Karate Kid 2

Biedna časť ak zrovnávam s jednotkou. Navyše padnutá na hlavu. Na Okinawe všetci valia po anglicky samozrejme a príhoda s búrkou bola neuveriteľný gýč! Je jasné, že nikto s hlavných aktorov nevie karate prakticky a Ralph Macchio v súbojoch vypadá ako nemotorné, vystrašené decko. V jednotke mal aspoň super hlášky. Táto časť nemala vzniknúť. (27.09.2020)

Nečekal jsem to, ale dvojak mě bavila ještě víc než jednička, kde jsem se místy nudil. Tady se tak nestalo a hlavní zásluhu na tom měl přesun děje na Okinawu. Docela mě bavilo sledovat různé japonské zvyky a obyčeje (a je mi v celku jedno, jestli jsou pravdivé nebo filmaři přikrášlené, prostě mě to bavilo). I ten závěrečný fight byl docela fajn a dlouhý tak akorát. Velmi dobrý film na osamělé večery :) (02.07.2010)

Volné pokračování začíná tam, kde předchozí snímek skončil. Tedy v atmosféře po vítězném zápase. A je přehnaně ukázáno, jak se Kreese až fanaticky nedokázal smířit s prohrou svého družstva. A pak už vše dál pokračuje v zavedené rovině. Daniel dál trénuje netypickým způsobem dle svého učitele Mijagiho. Ten dostává zprávu o vážném zdravotním stavu svého otce a tak se děj přesouvá do Okinawy, kde se ukáže pro změnu dávný soupeř Mijagiho, který ho chce přinutit k zápasu. Tady už nejde o sport. Tady jde o čest, záchranu vesnice a dokonce i o život. Ale místo se našlo i pro nějakou tu romantiku. Snímek se snažil od podobných, se kterými se ve své době takřka roztrhl pytel, odlišit, ale bohužel, naivita a zoufalost scénáře převyšuje veškerá očekávání. Snímek vyznívá jako neškodný rodinný film, kde jsou zápasy, násilí a vůbec brutalita drženy hodně přísně na uzdě. A tak je to celé nepřesvědčivé, zoufalé a žánrově spíše ponižující. Vidět například značně vyhublého kluka, jak na jeden úder rukou rozsekne několik vrstev ledu, skutečně spíše vyvolá úsměv než obdiv. Snímek tedy určen pro mladší diváky, nebo-li pro starší děti, které by to snad oslovit mohlo. Jinak, bohužel. (17.09.2018)

“Throwback Thursday #11” - Po obrovském úspěchu filmu Karate Kid v roce 1984 byla jen otázka času, kdy režisér John Avildsen přijde s pokračováním. V roce 1986 přišel druhý díl, který začíná hned po finálovém turnaji, kde agresivní trenér Kreese začne ohrožovat své svěřence z Cobra Kai a dostane lekci od Miyagiho, pak se děj přesune na Okinawu, kam jede Miyagi řešit staré spory s dávným přítelem Satem. Daniel je v příběhu tak trochu jen kvůli beefu s douchem Chozenem. Od začátku filmu jsou tu některé bizardní fun facty, přítelkyně z jedničky Elisabeth Shue je z příběhu vymazána (nebyl čas pri studiu), matka Daniela je tam rovněž jen zmíněna, zápletka s Okinawou vyloženě popírá skutečnosti z jedničky (Miyagiho manželka v USA) a naivnost jedničky tu nabývá zcela nových rozměrů. Některé scény, jako ta s bouřkou nebo ten závěrečný vyhrocený fight už jsou vyloženě křeč. Ten kvalitativní propad vůči jedničce je zjevný a nebýt hlavně vtipného Miyagiho, šlo by se ještě níž. Karate Kid II má opravdu parametry klasického milkování úspěšného filmu a nic na tom nezmění ani ústřední legendární song Glory of Love od Petera Cetery. Dvojkou tahle série měla skončit. Viděno na Netflixu. 2* (28.01.2022)

Asi budu za blbce, ale tenhle film opravdu miluju i po těch letech - ty japonský moudra a filozofie, ta krásná příroda a vůbec přesun celého filmu do Japonska a přesun hlavní role na pana Miagiho... to mě vždycky dostávalo a vždy dostane. A když vidím bídné hodnocení tady a přitom je mi jasné, že to každý sledoval... tak to musím trochu vyrovnat. (04.06.2009)