla slušně znát (v tom lepším slova smyslu, než jak to bývá myšleno u trapných 2D konverzí bez efektu). Paule, normálně bych tě v tý aréně nechala nejradši pořádně vymáchat, ale tentokrát ten palec přece jen zvednu. Pompeje jsou hned po Rallye smrti tvůj nejvydařenější film. Sice hloupý, ale i tak zatraceně zábavný. 70% (16.05.2014)

Mladý gladiátor, prezývaný "Kelt" bojuje o svoju slobodu v aréne. Počas presunu z Ríma do Pomeii spozná krásnu Cassiu. Takmer okamžite sa do seba zamilujú. V ceste za ich láskou však nebude stáť iba obyčajný súboj medzi smrteľníkmi, ale aj udalosť, ktorá sa navždy zapíše do histórie najväčších prírodných katastrof. Navzdory rozdeleným táborom hodnotenia tohto snímku som sa rozhodol pridať k skupine laických kritikov. Dôvod jednoduchý. Proste to bolo slabé. A to po takmer všetkých stránkach. Voľba hlavného hrdinu a jeho herecký výkon hodný slabšej tele novely mi prišiel rovnako amatérsky, ako niektoré bojové choreografie a dialógy. Celý film mi vlastne až na pár efektov pripadal ako bez duše. Nemastný, neslaný, bez nápadu, neoriginálny príbeh pochoval toto skvelé téma rovnako ako láva Pompeie. Niektoré prvky okopírované z historickej "bašty" ala Gladiátor, odsúdili tento brak tam kam patrí (to bola teda drzosť). Teda do hlbokého podpriemeru. A tento sráč bude režírovať Resident Evil 6. Ako keby toho posral málo. Ako by povedali bratia "Polaci": "Šukáme talentu tam kde nejest". (03.05.2014)

Tak co, klucí? Tesilky škrtily při tom zhodnocování tupé gladiátorské vyvražďovačky? Špatně se při tom hloubalo nad předsókratovskými principy dialektiky Zénóna z Eleje? Že prý Pompeje nenabízí obhajobu Parmenidovy nauky o nedělitelnosti bytí a nemožnosti pohybu? No kurva! Žehrovali jste na nedostatek epikurejského axiomu, že strachu z bohů netřeba jakožto i ze smrti? I vy klucí jedni! Nebylo vám po chuti trochu lásky a potu na pozadí epické přírodní katastrofy, že jste tu tím tak ostentativně pohrdli? Existencialismus vás úplně zkazil, vy ch*y*t*r*o*l*í*n*i. Pompeje snad poprvé ukazují příběh, který zaujme i bez zpomalujících záběrů a zcela dokonale hraje hru na kočku a na myš, kdy se mírné otřesy neustále připomínají a nenápadně útočí a hlavně oznamují: "Vaše starosti bychom chtěly mít." Načež v situaci nejkritičtější sopka vychrlí své smrtící magma, které se nám zprvu může jevit jako osvobozující. Přísahám, že se ještě nikomu nepovedlo vytvořit takovou symbiózu mezi živlem a osudem člověka. A že tu takových pokusů bylo, že pane Emerichu? (30.05.2014)