Symfónia strachu

Takmer komorny umelecky klavirny koncert v podani vyborneho Wood-a, slusne zrezirovany. Co ma trochu rusilo, boli kecy do sluchadiel, ktore by podla mna hocijakeho umelca minimalne rozptylovali. I ked mozno sa mylim a hrat brutalne zlozite party a pri tom pocuvat vyhraznosti niekoho tak chladnokrvneho nerozhodia. :) A tiez ma prekvapil samotny zaver...ze totiz mechanizmus ostal funkcny. Zaujimava myslienka na kazdy pad. (17.02.2014)

Damien Chazelle scénárista tohoto snímku má mojí plnou pozornost. Prakticky veškeré filmy, ve kterých je zainteresovaný ať už režijí, či slovem jsou výjímečné, právě kvůli impozantní hudbě, která se odehrává vždy na pozadí jeho dramat. Jinak tomu není ani v tomto filmu. Celý film je velice gradační, Elijah Wood je je skvělý a jeho hra na klavír, snadno uvěřitelná. Trošku mě zamrzelo rozuzlení celého filmu, které bylo na můj vkus a vůbec excelentnost filmu až příliš fádní, zbytečně akční a vesměs obyčejné. Každopádně velice příjemný a koukatelný film ve stylu Telefonní budky (14.01.2017)

Eugenio Mira. Hmm, to jméno si budu pamatovat. Grand Piano je vzdáleným příbuzným Telefonní budky Joela Schumachera a thrillerovým kamarádem snímků Briana De Palmy, jako třeba.........Hadí oči. U prvního příkladu vidím spřízněnost příběhovou. U druhého, způsob, jakým režisér a kameraman pracují v rámci omezeného prostoru, u Grand Piana konkrétně v prostoru koncertní síně. Napětí by se díky pečlivě zvoleným záběrům, v nichž kamera poletuje v prostoru, dalo doslova krájet. Ale nejen to, vše je výborně sestříháno, nasvíceno a celkově natočeno se zjevným potěšením v detailech, což poukazuje na profesionalitu tvůrců. Body strhávám za momenty, kdy film opouští koncertní síň a vydává se po ohraných thrillerových kolejích do sféry průměrnosti. Kdykoli tak učiní, atmosféra hustého napětí zmizí. A také za vyvrcholení příběhu, kde mělo napětí gradovat a nikoli stagnovat a upadat. V rámci žánrového cvičení byste tento film, nicméně, minout neměli. 7/10 (08.03.2014)

Tento snímek jsem chtěl původně vidět hlavně kvůli Elijah Woodovi, ovšem má očekávání se ještě mnohem více zvedla při zjištění, že za scénářem k tomuto filmu stojí Damien Chazelle, tvůrce jednoho z mých nejdokonalejších filmových zážitků, Whiplash. Nakonec ale bohužel až o takovou pecku nejde, jelikož celá zápletka až příliš okatě pomrkává po Schumacherově Telefonní budce, jen s tím rozdílem, že je mnohem hůře zpracovaná, a to jak ve smyslu vyšponovaných dialogů, tak postupné gradace, napětí, ale především významu celé té hry mezi postavou klavíristy a vyhrožujícím telefonistou, kdy se hlavně závěr v podstatě zvrhne jen v tuctový thriller, s hodně nenápaditou, obyčejnou pointou. Tvůrci zde navíc nikterak nezapojili atmosféru, která by jistě též pozitivně přispěla k lepšímu výslednému dojmu a vytknout musím i pár vážně naivních scén, které filmu také dost ublížily. Co se jinak obsazení týče, Elijah bude mlaďounce vypadat snad ještě i v šedesáti, každopádně svou roli zde zvládl poměrně přesvědčivě, ovšem zklamalo mě (ne)využití Johna Cusacka, na kterého jsem se též těšil, nicméně ve filmu hraje především jen jeho hlas. Celkově se ale zkrátka jedná o takový poměrně nevýrazný thriller, který sice určitě nenudí, zároveň ho ale nemá naprosto co vytáhnout z onoho pomyslného, obyčejného průměru. (28.01.2021)

Klavír. Naprosto geniální nástroj a nápad převést Telefonní budku do koncertní síně, při které bude E. Wood předvádět mistrovský výkon je vskutku brilantní. Jenomže škoda, že tvůrci nedokázali udržet kvalitu snímku a z příjemného thrilleru s napínavou komorní atmosferou se snažily vytěžit víc než bylo možné. Posledních dvacet minut dolů a zapomenu, že sem kdy viděl Colina telefonovat. (28.04.2014)