Nedokončená skladba

Páni a paničky, všetko divné postavy, nikam nevedúce dialógy, smiech bez príčiny, kto sa na to dokáže pozerať? U Allena má nejaká podobná konverzačka vždy nejaký zmysel, skrytý význam. Tu bol význam tak ukrytý, že asi len miestne publikom by to dokázalo oceniť. Slovenský dabing je výrazný, že ani skutoční herci neprednášali texty s takým zanietením. Najskôr ma to rušilo, ale pri absencii zmyslu deja to bol nakoniec najlepší prvok filmu. (20.10.2015)

"Můj otec se bál přiblížit k tomuto domu a já tu sedím s jejím blahorodím a diskutuji o počasí...a tak to má být". Vývoj společnosti je pro lidstvo přínosnější než vývoj technologický. Kupříkladu, co může být pro aristokrata s modrou krví horší, než vidět ubohého podomka hrajícího na klavír bez chyby vznešenou skladbu. Na druhou stranu samostatně hrající mechanické pianino, tomu se říká pokrok. Den___Čas odpočinku, rozjímání a nic nedělání, ale i infantilní rozmařilé zábavy, při které se pokorný, prostý člověk, na něhož čeká nejprve opovržení a potom déšť, musí pokřižovat. Podvečer___První výčitky, hrdinně sebevědomá prohlášení, absurdní představy o pomoci TĚM chudým, ale i prvotní náznaky odkrývání skutečné pravdy, která je zde ubíjena falší a pokrytectvím a zoufale vykuje zpovzdálí s nohama zabořenýma v morálním bahně...které všichni hosté zatím úspěšně obcházejí. Večer__v klidu povečeřet, moralizovat o starých dobrých časech, dostat pár facek a začít se litovat. Noc___na lítost již není čas, je potřeba křičet, hodit vše za hlavu, začít znovu a lépe, s čistým svědomím a pevným charakterem. Do bahna je třeba vstoupit. Úsvit___zapomeňme na vše, vraťme se..."Vše bude zase jako předtím...". Ven z bahna ven, pěkně okolo. Zapomeňme na své předchozí prozření o prázdnotě svého života, o své (ne)potřebnosti vůči druhým o smyslu svých skutečných přání i potřeb. Zapomeňme na život bez lži. Michalkov představuje psychologickou, barevnou stínohru s fantastickým závěrem, který volá Triera a jeho Melancholii - Takhle se to dělá, Larsi, víme? (21.08.2016)

Nedokončená skladba pre mňa znamenala nedopozeraný film. Čechovove poviedky a hry som čítaval, filmy Nikitu Michalkova nepoznám a prvý kontakt s jeho dielom nedopadol najslávnejšie. Čudní ľudia postupne prichádzajú a nabaľujú sa na dvojicu z úvodu, teatrálne sa zvítavajú, bozkávajú, rôzne sa pitvoria, niečo čudné bľabocú a hlavne sa snažia tak po rusky nebyť sebou, ale niekým iným. Trochu mi to úvodné pribúdanie hostí bez toho, aby pribúdali aj dojmy evokovalo Ravelovo Bolero. Po nejakom čase som rekordér vypol, aby som zabránil asociácii Michalkov-Nedokončená skladba. Určite nakrútil lepšie filmy. (17.09.2010)

Ne vždy to, co sluší divadlu, sluší i filmu. Z toho, co jsem viděl, musí být Platonov vynikající divadelní kus založený na povrchních výlevech mnoha postav (jejich vztahy jsou až na výjimky zcela nepřehledné), kde sem tam pronikne na povrch dlouho potlačovaný cit ve výbuchu emocí. Michalkovova režie je sice poměrně chytrá, ale divadelní background scénáře nezapře. (14.09.2010)

Věčný a nikdy nepřekonaný pocit části Rusů, pocit zbytečnosti vlastního života podle předloh A.P.Čechova zpracovaný Michalkovem. Těžko to mohlo dopadnout špatně. Chvílemi se mi zdálo všechno protahované, hrozila až nuda, ale jakmile přišel závěr, který tu dlouhou přípravu ospravedlňuje a dává znát, že byla nezbytná, bylo všechno, jak má být. (26.09.2010)