Danny Collins

Film skvěle balancuje na hranici kýče. Pomyslnou čáru nepřešlápne ani jednou a proto zaslouží vysoké hodnocení. Bývá v souvislosti s ním vyzdvihován Al Pacino - souhlasím s tím, že předvedl velmi dobrý výkon, tvrdím ale, že byl velmi dobře napsaný i zrežírovaný. A nakonec nastal i skvělý konec - toho jsem se totiž již od půlky obával. (19.11.2015)

Al Pacino nikdy nesklame a to je zárukou minimálne na 3 hviezdy. Ostáva potom už len čakať, či príde niečo navyše. Zdá sa, že starému Alovi nerobilo vôbec problém vžiť sa do roly prechlastaného a predrogovaného rockera za zenitom. Sentimentálna rodinne- vzťahová rovina zafungovala výborne s pridaním pár Pacinovych vtípkov a ironických poznámok. Okrem celkom zaujímavého námetu je ďalšou zárukou úspechu celkové herecké obsadenie, ktoré tu je takmer bezchybné a to aj mimo Pacina. Hlavnú myšlienku, že „šťastie si za prachy nekúpiš“ sa podarilo odprezentovať veľmi vkusne. (26.12.2015)

Milý snímek o, v našich končinách, neznámém zpěvákovi. Tenhle fakt jde ale stranou, jelikož Danny Collins určitě stojí za pozornost a 106 minut vašeho času. Vše je velice dobře odvyprávěné, proložené příjemnými písněmi, které vás donutí si podupávat a povedenými vtípky, u kterých se nejednou s radostí zasmějete. Příběh je zde sice už ohraný, ale jeho hlavní hvězda - neuvěřitelně charismatický Al Pacino, mu dává tu pravou jiskru. /75%/ (Kino - Prom.) (13.06.2015)

Zestárlá rocková hvězda nasáklá whiskou a plná koksu dojde k prozření a začne svůj život z gruntu měnit, což sebou nese i žehlení hříchů minulosti. Jako třeba navštívit nikdy neviděného syna a tak podobně. Takže klišé jako prase. A v tomhle megaklišé byly za sebou narovnány další klišé, která ale Fogelman hází po divákovi s takovou grácií, že se to musí chtě nechtě líbit. Notabene když se tady Al Pacino prezentuje ve vrcholné formě a občas jsem měl pocit, že hraje snad i sám sebe. Pro mě tak trochu guilty pleasure roku. 85% (27.11.2015)

Představte si, že jste přestárlý, avšak stále ještě poměrně funkční muzikant, který si už více než čtyřicet let hraje to svoje, a najednou zjistíte, že přímo vám osobně před třiceti lety John Lennon napsal vlastní rukou dopis. Víte, že kdyby se k vám ten dopis tenkrát dostal, všechno by bylo jinak... Takže co uděláte? No jasně, zrušíte turné, dáte požehnání přítelkyni a jejímu milenci, aby si užívali ve vašem domě, a vyrazíte do Jersey. Tam se vecpete do domu svému dospělému synovi, kterého jste nikdy předtím neviděli, a šíříte kolem sebe lásku a smích... někdy. Občas. Jak se to vezme... A práve v tomhle je tento film jedinečný. Chvíli se smát, pak zase slzet, zlobit se na Dannyho, zlobit se na všechny ostatní a nakonec ani nevědět, na koho se zlobit, protože těch emocí je prostě moc... Pacinovi to hraje stále skvěle a půvabná Jennifer Garner se svými ďolíčky na plátně jen září... Co chtít víc? Srážím hvězdičku za to, že ten film nebyl delší a já se tak nedozvím, jak to bylo dál... přestože objektivně vzato uznávám, že konec byl umístěn a vymyšlen naprosto skvěle. Možná si to rozmyslím a přidám, ale zatím to je 80%. (08.09.2015)