Obsahy(1)
Krátký film o Praze byl natočen v předvečer druhé světové války a německou cenzurou hned po okupaci zakázán. Dnes je to tedy film v jistém smyslu historický, avšak neztratil nic ze své závažnosti. (sator)
Recenzie (10)
Vlastenecká propaganda oslavující všechny hrdinné, mocné či moudré osobnosti z české historie, dále pak krásy Prahy a v neposlední řadě mír. Na síle Kamenná sláva nabývá v historických souvislostech, resp. době vzniku. Jenom ty komíny, které měly evokovat chleba, mi úplně nesedly. Lepší průměr. ()
"Sbohem, pole praskajících klasů, sbohem, máky a chrpy podél polních cest..." Osobně si sice myslím, že praskající klasy, máky a chrpy mají hodně do sebe, v jistém smyslu možná víc než Prašná brána s Karlovým mostem a půlkou Vltavy dohromady, ale to sem nepatří. Když odhlédnu od toho koncetrovaného (a zcela pochopitelného) patosu, je Kamenná sláva především vcelku zajímavý pohled na osmdesát let vzdálenou minulost, který kombinuje všední život Pražanů s nevšedními dějinami jejich města. V hlavě mi z něj nejspíš neutkví žádný zajímavý záběr, ale co se dá dělat. ()
Tento dokumentárně laděný krátkometrážní snímeček je pochopitelně prosáklý propagandu předokupační doby, avšak není tu vůbec na škodu. Ve vlastenecky založenějších jedincích může vyvolat silnější patriotistické cítění, což není v dnešních dobách závadné. Krásné záběry na naši metropoli by měly svým způsobem zapůsobit na každého Čecha a pakliže při závěrečných větách pociťujete jisté mrazení v zádech nebo národní hrdost, vězte, že ve vás láska k naší vlasti ještě nevymřela. ()
Krátce před válkou vyrobený dokument Jiřího Lehovce a Jana Libora sehrál klíčovou roli především v období mezi dvěma mobilizacemi, které se tehdy ještě zdály nevyhnutelnou obranou proti nacistické rozpínavosti. Patetický text, jehož autorem je přední levicový básník Jaroslav Seifert, v současnosti jen stěží nalezne porozumění diváků, daleko cennějším materiálem proto zůstávají záběry hlavního města v podobě, jakou už dávno nemá. Zájmu filmařů totiž vedle chrámu sv. Víta a dalších národních pamětihodností neušel ani obyčejný ruch velkoměsta nebo třeba jízda tramvají kolem Prašné brány a na Václavském náměstí. Věci, které rozhodně nemáme možnost vidět každý den. ()
Prvoplánová předválečná vlastenecká propaganda, která je zajímavá spíš historickým kontextem a zvěčněním Prahy konce 30 let, než filmařskými a uměleckými kvalitami. Dnes Kamenná sláva působí nudně a pateticky, ale zas budete hltat každý (tehdy všední) obraz Prahy, která tu dnešní nepřipomíná ani vzdáleně. Zajímavých 11 minut. | ► Kamenná sláva ()
Ten patetický tón je dán atmosférou doby, v níž snímek vznikl - rok 1938. Jinak velice hezký, zajímavý dokument. Vidíme záběry z všedního života tehdejší Prahy, staré tramvaje, výlohy, módu, dopravní provoz - jezdilo se ještě vlevo. Ženy praly prádlo ve Vltavě a v centru města se bydlelo a normálně žilo, zatímco dnes je centrum Prahy pouze mrtvým skanzenem. A tolik slov o míru a válka už na spadnutí! ()
Kamenná sláva Krátké film o Praze byl natočen v předvečer druhé světové války a německou censurou hned po okupaci zakázán. Dnes je to tedy film v jistém smyslu historický, avšak neztratil nic ze své závažnosti. ()
Doporučuji vypnout zvuk. ()
Na jedné straně deklamace, na straně druhé nádherné záběry staré Prahy. Přiznávám se, že z komentáře jsem neslyšela nic, vůbec jsem ho nevnímala. Jen jsem se snažila poznat, kam daný záběr patří, co zobrazuje. To byla skvělá zábava. ()
Po shlédnutí mě tak trochu napadlo, že je to možná jeden z posledních skutečně aktivně vlasteneckých děl českého národa. Natočeno pomalu v předvečer druhé světové války. Následovalo dlouhé období těžkých časů, a potom jsme najednou zjistili, že se takové vlastenectví tak trošku vytratilo. I když, zase tak černobílé to přecijen ještě nebude. Krásné záběry prvorepublikové Prahy, jež jsou dnes již dějinami. ()