Príbuzenstvo

Opět trochu jiný Michalkov. Všechna jeho díla jsou prodchnuta jak jemně ironickou lyričností, pod kterou bublá děj a dramata postav. Chvíli se budete smát a chvíli zase zapřemýšlíte. Maria Vasilijevna (znamenitá herdek-baba Nonna Mordjuková – od té doby, co jsem ji viděla v Komisařce můj idol statných ruských žen) žila celý život na vesnici. Nyní přijíždí za dcerou do velkého města. Ve vlaku se seznámí se sympatickým rybářským inženýrem a zjistí, že ne všichni muži jsou na draka. Bodrá atmosféra se rozplyne jak šmak vína, které ve vlaku okusila. Po pár chvílích u dcery je jí jasné, že nic není jak má být nebo spíš jak si o své dceři myslela. Její dcera je na hranici rozvodu a přitom nezahálí a schází se s ženatým mužem. Vnučka je neposlušnost sama a vypadá to, že nejvíce ze všeho miluje televizi. A Marie místo udobření ještě zmlátí zetě. Když pohár její trpělivosti přeteče, začne dělat věci, které jí přijdou normální, ale jiné děsí..tahle dáma bude bojovat a i když možná nevyhraje, mnoha ledy Příbuzenstva pohne.. Michalkov staví na unikátních hereckých výkonech, herci vytvářejí průměrné lidi s jejich obyčejnými radostmi a starostmi zajímavým evokováním realističnosti (stísněné prostory panelákového bytu, přímá interakce mezi postavami, emanační řeč, hluky okolí..), ale přitom si neodpustí i ryze Felliniovskou ironickou nadsázku, kdy se postavy karikaturně lekají, parodicky padají, divoce tančí, jí polévku (skoro) brýlemi a nebo jen přejdou z pláče do smíchu. Ale o tom je život, přes všechna utrpení někdy krásný. (02.06.2008)

Na poetiku v žánri by som sa v tomto prípade neodvolával a nech to niekoho neodradí. Vzťahy sú tie, ktoré sú na čele tejto rozmanitej humorne-trpkej drámy, ktorá je výpoveďou pocitov a medziľudských osudov, ktoré (dodnes) postihujú neschopnosť dedinčanov vyrovnať sa s mestským životom a spôsobmi, akým ovplyvňuje ľudské správanie a chovanie. Výkony sú obdivuhodné, rovnako ako aj priebeh príbehu, ktorý síce uplynie rýchlo (miestami ale aj nudne), ale zanechá za sebou poriadnu smršť. 85%. (14.12.2007)

V prvé řadě vynikající komedie, využívající i absurdních výjevů či situací. Ne, že by se tomu režisér vyhýbal i v jiných snímcích, ale zde si to opravdu užívá. Legrace ovšem končí a začíná nekompromisní realita velkoměsta, kterou je nefalšované rodinné odcizení. Každá ve svém pokoji, každá po svém, zvlášť ta nejmladší si to jede ve velkém štylu. Snad by to ale ani nebyl Michalkov, aby divákovi opět neposkytl velkolepě nasnímaný a silně emotivní závěr, kde slovo rodina nabývá na významu a příjezd bábušky za svými potomky dostává konečně smysl. (01.09.2016)

90% - Tento film má v sobě ohromnou poezii. Je to sice poezie, jež má velmi chladný, a neutěšený nádech, ale právě tím je krásná. Film Příbuzenstvo přibližuje atmosféru panelových sídlišť pod krásným nebem, lesk a bídu (tehdejší) moderní doby, rušný život pod oparem ospalosti... K tomu nádherný lidský příběh matky, jež do tohoto světa přijíždí odkudsi z venkova za dcerou... Vynikající herecké výkony, atmosféra a lidskost tohoto filmu si mne doopravdy získaly. Pro mě nejpůsobivější Michalkov z toho, co jsem viděl. (07.01.2006)

Sovětská depka v čisté podobě. 1) Film disponuje výbornými hereckými výkony zejména ženského obsazení. 56letá Nonna Morďukovová (matka) jakoby z oka vypadla až archetypálním často se vyskytujícícm bodrým ruským ženám z lidu. 31letá Světlana Krjučkovová (rozvedená dcera Nina) představuje další častý typ sovětské ženy - emancipované, trochu hloupé, trochu svéhlavé a především silně zubožené. Z mužských rolí mi nejvíce na nervy šel 62letý Andrej Petrov (nápadník Ljapin) svou vlezlou korektností, s níž snášel nepříjemné chování své ženské partnerky._____ 2) Film je, stejně jako byla i sovětská společnost, uřvaný a elementárně agresivní. Všichni tkví hluboko v sovětské realitě, ani sami tvůrci očividně netuší, jak moc. Telefon z Prahy symbolizuje fakt, že něco mimo zobrazovaný svět existuje, ale nikdo to ani nezaznamená. Obsazení budoucího herce a režiséra, 9letého Fjodora Stukova, do role psychedelické vnučky Irišky podsouvá nenápadně pochybnost o tom, zdali to, co vidíme, je opravdu realita, když si nemůžeme být jistí dokonce ani pohlavím postav. Kontrapunkt psychicky vyčerpaným a zdecimovaným hlavním hrdinům tvoří uhlazení armádní důstojníci. 36letý Nikita Michalkov tu možná jen bezděčně naznačuje, kdo se v sovětském režimu měl dobře._____ 3) Na netu jsem našel pětiminutové amatérské video z moskevské prodejny potravin ze začátku devadesátých let. Kamera přejede prázdné regály, nerozbalené kartonové bedny, z nichž nakupující urputně dobývají své konzervy. To nejděsivější přijde hned potom - tváře žen (muži v obchodě téměř nebyli) - unavené, strhané tváře lidí, kteří žijí v pekle._____ 4) Výstižný koment: Radko****, ScarPoul**. (03.08.2016)