Star Wars: Vzostup Skywalkera

U Disneyho sklízí, co zaseli. A není to hezký pohled. Sedmička vsadila na nostalgii, takže jsem jí nové nudné hrdiny odpustil. Osmička šla jiným směrem, ale studio zjistilo, že se jim nelíbí, kam došla. Takže se v devítce pokouší napravit všechno z předchozího filmu a my jsme s Rey, Kylo Renem, Poem a Finnem potřetí a vlastně to jsou pořád naprosto nudné a prázdné postavy. A mě jako diváka by teď prý mělo zajímat, jak to s nimi dopadne. Jenže je mi to úplně u řiti. Abrams tu vlastně neuzavírá trilogii, jeho hlavním úkolem je uklidit bordel, který vznikl z toho, že u Disneyho nevědí, co chtějí. Možná odvedl tu nejlepší práci, jakou mohl, ale to nic nemění na tom, že kdykoliv se to neřeže a Rise of Skywalker se pokouší o nějaké emoce a vztahy, je to naprostá nuda a otrava. Ten film nemá základy, na kterých by v tomhle směru mohl stavět a ze zoufalosti musí dokonce vymýšlet nová pravidla pro fungování světa. A stejně se mu nepovede vyvolat jinou emoci než pocit obřího zklamání. Devátým Star Wars se povedlo něco, co jsem netušil, že se vůbec povést může. Zadusily ve mně nadšení pro tuhle sérii. Sakra doufám, že ne navždycky. (19.12.2019)

6,5/10. Nadržuju tomu hlavně proto, páč vím, jak těžký to Abrams musel mít. A fakt se snažil. Problém je, že všechno jede šílenou rychlostí a není čas se zastavovat, díky čemuž je snímek spíš roztěkanou ale zároveň i správně blockbusterovou mozaikou. Je to epický a hloupý zároveň. Ale to ke Star Wars patřilo vždy. Jsem spokojený, i přesto, že to mohlo bejt mnohem, mnohem lepší. (19.12.2019)

V IMAXu to byla pecka. Vesmírní spektákl roku, s našlapaným tempem, užasnými (digi)lokacemi, delikátně rozlítanou kamerou a nostalgií, podpořenou nečekanými výstupy starých postav. U závěrečné konfrontace jsem cítili sílu takřka jako u finálního vzepření se Sauronovi. A konečně se mi zalíbila Daisy Ridley. Odhalování nových identit staronových postav mi moc smysl nedávalo, ale jelikož se nepamatuji co se přesně událo v předešlé epizodě, bylo mi to jedno (tuto trilogii nepovažuji za součást milovaných STAR WARS, je to pouze komerční parazitace). Druhá projekce na výrazně menším plátně, kde už nešlo nevnímat (ne)poctivost práce s divákem ve vyprávění smysluplného příběhu, mi ale dojem z filmu devalvovala. Je to jenom efektní horská jízda na jedno použití, lákadlo do nové SW sekce Disneylandu. (24.12.2019)

(Budou spoilery.) Sestra mi před mým odchodem do kina říkala, že mám zakázáno si na Štědrý den stěžovat na Star Wars, že mi potom stanovíme nějaký počet minut, kdy budu moct, a potom dost, abych nekazila vánoční atmosféru, a tak nás všechny šokovalo, když jsem po návratu z promítání blaženě oznámila, že se mi to docela líbilo a že žádná stěžovačka nebude. Samozřejmě je tam spousta prkotin, které pramení zejména z toho, že 1. Disney jsou dementi, co si nejsou schopni pohlídat koncepci a dramaturgii a takové ty věci, co mají filmaři dělat, a že 2. už na začátku udělali chybné rozhodnutí, že hlavními postavami nebude jenom Rey (a Kylo), ale že Finn a Poe jim mají být v úrovni důležitosti rovni, což vede ke spoustě rozmělňování vedlejšími linkami, které jsou vesměs uspěchané a o ničem, a hlavně kvůli tomu celý nosný příběh této trilogie, tzn. světlo vs. tma, Rey vs. Kylo, Jedi vs. Sith (a vzájemné splývání, muhahaha), působí taky plytce a uspěchaně a nedostatečně propracovaně, protože na něj prostě mezi všemi těmi blbostmi není pořádně čas. To, na co mi přijde, že si lidé nejvíc stěžují, a totiž problém "hlavního záporáka", mi nevadí, ale teď zpětně je mi opravdu líto, že se tam ti Knights of Ren jen tak mihli, aniž by kromě cool vizuálu měli šanci působit jako opravdová hrozba, a že s nimi třeba ani Rey nezměřila síly, vždyť už i jen ti Snokovi bezejmenní červení ninja bodyguardi dostali víc prostoru. Je to první film v celé trilogii, kde mi nevadila Daisy Ridley a kde jsem schopná akceptovat Rey jako postavu, jejíž osud mě zajímá a líbí se mi sledovat, co a jak se vyvrbí. (Adam Driver je přirozeně bůh, ovšem tato informace je axiomatická.) Další věc, na kterou všichni plivou, je to slavné "force healing", což je třeba jedna z těch věcí, které mi přijdou super. Když jej Rey použije poprvé, tak využívá svoje schopnosti k osobitému řešení vzniklého problému a bez jediného slůvka neobratného dialogového vysvětlování ukazuje, že se je schopná oprostit od chyb svých učitelů a předchozích generací a že není marné do ní vkládat tu všude omílanou naději. Když jej použije podruhé, tak opět názorně, ne dialogem, ukazuje svému protivníkovi Kylovi/Benovi, že mohou existovat cesty, kterých si ve svém černobílém vidění světa nemusel všimnout, a že můžou v klidu "let the past die" a dělat si doslova, co chtějí, protože už je nikdo neovládá a oni jsou sami svými pány. A když ho potřetí použije už Ben, tak tím ukazuje, že se něčemu naučil, že něco pochopil, že přijal zodpovědnost za své minulé činy a že je ochoten obětovat cokoliv, aby je pomohl alespoň symbolicky odčinit. Osobně musím říct, že takový level vypravěčské komunikace bych v popkornovém stroji na miliardy vůbec nečekala, a že právě přesně tyhle tři momenty (a pár dalších, ale asi je celkem zbytečné je tady popisovat) zaručují, že filmu takzvaně odpustím vše ostatní, a odcházím prostě s tím blaženým úsměvem. (26.12.2019)