Oblomov
Neskolko dnej iz žizni I. I. Oblomova
Oblomov
Obsahy(2)
Oblomov žije v svojom petrohradskom byte sám, iba so sluhom Zacharom a jeho manželkou, ktorá u neho pracuje ako kuchárka. Je nerozhodný, váhavý, pochybuje o zmysle akéhokoľvek konania a tak väčšinu dňa strávi spánkom, či snením o svojom detstve. Pravým opakom pasívneho Oblomova je energický Štolc, jeden z mála ľudí, s ktorými sa Oblomov stýka. Jedného dňa mu Štolc predstaví krásnu Oľgu... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (71)
Jeden z mých nejoblíbenějších románů, ale nejen to, i tahle filmová verze mi přijde zcela adekvátní. Nebýt filmu, nešel bych si koupit tu knihu, která byla ještě hlubším zážitkem, přesněji řečeno jiným, neb film má asi větší limity než psaná verze. osobně mě zaráží, proč autor - Gončarov dál nepokračoval v podobných románech, ale pak se věnoval už ne tragikomedii, jak by se řeklo dneska, ale spíše jen dramatu. Oleg Tabakov byl i u nás dosti známý herec, Jelena Solovej, hlavní ženská postava sice není to co bych si představoval na tak obtížnou roly, kterou hlavní hrdinka by měla umět ztvárnit, ale nekazí to tomuhle dílu natolik, aby si toho divák všímal a tudíž ho to rušilo. Slovo "oblomovština" se prý jeden čas používalo pro jistý druh lidí, pro jejich životní styl, ale nevím, kdyby to už někdo za mého mládí vyslovil, tak by většina lidí nevěděla o čem to řečník mluví... A přece i nadále se podobné styly života mezi lidmi vyskytují. Tedy tak jak to bylo dříve, je nyní a bude i v budoucnu. proto stojí za to snažit se pochopit toto dílo. Je o člověku, o tom jaký může i být a jak může svůj život prožít!.... OBLOMOV, jak se dole u dalšího komentátora dovídám není NOVELA, nemá ten rozsah, je to román, ejho rozsah je 468 stran. Novela má obvykle kolem 100 - 150 stran. ()
Bezpochyby umělecké - a adekvátně poetické, leč zároveň i neskutečně úmorné ... skoro až k nepřečkání. Nedokázala jsem se jen tak DÍVAT - musela jsem se nějak odreagovat, abych to celé přežila a uchovala si duševní zdraví. Takže jsem ŽEHLILA, vážení přátelé - ne nějak dramaticky úporně (a úsporně), aby za mnou byl vidět kus PRÁCE ... spíš jen tak lehce, nezávazně, abych se osvobodila - od Oblomova a jeho světa ... a přitom jsem s trochou sadomasochistického uspokojení sledovala, kterak se lze PROTRPĚT životem. Mám pochopení pro hlavního "hrdinu" ... pro všechny ostatní důležité i nedůležité postavy ... dokonce i pro ty, kteří zachytili jejich filmové osudy na filmové plátno - leč víc jak 3* nikomu z nich z mého pohledu nepřísluší. ()
Nestáva sa často, aby bola hlavná postava filmu tou najpasívnejšou postavou filmu vôbec. Pre niekoho, ako napríklad ja, je Oblomov aj najzaujímavejšou postavou. Ale nebol by tak zaujímavý, ak by nebol konfrontovaný so svojim antagonistom Štolzom a nebol zaľúbený do energickej ženy. Michalkov prekvapivo po Nedokončenej piesni adaptuje nie nepodobnú látku o poznanie bližšie divákovi a ten si ani neuvedomí, že to celé trvá značne cez dve hodiny. Ak vás Oblomov nezaujme, tak si aspoň z filmu zoberiete poznanie, že ničnerobenie je to najhoršie, čo môžete v živote robiť. ()
Jakkoliv je knižní předloha výborná, film se mi líbil ještě víc. Je totiž spíše polemikou nad samotným smyslem života, než odsouzením jednoho (řekněme způsobu) žití. Je více pocitový, je zde více symboliky a méně černobílých charakterů, což je bezpochyby k lepšímu. Navíc musím zmínit výbornou kameru a skvělou hudbu... ()
Oblomov patří mezi moje nejoblíbenější zářezy ruského realismu, takže jsem byl na adaptaci samozřejmě zvědavý a nemůžu se ubránit srovnání. Film je velmi poetický, což o Gončarovovi neplatí. Ale to beru jen na okraj, ne jako výtku. Jako výtku beru, že dělá přesně to, čemu se román snažil vyhnout - pro hrdinův stav hledá vnější omluvu, hledá nějaký důvod, čím by ho vykreslil jako nedobrovolného vězně své lenosti. Kdežto v předloze bylo zásadní, že konečná zodpovědnost leží na něm - že má příležitosti se posunout, ale nedokáže to udělat, a že důvody, co ho k tomu vedou, nejsou dost silné, aby byly omluvou... (Kritická část se věnuje společnosti, která mu to umožňuje, přičemž tenhle prvek je ve filmu překvapivě slabý.) Čtu si gudaulinův komentář, že mu chybí hlubší analýza Oblomovova chování, která by ho asi nějak ospravedlnila nebo alespoň vysvětlila jako člověka. Za mě je chyba přesně opačná - film vyvolává dojem, že takové důvody hledá a že existují, i když smysl celého Oblomova spočívá právě v tom, že tomu tak není. To je podle mě úplně zásadní sdělení předlohy a to, že ho Michalkov nahrazuje tradičním pohledem hrdiny, kterého nevratně narušila výchova (dětství Oblomova je v předloze věnován zlomek prostoru oproti filmu a nevtírá se do celého děje jako nucené flashbacky, ale jedna ucelená kapitola), je zásadní posun k horšímu a plytšímu. Plus ten návodný a polopatický voiceover, který sděluje, co rozhodně mělo (a z části i je, takže duplikace) sděleno obrazem... Celkově je Oblomov samozřejěmě dostačující ilustrací románu, ale rozhodně měl na víc jak pro samotnou předlohu, tak v rámci samotné filmovosti. ()
Reklama