Réžia:
Evžen NěmecScenár:
Jiří Svetozar KupkaKamera:
Eduard LandischHudba:
Václav ZahradníkHrajú:
Jiří Vala, Květa Fialová, Pavel Trávníček, Ota Sklenčka, Bořivoj Navrátil, Miloš Nedbal, Bedřich Prokoš, Jiří Holý, Miloslav Krejsa, Viktor Maurer, Milena Steinmasslová, Jaroslava Tvrzníková (viac)Obsahy(1)
Životopisná hra o významném pražském matematikovi a filozofovi Bernardu Bolzanovi se odvíjí od jeho činnosti na univerzitě, ale zobrazuje i jeho snahu pomoci mladému zamilovanému, ale nerovnému páru ke štěstí. Bolzano byl kněz a profesor univerzity, šířil reformátorské myšlenky v předrevolučním kvasu tehdejší Evropy počátku 19. století, což ho přivádělo do stálých konfliktů s císařskými úřady a církevní hierarchií. Příběh líčí situaci těsně před jeho nuceným odchodem z pražské univerzity do ústraní… (Česká televize)
(viac)Recenzie (9)
Mírně do socialistična směřovaná výseč života matematika, filosofa a revolucionáře (pouze v myšlenkách), těsně předcházející jeho suspendování v roce 1820. Inscenace nepostrádá řadu zajímavých myšlenek, které nejsou zrovna pro současnou vládnoucí garnituru příjemné. Třeba: "Církevní pastýři jsou lidé, které nic nenaplní takovou rozkoší, jako pohled na znásilněnou duši člověka." Instalace Valy do hlavní role se mi ale nezdá býti příliš šťastnou. Třeba takový Němec nebo Roden by asi spíš odpovídal postavě Bolzana a byl by uvěřitelnější. ()
V inscenaci zaznívají některé zajímavé filosofické úvahy, což mám rád. Škoda, že si snímek více nevšímá Bolzanově matematické teorii o paradoxu nekonečna, které se učenec podrobně věnoval. Sledována je tu spíše druhá část úsilí, kterému matematik zasvětil svůj život, část revoluční. Revoluce v myšlení sice jen teoretická, ale o to více upřímná a pro mocné té doby nepřijatelná. Opravdu výborný Vala v hlavní roli. ()
Námět filmu je zajímavý sám o sobě, provedení ale poněkud kulhá. Dialogy jsou často spíš proklamacemi různých pouček, než skutečně živoucími diskuzemi, herci jako by se až na výjimky míjeli se svými rolemi, nebyli s nimi doopravdy sžiti. K těm výjimkám bych zařadil především Bořivoje Navrátila a Květu Fialovou, kteří vyzařovali potřebnou uvěřitelnost a přirozenost projevu. Ostatní často přehrávali nebo byli příliš patetičtí či šablonovití, role filosofa a matematika Bolzana ani Valovi příliš neseděla, neslučovala se moc s jeho osobnostním hereckým typem, možná i kvůli často příliš šroubovaným větám, které musel pronášet. Nicméně dívat se na to s jistým nadhledem dalo. ()
Životní osud Bernarda Bolzana, slovutného učence a myslitele, který zanechav nesmazatelnou stopu také na pražské univerzitě, stal se nedílnou (trvalou) součástí české vědy a kultury, je v této televizní inscenaci představen ve velmi zkreslené, nevěrohodné podobě. Tento dojem umocňují nejen herecké výkony plné prázdného patosu a stylizované strojenosti, ale také nezajímavá režie a přemíra scénáristických klišé, včetně povinného melodramatického lkaní. Jedinou výjimkou je výtečný Bořivoj Navrátil: jeho postava i její nenucené pojetí vnáší do jinak strnulého příběhu napětí a jemnou ironii. Hodnověrnost inscenovaného tím ovšem není nijak zachráněna, tento typ dramatických pořadů zůstává silně poznamenán socialistickým mrzačením společensko-historického kontextu. ()
Tradičně rutinérská režie Evžena Němce naštěstí neovlivňuje herecké výkony, především Navrátil a Holý jsou výborní. K mému překvapení byl snesitelný i Trávníček. Poslouchat Valův sametový hlas, jímž pronáší Bolzanovy teorie, bych mohla i mnoho hodin, A tak společně s Bolzanem vzdávám hold Francouzské revoluci. ()
Reklama