Danny Collins

Takovej ten typ filmu, kterej vysvětluje jak prachy, kurvy a fet tě ke štěstí nedokopou. Pochopitelně snímaný z pozice člověka, který nemá o prachy, kurvy a fet nouzi. Jako nostalgická sentimentální sázka na jistotu je to napadnutelný ze všech směrů, a to zejména pasáže, kdy protagonista žehlí svůj posranej život tim, že někomu koupí něco hrozně drahýho nebo alespoň haldu hraček či tak něco. Logicky první z vyprávěcích zlomů nastane tím, že mu dojdou prachy, což je buď záměrný prostředník na klasickou hodnotovou stavbu melodramat nebo nesvéprávnost tvůrců, kterou však výborně zašívá salónní Al Pacino, jehož rozlítané charisma bohatýho blbečka za mikrofonem jsem mu prostě žral. Jo a některý dialogy jsou super. (23.09.2015)

Jenže co naplat, Al Pacino má pořád neuvěřitelné charisma a jeho zpodobnění unavené rockové hvězdy je rozhodně chytlavé. Bez problému mu uvěříme, že by chtěl alespoň ke stáru udělat něco správně, ale know how má jen na otravně pohodové vystupování, které každý inteligentní člověk okamžitě prokoukne. Což ho samotného vnitřně sžírá, ale nakonec k němu musí zas a znovu utéct, protože prostě nemá nic jiného. Scénář a režie Dana Fogelmana nemá cit pro nic, tedy krom dialogů podporujících Al Pacina v každé kusé scéně. Což nestačí, pokud bychom chtěli skvělý film, ale určitě to stačí na slušnou podívanou, která uteče a každou její momentku si užijeme, pokud na ni nebudeme klást moc velké nároky. Plnohodnotný celek holt nevzniká. Fungují jen postavy (nejen Pacina, i ostatní se činí) a mrzí, že nemohly ožít v lepším příběhu. (23.06.2020)

Za všechno může přece John Lennon a už se v tom Danny vezeš. To mně bylo jasné hned, jak jsi dostal od něj dopis. To byla nádherná ALPacinova jízda a já před ním stále smekám. Například jeho vystoupení v baru bylo senzační, přitom dojemné a zabrnkalo na mojí emotivní strunu. Ano, bylo tam pár hrstiček patosu a klišé, ale můj pohled na tenhle příběh, který se mně silně dotknul i z jiných důvodů, to nijak neovlivnilo. "V mojí mysli je jaro, ale opadávají podzimní listy. Jak okolo kráčím, všechny je posbírám........slepě kráčím po cestě a hledám jasný cíl. Nedívej se zpět a nedívej se dolů..." (24.08.2015)

Al Pacino poprvé jako štědrý hodný dědeček, který opustí svou hvězdnou pěveckou kariéru (plnou drog a alkoholu) a nevěrnou, mladičkou milenku, aby navštívil svého "ztraceného" syna a jeho rodinu. Příjemná podívaná, která hlavně díky Alovi, dokáže zahřát u srdce. Jen zde není nic co by si divák zapamatoval. (11.11.2016)

Možná nejlepší Alův film tohoto desetiletí. Na roli vyhaslé rockové hvězdy se vyloženě hodí. A když mu změní život po několika desetiletích objevený dopis, adresovaný mu od samotného Johna Lennona, film nabere na obrátkách. Al chce skončit s koncertováním, zabydlí se v zapadlém hotelu v New Jersey, kde se seznamuje s místní manažerkou, začíná znova psát písně a střetává se s dospělým synem, kterého nikdy předtím neviděl. Prolínání vážných dramatických momentů s těmi komediálními se daří dokonale, Pacino vypadá v 75 naprosto fantasticky a charisma z něj tryská na všechny strany. Jsem moc rád, že můj nejoblíbenější herec i na stará kolena dostává takto skvělé role. Jednoznačný palec nahoru. (20.09.2018)