Karate Kid 2

Nečekal jsem to, ale dvojak mě bavila ještě víc než jednička, kde jsem se místy nudil. Tady se tak nestalo a hlavní zásluhu na tom měl přesun děje na Okinawu. Docela mě bavilo sledovat různé japonské zvyky a obyčeje (a je mi v celku jedno, jestli jsou pravdivé nebo filmaři přikrášlené, prostě mě to bavilo). I ten závěrečný fight byl docela fajn a dlouhý tak akorát. Velmi dobrý film na osamělé večery :) (02.07.2010)

Stejně jako u jedničky i zde jsem měl dvojhvězdičkové hodnocení z roku 2008 a po zážitcích z nového seriálu Cobra Kai mám i z tohoto filmu najednou čtyřhvězdičkový zážitek - zvlášť když vím, že se několik postav z tohoto filmu dočká repete v seriálu. Je to sice taková naivní pohádka, ale je dobře napsaná a postavy procházejí nějakým vývojem. Souběžně s touhle sérií aktualizuji také vzpomínky na sérii Rockyho (režírováno a zhudebněno stejnými lidmi) a u něj se dvojhvězdičkové hodnocení nezměnilo, protože se tam postavy chovají dost chaoticky. (04.02.2024)

Lehce vybledlá, ale přece jen ještě docela stravitelná kopírka prvního Karate Kida, kde sice hrdina Danny už není školním otloukánkem, ale hrozící bitka s hajzlovským Japončíkem (patrně budoucím členem Yakuzy) přece jen vzbuzuje respekt. Jak to dopadne nebudu spoilerovat, stejně si to každý dokáže domyslet, ale jestli chcete na chvíli přepnout mozek na dobu, kdy vám bylo patnáct a udělat si náladu na sežrání dvou pytlíků brambůrek, tak to vám druhýho Karate Kida můžu docela doporučit. (04.06.2016)

Volné pokračování začíná tam, kde předchozí snímek skončil. Tedy v atmosféře po vítězném zápase. A je přehnaně ukázáno, jak se Kreese až fanaticky nedokázal smířit s prohrou svého družstva. A pak už vše dál pokračuje v zavedené rovině. Daniel dál trénuje netypickým způsobem dle svého učitele Mijagiho. Ten dostává zprávu o vážném zdravotním stavu svého otce a tak se děj přesouvá do Okinawy, kde se ukáže pro změnu dávný soupeř Mijagiho, který ho chce přinutit k zápasu. Tady už nejde o sport. Tady jde o čest, záchranu vesnice a dokonce i o život. Ale místo se našlo i pro nějakou tu romantiku. Snímek se snažil od podobných, se kterými se ve své době takřka roztrhl pytel, odlišit, ale bohužel, naivita a zoufalost scénáře převyšuje veškerá očekávání. Snímek vyznívá jako neškodný rodinný film, kde jsou zápasy, násilí a vůbec brutalita drženy hodně přísně na uzdě. A tak je to celé nepřesvědčivé, zoufalé a žánrově spíše ponižující. Vidět například značně vyhublého kluka, jak na jeden úder rukou rozsekne několik vrstev ledu, skutečně spíše vyvolá úsměv než obdiv. Snímek tedy určen pro mladší diváky, nebo-li pro starší děti, které by to snad oslovit mohlo. Jinak, bohužel. (17.09.2018)

Na to, že se jedná od dvojku, tak je to koukatelné, ale samozřejmně je to o něco málo horší, než jednička! Zatímco jednička se točila kolem teenagera Daniela LaRussa, tak dvojka se točí kolem starýho borce pana Miagiho, který i ve svých letech ovládá bojové umění, jako když jí řýži čínskými hůlkami. A to je právě to, v čem je dvojka horší, než jednička! Určitě by každý radši koukal na osud teenagera, než na osud starého pana Miagiho. Takže je to docela i nuda. Trénování není celkem žádné. Jen ty bubínky. Uhybání před rybářským hákem a soutěž v rozsekávání několik vrstev ledu. Poslední souboj mezi Danielem a tím parchantem je určitě lepší, než souboje na turnaji v jedniččce. A rozdávání pěstí podle bubínku je docela dobré. Taky se mi nelíbílo místo děje. Slunou Kalifornii tentokrát tvůrci vyměnili za Okinawu a to nebyl zrovna nejlepší nápad. Celkem povedené. Uvidím, co přinese třetí dl! (13.04.2008)