Pompeje

Bude to znít divně, ale kdyby toto byl první sandálovej biják, co uvidím, zřejmě bych z toho byl unešený. Film má totiž dobrou výpravu, kulisy, město je celkově dobře zpracované, kostýmy super a vůbec bych tak řekl, že je to celkově věrohodné té době, možná by se jen hodila asi víc nějaká epičtější hudba. Pak je tu ale ta záležitost s Paulem W.S. Andersonem, který samozřejmě není žádný artový režisér a látku vyložil přesně tak, jak to má ve zvyku. Scénář tedy není žádné terno, vlastně ani nestojí za řeč; podobných love-story filmoví fanoušci vídávají snad v každém pořádném blockbusteru a nikoho to už nemůže bavit. Co ale musím pochválit, jsou akční souboje, které jsou zpracovány na výbornou, a jak jsem psal, je jen škoda, že Pompeje trpí absencí nějaké pořádné epické melodie a jede pořád to samé dokola. Ačkoli je závěr hodně přehnaný, tak to bylo lepší než jsem čekal a i přes různé recenzentské výtky jsem necítil, že by byl film přehnaně digitální. Což samozřejmě do jisté míry byl, ale když to srovnám s 300 (která je samozřejmě Ad Absurdum sama o sobě), tak tohle je jen takovej slabej odvar do očí tolik nebijící. No každopádně, novej Gladiátor to nepřekvapivě není ani náhodou, k čemuž mu kromě jiného chyběla i určitá špinavost, která by tomu asi slušela více, ale nenudil jsem a za to jsem rád...70%...[2.04.2014_Cinestar_Černý most] (03.04.2014)

Neskutečně stupidní příběh, kterému nasazuje korunu český dabing ("TOHO KONĚ TO BOLÍ!") je protkán celým filmem. Místy to pobaví, jindy otravuje. Např. potěší rozhovory dvou hlavních gladiátorů v cele, které mají nepopíratelný erotický podtext. Člověk by už už čekal, kdy se rozhodnou, že nejlepší způsob, jak oslavit poslední den (a noc) svého života je si ho navzájem zběsile vykouřit. Na druhou stranu postavička Kefíra Šutrlenda je již tisíckrát ohraná karikatura slizkého záporáka. Místy mi díky ní film vlastně připomínal seriály jako Herkules... Co filmu zajišťuje třetí hvězdičku je poslední megalomanská půlhodina, v které se zničí a rozboří úplně vše, co bylo pro film postaveno. Efekty se docela povedly... 5/10 (18.04.2014)

║Rozpočet $100miliónov║Tržby USA $23,219,748║Tržby Celosvetovo $117,831,631▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $3,234,775║ Tržby za predaj DVD v USA $3,954,773║ przniteľ Anderson si urobil klon Gladiátora, Tróji s Rozpútaným peklom, rovnako tak sa skopírovali aj nejaké tie hudobné motívy z historických filmov, nechápem investorov ktorý dokážu na tieto jeho béjkoviny investovať $100miliónové rozpočty, prvoplánový príbeh, rýchli a zlý strih pri akčných sekvenciách, ešte triky ako tak v pohode,... ale dohromady opäť nemá čo film ponúknuť, obsadenie tiež na zamyslenie, rozbeh ušiel ale dojazd dorazil /40%/ (13.05.2014)

Proč šijí ty nákladné kostýmy, leští meče nebo trénují choreografie soubojů, když pak přijde někdo s jalovým scénářem a natočí předvídatelné, nevzrušivé a nezajímavé vyprávění o tom, jak kluk přijde o rodinu rukou Římanů (senátor Kiefer Sutherland mezitím vůbec nezestárl), dostane se do otroctví, zamiluje se do pompejské aristokratky (viktoriánsky půvabné) Emily Browning, ona pochopitelně do něj, i když je to upocený otrok a bez tak to schytá hned při dalších gladiátorských zápasech, ale přeci je tak laskavý ke koním? Do Pompejí navíc míří i onen chamtivý senátor. Chová se jak idiot, chce se Emily dostat pod šaty a stihne pronášet neuvěřitelné věty. Ostatně jako zbytek osazenstva pod doutnajícím kráterem Vesuvu. Ten se samozřejmě také náležitě ozve a o svištění balvanů žhoucí lávy nebude nouze (pochopitelně když bude chtít někdo na plátně říct něco osudového, dají si smrtící šutry pauzu). Věčný rutinér Paul W. S. Anderson stihne okopírovat Barbara Conana nebo Gladiátora, ze svého béčkového výplachu, který se tváří zatraceně vážně (rodiče hlavní hrdinky bych předhodil lvům), nevymáčkne ani špetku napětí, emocí, případně něčeho, na co bychom si o pár dní později vzpomněli. Jo, vlastně mně v hlavě nějakou dobu určitě zůstane postava šlechetného Afričana, který břišními svaly a zřejmě stejně odolnými střevy láme čepele. Jako fakt!! A hlavní hrdina? Ten mdlý Kit Harington s vlásky za ouškem? O tom snad raději někdy příště. (08.05.2014)

Nadšené reakce, objevující se (ne tak) paradoxně v umělecko-auteurských kruzích (např. Notebook/MUBI), mě přiměly očekávat od Pompejí málem Andersonův magnum opus, ale k nekompromisnímu designu Resident Evil: Odplaty má tenhle film bohužel celkem daleko. Je pravda, že mizanscéna tady získává na důležitosti jako jeden z určujících prvků snímku, který v kontrastu pracuje s naprosto jednoduchým (byť ne zcela primitivním) vyprávěním. Stejně důležité jako postavy je tady prostředí, ve kterém se nacházejí. Film to nejsilněji signalizuje na samém začátku, kdy vystřídá několik různých lokací (aréna, les, pole) a vždycky postavy snímá v zadních plánech skryté za nejrůznější přírodní nebo architektonické překážky - trávu, stromy, mříže apod. Ke konci se zase ke slovu dostává očekávaná totální destrukce, která pak ovládá obraz zase trochu jiným způsobem - nicméně postupně se stává zcela dominantní, což určitě bylo ještě mnohem patrnější na plátně v 3D. _________ Pompeje jsou nicméně zajímavé interpretačně, kdy jde o ukázkový, přímo vzorový příklad apokalyptického filmu, který do krajních mezí dovádí Žižkovu ideu "dokážeme si spíše představit konec světa, než sebemenší změnu v kapitalistickém systému." Katastrofa tady doslova plní zrovnoprávňující funkci, která je ve filmu spojovaná s bohy, ale jde přitom jednoduše o manifestaci určitého společenského přetlaku, který se nemohl projevit jiným způsobem. Lidská revoluce tady není možná, je nutný zásah zhůry, ultimátní deus ex machina. Zároveň film opět ukázkovým způsobem potvrzuje, že dokonalá, nadčasová láska může vzniknout jenom v momentě, kdy čelí jistému konci - v tom momentě je najednou zachovaná navždy a její tragika spočívá v tom, že pokud by jí bylo dovolené žít šťastně a spokojeně dál, vyprchalo by z ní postupně všechno, co ji definuje. (20.11.2014)