Prerušený kruh

Já vlastně ani nevím, kde bych pořádně začal, takový dojem na mě tenhle film zanechal. Paradoxně, možná tím nejslabším článkem byla asi hudba. Ne, že by se mi nelíbila, to v žádném případě, ale to ostatní mi přišlo jednoduše lepší. Dramatický vztah dvo(troj)jice lidí, solidní, herecké výkony a potom hlavně konec, po kterém mi jen malinko spadla čelist. Velice smutný příběh, který já doufám osobně nikdy nezažiju. To bych se šel asi zastřelit. (12.03.2015)

Ta tetování! Asi sem se zamiloval... a to nejen zvenku, ale i do síly vycházející zevnitř hlavní protagonistky. Jinak k filmu, nezdá se mi, že by byl až taková citová vydíračka, jak tu někteří píší. Ba naopak se mi líbí, jakým způsobem téma odchodu ze života řeší a jaké možné důvody "vysvětlení a opory" snímek podává či nabízí. Když si k tomu všemu připočtu vynikající hudbu, která, i když není moje vyhledávaná, mne nadchla, nemůžu hodnotit jinak než za 4*. (16.03.2014)

Srovnání s Blue Valentine se nabízí, ale i když tady jde o život dítěte (tedy úplně jiná liga než má mě ráda, nemá mě ráda), je to vedle Valentine slabá vztahová polívčička. Každopádně je to skvěle natočeno, country soundtrack je úžasný a hlavní dvojice výborně obsazena. A z hlavy to taky jen tak nevyšumí. (12.09.2013)

Jaký rozjezd, takový pád. Jak velká láska, tak velká bolest. Belgický přírůstek Broken Circle Breakdown do emotivních rodinných dramat prověří zkoušku rodičovské lásky, i to, co přijde „potom“. Nejprve byli dva. Blonďatá tatérka Elise a bluegrassový muzikant Didier. Láska jako trám. Logicky přišlo dítě. Jenže po šesti letech radostí i strastí přišla pořádná rána. Dcera Maybelle má leukémii. A léčba se příliš nedaří. A otázky viny postupně vylézají na povrch. Trpělivé manévrování se scénami, které postupně rozpletou poměrně jednoduchý děj. Podstatnou roli tu představuje paměť. Tu si vzpomene on, tam zase zavzpomíná ona. Oba trpí stejně. Oba se s tím vypořádávají po svém. Zajímavou roli hraje i její kůže – šťastné chvíle se rázem mění v nepříjemné vzpomínky, stačí trocha barvy a kérka rázem dostane nový význam. Symbolické, ale stačí to? Mně nakonec tohle na první pohled sympatické vyprávění s četnými hudebními výstupy bluegrassové kapely k výraznější spokojenosti nestačilo. Slušné tři hvězdy, ale nakonec nechám právě ty tři!! (13.10.2013)

Návod: Najděte pár scén s velmi populárním Džordžem dabljů, když zrovna říká něco moc moc ošklivýho, přidejte umírající dítě, a protože takovou lacinou citovku už vám dneska nikdo nezbaští, přidejte ještě aspoň jednu tragickou a naprosto zbytečnou smrt. Pak to hlavně pošlete správným směrem, protože v tuzemáku vám tenhle laciný a hlavně jalový cajdák nikdo neslupne, ale Akademici v Améru jak uslyší, že se tam v prostředí krav pěje country, co se mu říká blue grass, nadšením na všechno zapomenou a minimálně nominace je jistá....__Jinak si totiž neumím vysvětlit, jak tenhle ošklivý film mohl někoho zaujmout. Je sebekritický, když Didier o sobě prohlásí, že je opice. Je nechutný, kdo se má koukat na ty odporný tetovačky, co má všude po těle škaredka Veerle Baetens. Písničkama natahovaná nuda, ve který mě bavil jedině tak Jan Bijvoet, protože jsem ho v neděli v rámci festivalu viděl v hlavní roli Borgmana, a to je zcela jiná káva. Cinema Mundi, 2014. (06.03.2014)